Bílé kapuce Ku-Klux-Klanu (KKK), nacistická svastika, palestinské šátky kufíje. Mají něco společného? Na první pohled se podobnost této symboliky nemusí zdát tak zjevná, ale když se „ponoříme“ hlouběji, pochopíme, že ztělesňují to samé, tu stejnou prastarou nenávist v podobě antisemitismu.

Ku-Klux-Klan byla rasistická teroristická organizace, která vznikla na americkém jihu po skončení americké občanské války, jejíž členové byli bývalí bílí otrokáři, kteří se nedokázali smířit se změnou řádu po jejím skončení, kdy bylo otroctví na jihu USA zrušeno a zakázáno. KKK se nejprve zaměřil na terorizování černošského obyvatelstva, ale později rozšířila svůj záběr i na americké Židy. Černoši a Židé byli naháněni příslušníky KKK, velké hořící kříže a muži v bílých kapucích při velkých lynčích dokreslovaly hrůznou realitu. Jednou z židovských obětí běsnění KKK se stal Leo Frank, kterého členové KKK obvinili z vraždy mladé dívky, proces se však táhl, krvežízniví a pomstychtiví příslušníci KKK nechtěli čekat a ponechat nic náhodě, unesli Franka z věznice a krátce nato oběsili. Avšak později se ukázalo, že Frank byl nevinný.

Svastika, hlavní symbol nacismu, se stala zosobněním toho nejhoršího zla, režimu, v jehož jménu byly vyhlazeny miliony lidí, zejména Židů, v ghettech ve východní Evropě, na mnoha místech na rozsáhlém území bývalého Sovětského svazu, kde vojáci nacistických smrtících komand SS Einsaztgruppen spolu s místními kolaboranty zabíjeli stovky tisíc Židů. Jenom v roklině Babí Jar na Ukrajině, bylo během dvou dní na konci září roku 1941 zastřeleno téměř 34 tisíc Židů. Tato masová vražda se stala symbolem nacistických válečných zločinů na bojištích východní fronty za druhé světové války a další miliony Židů nacisté zavraždili v plynových komorách, úmornou prací a pseudovědeckými pokusy ve vyhlazovacích táborech v tehdy okupovaném Polsku.

Palestinské šátky kúfije se staly módní oděvní dekorací propalestinských demonstrantů během protiizraelských demonstrací na celém světě. Podobný šátek nosil palestinský terorista narozený v Egyptě Jásir Arafat v 70.letech minulého století a od té doby se staly oblíbeným oděvním doplňkem všech propalestinských aktivistů. Ovšem pravdou je, že ve jménu ideologie palestinismu, který se odívá do hávu „lidských práv“, „sociální spravedlnosti“ a práv „palestinského lidu“ jsou v Evropě, Spojených státech, Kanadě a v Austrálii pronásledování Židé, Izraelci a proizraelští zastánci, o čemž vypovídá spousta násilných incidentů spáchanými propalestinskými aktivisty.

Jednomu z mnoha násilných útoků propalestinských aktivistů došlo např. v Paříži dne 7.11.2025, kdy během koncertu Izraelského filharmonického orchestru vtrhli do sálu propalestinští demonstranti, zapalovali světlice, skandovali protiizraelská hesla a přerušili koncert. Hudebníci byli nuceni do doby, než se situace vyřeší, opustit sál a vrátili se zpět poté, co se podařilo záležitost zvládnout a vyřešit a násilníky vyvést pryč.

V Kanadě o dva dny dříve propalestinští výtržníci fyzicky napadli členy organizace Studenti podporující Izrael na půdě metropolitní univerzity v Toronto během jejich setkání s izraelskými vojáky. Proizraelští studenti byli donuceni kvůli divokým násilnostech propalestinských násilníků předčasně ukončit celou akci. Propalestinci rozbíjeli okna, pokoušeli se násilím vniknout dovnitř, napadnout účastníky této akce, následně studenti museli zabarikádovat dveře, aby zabránili vyostření útoku. Jeden izraelský voják byl při tomto násilném incidentu zraněn rozbitým sklem.

Palestinismus je ze své podstaty antisemitský, neusiluje o spravedlivé mírové kompromisní řešení konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, ale usiluje o zničení Izraele, tj. o nastolení palestinského arabského státu od řeky k moři, kde není místo pro židovský stát v žádných vymezených hranicích, snaží se umlčet proizraelské stoupence a potlačit izraelský hlas ve prospěch palestinského narativu, založeného na lži, totálním si přivlastnění židovské historie, náboženství a kultury, což dokládá surové násilí na propalestinských demonstracích navzdory tomu, že válka v Gaze již skončila, platí dohodnuté příměří, kterého se propalestinští aktivisté tolik dožadovali v průběhu celého trvání války mezi Izraelem a palestinskými teroristickými skupinami Hamás a Islámský džihád. Nabízí se tudíž bolestné otázky, proč pořád propalestinci běsní, proč neustále probíhají násilné propalestinské demonstrace, když už je po válce? Odpověď je jasná a jednoduchá. Propalestincům vadí pouze skutečnost existence Státu Izrael, jediného židovského státu, což dokládá morální bankrot, podlost a ubohost propalestinského hnutí.

Odkaz

Odkaz