Nový postoj prezidenta Obamy ke Kubě jen jaksi podtrhává zásadu, že zatímco totalitní režimy stárnou a posléze umírají, demokracie mají v sobě jakousi vbudovanou možnost se omladit. Otázkou ovšem je, zda ji vždy využivají.
Castrova Kuba stárne a umírá. Možná, že k jejímu skonání nedojde příští rok ani na přesrok, ale rozhodně tím směrem spěje. Zrod Castrova režimu, jeho naděje, a posléze jeho vražednost, to vše se kdysi odehrávalo přesně podle marxistických zvyklostí, včetně zbožňování vedoucích osobností, přísné cenzury a četných politických vězňů. Alespoň sedm set tisíc Kubánců z tohoto socialistického ráje uprchlo, většinou do USA, kde založili v Miami dnes dosti bohatou čtvrt a zároveň politicky vlivnou komunitu.
Přes tisíc z nich se v roce 1961 vylodilo pod záštitou CIA v Zálivu prasat. Pokusili se o převrat, ale protože jim prezident Kennedy odmítl poskytnout leteckou ochranu, nepodařilo se to. O rok později Američané zjistili, že Sověti umísťují na Kubě rakety s jadernými zbraněmi, a poté americké válečné loďstvo ostrov zablokovalo. V Moskvě Nikita Chruščov, jak říkají Američané, „mrknul“ a rozkázal, aby se lodě s raketami vrátily. Šlo nesporně o ten nejnebezpečnější moment studené války a Castro byl nejen rozzloben, ale také ponaučen, že v ní nakonec hraje roli jen jakéhosi dráždidla.
I když v Americe embargo kubánských produktů pokračovalo, o patnáct let později došlo k první dohodě mezi Kubou a Spojenými státy, zatímco mezi Kubou a Kanadou (kam jsem se mezi tím z USA přestěhoval), se rozvíjel čilý styk komerční i kulturní.
V té době už Kubánci nebyli ve světě ani tím dráždidlem. Se zaostalým hospodářstvím revoluční nadšení už dávno vyprchalo. O Kubě se většinou člověk dozvídal jen jaksi mimochodem, třeba když Američané shromaždovali zajaté teroristy ve vězení na své kubánské základně v Guantánamo nebo když si museli dojíždět k nám do Kanady kupovat havanské doutníky.
Ačkoliv jsem tam nikdy nebyl, mám na Kubu jednu jaksi osobní vzpomínku: Před rokem jsem poprvé navštívil kanadskou provincii Newfoundland a v městě Gander jsem si prohlédl chodbu z mezinárodní části letiště, kudy kdysi chodili čeští turisté vracejíci se z kubánské dovolené, hlásit se u kanadské policie s žádostí o poskytnutí asylu.
To všechno sebral čas. Kanada je dnes plná mladých lidí z České republiky, kteří sem přiletěli ne jako političtí uprchlíci, ale na zkušenou. A na Kubě zvolna umírá nejen marxistiscký režim, ale také Castro starší. A tomuto symbolickému umírání marxistické totality Obamovo smělé rozhodnutí z minulého týdne znovu navázat plné diplomatické styky s Havanou nesporně napomůže.