Informace o několika intenzivních dnech strávených na Krétě - kolébce evropské civilizace

Kréta, kolébka evropské civilizace, kterou pro současný okolní svět objevily hvězdy filmového plátna. Anthony Quinn zde točil Řeka Zorbu, Gina Lollobrigida a Marlon Brando tu trávili dovolenou. Na Krétu vzápětí přijížděli podnikatelé, kteří začali skupovat levné pozemky na ostrově, který ještě nevěděl, co to je cestovní ruch. Brzy procitlo i zdejší obyvatelstvo, vyhnalo ceny za pozemky o něco výše a začalo stavět vlastní hotely. Takto se postupně z Kréty stalo světoznámé letovisko, kde se stále staví nové rezidence a hotelové komplexy a také permanentně vykopávají další a další pozůstatky dávných civilizací.

Mínójská kultura

Nejstarší lidské pozůstatky nalezené na Krétě jsou z doby až 7 000 let př. n. l. O těchto obyvatelích Kréty se toho příliš mnoho neví. Nevídaný rozvoj nastává až o několik tisíc let později, kdy 3 000 let př.n.l. nastupuje mínójská kultura.

Mírumilovnou mínójskou civilizaci, která po staletí udržovala okolní země bez válek svojí flotilou a rozvinutým obchodem, a to zřejmě až do potopení bájné Atlantidy a následných nájezdů Mykéňanů, připomínají úchvatná archeologická naleziště, dobře zmapovaná především díky objevům významného archeologa sira Arthura Evanse. Ten sice mínójskou perlu Knóssos poněkud „vybetonoval“, ovšem velký obdiv mu právem patří proto, že vše skvěle označil a vykopal. Archeologické práce na Krétě výrazně pokračují dodnes. Velkým tajemstvím a hádankou je mínójské písmo, které se stále nikomu nepodařilo rozluštit, a tak některé jevy spojované s touto civilizací lze vykládat jen formou spekulací a pomocí skládání mozaiky informací ze vzácných nalezišť.

Zažít v paláci Knóssos 3,5hodinový fantastický výklad archeoložky a honorární konzulky Marii Nistazaki je štěstí a nezapomenutelný zážitek, za který je člověk pokorně vděčný. Kopii trůnu panovníka v sále zasvěcení si nechal zhotovit mezinárodní soud v Haagu, na stěnách překrásné fresky lva s hlavou orla a ocasem hada, schodiště z alabastru, známý labyrint a pověstné červené sloupy, které měly uvnitř kmeny stromů, jež Mínójci vztyčovali korunou dolů. Důmyslné... na ostrově, kde zemětřesení nebylo ničím výjimečným. Sloupy pěkně pružily... a paláce vzkvétaly... V dnešní době si umíme jen stěží představit, že Knóssos obývalo v dobách jeho největšího rozmachu kolem 100 000 obyvatel a počet ostrovanů na území celé Kréty přesahoval v té době 2 milióny, což je čtyřikrát více než dnes.

Krétu omývají dvě moře. Jedno krásné ze severu – Krétské, a druhé, ještě krásnější, z jihu – Libyjské.

Chráněný panenský ostrov Chrissi v Libyjském moři, bez obyvatel, bez elektriky, jen se vzácnými cedry, malinkou kavárničkou s agregátem, plynovým vařičem a několika lehátky se slunečníky z palmového listí... mimořádná romantika... Během minuty se může zvednout vítr, po moři se nedá plout, a tak se na pobřeží dostanete prostě až druhý den. Noc strávená na ostrově má však hodně do sebe, obzvlášť za úplňku, jen pozor na štíry a hady.

Vnitrozemí Kréty, to jsou také vysoké hory. Kréta má dokonce jednu sjezdovku... v zimě se na horách lyžuje a v údolí kvetou mandloně...

Doslova na každém kroku jsou vidět olivovníky, které pokrývají zemi jako koberec. Snad nelze najít na Krétě rodinu, která by nevlastnila alespoň několik olivovníků. Stromy jsou to poměrně nízké, ale dostat se k nim není vždy snadné. Rostou opravdu doslova všude. Každý kousek úrodné půdy je využitý, a tak místní obyvatelé občas musí stoupat za sklizní po horských stezkách s pomocí oslíka. Olivy se setřásají nebo sbírají speciálním dřevěným nástrojem a nechají se spadat na připravené plachty. Když člověk vidí ty tisíce stromů, hned doma tu vzácnost kape do salátu s větší úctou.

Za zmínku stojí jistě také rušný Heraklion s překrásným přístavem. Kréťané jsou dodnes právem pyšní na své lodě. Na trhu v tomto hlavním městě nakoupíte kvalitní zeleninu, nepřeberné druhy vynikajících sýrů a narazíte i na pouliční malou pražírnu kávy. Všude vůně koření a bylinek. Jen ty odpadky v každé strouze za městem... v tomto ohledu se bohužel nezapře, že se člověk nachází na území Řecka.

Ovšem to, co mě přimělo podělit se takto o prožitek z Kréty, je možné spatřit až cestou na letiště. Je to v Čechách tolik některými uctívaný a jinými zase zatracovaný, všem však důvěrně známý „radar“. Ano.

Radar, který stojí na předměstí hlavního města Heraklion, vedle vojenského letiště, v těsné blízkosti letiště civilního.

Radar, který byl USA vybudován v době studené války, údajně kvůli problematické Libyi. Radar, kterému obyvatelé Kréty s nadsázkou vtipně přezdívají „Mickey Mouseovy uši“. Radar, který na Krétě stojí dodnes a nikdo se příliš nestará o to, jakou funkci plní. Jeho střeva se možná mění podle aktuální situace a potřeby. Kdo ví.

Hrdí Kréťané mají pověst těžko podrobitelného a svobodného národa, který se s jen tak s nějakou invazí nesmíří. Platnost dávného bojovného hesla „Svobodu nebo smrt!“ krétský lid potvrdil i během 2. světové války. Díky těžkým zkouškám, kterými Kréťané museli ve své historii projít, velmi dobře znají cenu svobody, cenu uchování své kultury a civilizace. Arabské piráty dodnes připomínají mohutné hradby v Heraklionu. A snad právě proto zdejší vědí, že jako svérázný mini národ, pidi země, na které není téměř žádný průmysl a kde obyvatelstvo po tisíciletí pěstuje své blahodárné olivovníky, se musí na hájení své svobody podílet s těmi, kteří vyznávají podobné hodnoty. A tak mají na svém štěrkovém kopečku, hned vedle svého hlavního města, americký radar. Kouli vyhlížející spíš jako malinká observatoř, kolem plot, prostor velikosti zahrady. Hned nedaleko na protějších kopcích se starají o to, co naplňuje jejich životy. Vydávají se na oslících i do těch nejnepřístupnějších míst sklízet milované olivy a víno... které je skvělé.