Titulek by měl končit otazníkem. Otazník do titulku nedám ze dvou důvodů. Mám proti titulkovým otazníkům averzi. To je první důvod. Druhým zakončím svoji úvahu o událostech, ke kterým v minulém týdnu došlo, k jedné v Evropě, druhé na Blízkém východě.

Rumunský ústavní soud nařídil zopakovat prezidentské volby, protože vyhrál nežádoucí kandidát Calin Georgescu. O víkendu mělo proběhnout druhé kolo. Neproběhlo a volby se budou organizovat znovu od začátku. Důvodem jsou „agresivní hybridní útoky ze strany Ruska‟, jak situaci označila Bezpečnostní rada státu na základě zjištění tajné služby CSAT. Hybridní útok byl veden – cituji ze sdělení senátora Pavla Fischera, předsedy našeho výboru pro bezpečnost a obranu – přes sociální síť TikTok. Poskytla panu Georgescu nehoráznou podporu, takže v prvním kole vyhrál. Senátor Fischer to ve svém příspěvku na Facebooku rozvádí, pochvaluje si, že se „podařilo chytnout pachatele při činu‟ a s ohledem na „zkušenosti z Rumunska‟ končí raport výzvou: Jak jsme připraveni chránit volby a svobodu u nás?

Čtu to takto: taky zrušíme volby, když vyhraje nevhodný kandidát podporovaný na TikToku? Já tedy doufám, že takto připraveni nejsme, a děsím se naopak toho, že by se Fischerova výzva měla naplnit jako státní praxe. Budou i naše volby záviset na tajných službách a TikToku? Nechme ale senátora Fischera na Facebooku. Jak se k tomu postaví Evropská unie, která má dlouhodobě vážné starosti o stav demokracie v Maďarsku a až do posledních, už vyhovujících voleb i v Polsku? Stanou se volby typu „pokus – omyl‟ evropskou normou? Zcela vážně si myslím, že jde o vážnou zkoušku kvality demokracie v našem společenství.

Druhá výzva Evropě nastala v Sýrii, kde se zhroutil půl století despotický režim. Co bude dál nevíme, nejviditelnější tvář strany vítězů je Muhammad Al-Jawlani, vůdce teroristů, na kterého Američané vypsali odměnu deseti milionů dolarů (na bin Ládina to bylo 52 milionů). Události vyvrcholily o víkendu. Je pondělí a čekal bych, že už se začala chystat opatření, jež by zabránila repríze exodu z roku 2015. K němu s vysokou pravděpodobností dojde, protože na uklidnění situace to nevypadá. O víkendu jsem zaznamenal první hlasy z kruhů evropských naivistů: když diktatura padla, by se mohli syrští uprchlíci z Evropy vracet domů. Senátor Fischer se zmiňoval o „rumunských zkušenostech‟. Evropa má syrské zkušenosti a ty opravdu k žádným optimistickým vizím neinspirují. Je čas podniknout kroky v mnoha oblastech, mimo jiné i v úpravě stávajících zákonů. Není to úkol na dlouhá léta kupředu. Události v Sýrii mají opravdu pěknou dynamiku a čas nepočká.

Titulek je bez otazníku, uvedu druhý důvod. Vždyť se tu vážně neptám, co udělá Evropa. Dopředu vím, že neudělá nic, kromě dalších jalových proklamací, gest a signálů.

Psáno pro Lidovky.cz, Poslední slovo