Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Kouření tabáku bylo po jeho dovezení z Ameriky považováno za lék, ale brzy se z něho stala vášeň. Ve Španělsku a Portugalsku bylo na samém jeho počátku kouření tabáku považováno za hříšné, kuřáci byli označování za ďáblem posedlé a hrozilo jim upálení. I tak se kouření tabáku zde rozmáhalo, především díky mu přisuzovaným léčivým účinkům. V Anglii se na konci 16. století začaly vyrábět hliněné dýmky a kouření se díky jim stalo v Evropě oblíbenou kratochvílí, načež o tabák, jako o spotřební zboží, začal být velký zájem. U nás se kouření poprvé ujalo koncem 17. století za vlády Rudolfa II., v mnohem větší míře se pak rozšířilo za třicetileté války, kdy byl tabák nepostradatelným společníkem vojáků, načež kouřili muži, ženy i děti, zkrátka všichni a všude. Navíc se začal užívat i šňupací tabák, který si oblíbili i kněží a kýchali tak při bohoslužbách, aby nakonec roku 1642 papež Urban VIII. vydal bulu se zákazem užívání všech forem tabáku na svatých místech pod hrozbou exkomunikace.

To se nedivím že kuřáci byli považováni za ďáblem posedlé. Tenkrát ještě nebyl známý koncept drogové závislosti, a logicky je něco k tomu kouření muselo nutit když s tím nemohli přestat.

Vypadá to, že v zákazu kouření opět papežštější než papež. Nedávná zkušenost z Bratislavy - bar v centru. Zákaz vstupu nezletilých, zákaz prodeje jakýchkoliv potravin včetně oříšků nebo čipsů a na dveřích jasné varování - a hele - kouření povoleno. Podotýkám, že se nejednalo o žádný soukromý klub, ale veřejně přístupný podnik. Kdo chtěl, vešel, kdo ne, mohl jít jinam.

Proč by to takto nemohlo fungovat ve vesnické hospodě, pokud by majitel usoudil, že je to pro něj výhodné?

Jo, a nebyl to žádný noční klub - otevírací doba 10,00 - 22,00 hod.

Autor se opět do něčeho zakousl, aby utekl někam jinam. A z jednoho tématu udělal zmatek.

A do toho ti diskutující.

To téma je mnohem složitější. Třeba já. Pocházím z malého podkrkonošského městečka. Táta kouřil mimo domácnost, děda i doma. A všichni kolem také. Cigaretový kouř nesmrděl. Voněl domovem. (Když už jsme u toho, tak když - je mi padesát sedm let - přijedu někam, kde se z komínu line dým špatně spáleného uhli, je mi hezky. Vůňe dětství.) první cigáro jsem šlukoval někdy kolem roku 1978. A pak? Kouřil jsme, a hodně, i jako vrcholový sportovec. A vlastně do nějakých pětačtyřiceti let jsem i s cigarety v hubě zvládal vysportované puberťaky. Ta poslední léta už to je jiné. A hodně z toho mohu s čistým svědomím svést na ta cigára.

Ale dodnes vyhledávam těch pár hospod, kde se dá kouřit. Protože mi to do toho prostředí patří.

Kouřim. A je to ještě složitější v tom, že nekouřím doma. A do toho patří i pozemek a sousedé.

Takže když marodím, nebo si pořídím úraz - holt se živím náročnými sporty - tak bez sebemenšího problému třeba dva měsíce nekouřím. Ale pak sednu na kolo, nebo naložím na auto kajak a šup, mám cigáro v hubě. Někde v pozadí bude něco jiného, nežli to, o čem byl článek.

Doufejme, že se dožijeme toho, aby si hospodský mohl vybrat, jakou hospodu chce mít.

V dobách před " sametem ", se přes dobu obědů v hospodách nekouřilo a maminy s dětičkama, chodily do mléčných barů

Smrady zakázat, vapování ponechat. Ať si ten nikotin třeba píchají do žíly, jen když nebude na ulici smrdět 10 lidí kouřících před hospodou.

V hospodě mi to tak nevadilo, jednou za rok se to dalo na chvíli přežít...

Všechno, co se vám nelíbí, zakázat, protože svět je tu přece jen pro vás. A co když ostatní začnou hledat, čím je obtěžujete vy?

No, buzerace musí pokračovat. Takže tam, kde ještě přežívají vesnické hospody, jimž dal plošný zákaz kouření pořádnou ránu do vazu a které se přes léto zahojily na kuřáckých zahrádkách, zhynou i tyto.

Nakonec srocují se tam lidi s vesmes

Nakonec srocují se tam lidi s vesměs nekorektními a nesprávnými názory na vládu, grýndýl a EU. A přitom kouří a pijí pivo. Je třeba je vyhnat od točeného k lahvovému do garáží.

Naše kmenová hospoda má od zákazu kuřby mimo zahrádkovou sezónu otevřeno ve všední den jen přes oběd; večer jen v pátek a sobotu. Krčmář nám prozradil, že se mu to nevyplatí, těch pár, co tam v zimě přijde, stejně málo vypije, protože furt postává venku na mraze s cigárem v hubě. V hospůdce je čistý vzduch, ticho jak v katedrále a výčepní se v lokále osamocen nudí. Přitom v dávných dobách byl kumšt tam i ve všední den večer najít volné místo, natož stůl.

Plosny zakaz koureni v hospodach byl prvni pokus v procesu nastolovani totality. Jelikoz to proslo, budou nasledovat dalsi... Mimoto, nikdo nenutil maminky s detmi a nekuraky chodit do kurackych hospod, bylo k disposici hodne nekurackych... Plosne zakazy jsou projevem arogance moci. Nikdy neskoncily dobre, viz prohibice v USA. Naskyta se otazka, proc neni treba zakazany cukr? Nemluve o alkoholu...

Jsem rád, že se mě problém kuřáctví dlouhodobě netýká. Mám jen jednu faktickou - " .... I když malé vesnické hospůdky, kam místní (především starší generace, kdy starého psa novým kouskům nenaučíš), zpravidla zašli jen na pivo a kus řeči, náš protikuřácký zákon, jak se hezky česky říká, přivedl na buben..... "

Na buben je přivedl Babiš s EET, když se pokusil novelizovat "Zákon Lafferovy křivky" a vytahoval se, kolik z ntěch chudáků vytříská na daních. A jak víme, skončilo to státními dotacemi, aby vůbec "něco" na vesnicích fungovalo.

Máte pravdu, že ítý se na tom podepsal asi nejvíce, ale zákaz kouření byl nejspíš poslední kapkou.

Tak Belgie zakazala jednorazove tzv. vapes , jak je uvnitr nejaka ochucena napln s nikotinem, zduvodnili to tim ze to zatezuje zivotni prostredi/plast+ baterie, coz si myslim je rozumne.

"Belgium will ban the sale of disposable e-cigarettes (also known as 'vapes') from 1 January 2025, as it received approval from the European Commission to do so, announced Federal Health Minister Frank Vandenbroucke (Vooruit) on Saturday."

https://www.brusselstimes.com/belgium/978742/first...

Roku 1590 vyhlásil papež Urban VII. zákaz užívání tabáku na veřejných místech. Jeho zákaz se týkal jakékoliv formy, tedy kouření, žvýkání i šňupání tabáku v krytých přístřeších, především pak uvnitř kostelů. Zákaz však nebyl příliš respektován a po několika desetiletích byl církví zrušen. Zákaz kouření a alkoholu, ale i pití kávy, vyhlásil roku 1633 sultán Murad IV., kdy holdovat tabáku bylo zakázáno pod trestem smrti, který se v Osmanské říši skutečně uplatňoval a denně tak bylo kvůli tomu popraveno v průměru 18 nešťastníků. Ani v tomto případě ale zákaz dlouho nevydržel, Muradův nástupce Ibrahim I. přezdívaný Šílený, ho zrušil. Podobně vyhlásil zákaz kouření roku 1634 i ruský car Michal, kdy trestem za jeho porušení bylo bičování a vyhnanství na Sibiř. Roku 1647 byl trest dokonce zpřísněn na trest smrti, ale o dva roky později byl zákaz kouření odvolán. A není zde bez zajímavosti, že často vzpomínaný odpůrce kouření Adolf Hitler v mládí sám byl silným kuřákem, kdy podle různých zdrojů měl kouřit 20-40 cigaret denně. Později s tím přestal, neboť považoval kouření za „mrhání penězi“. A jako i mnoho jiných odnaučených kuřáků se stal velkým odpůrcem kouření, kdy označoval tabák za „pomstu rudého muže na bílém muži“.

Kouřil jsem od svých 17 let (po maturitě) po dobu 17 let. Pak jsem s tím v jediném okamžiku sekl a od té doby nekouřím a problémy kuřáků m už nezajímají. A když jsem ještě pracoval a někdo s cigaretou do kanceláře přišel, tak jsem ho vyhodil s upozornění, že se u mne nekouří (podle starégho pravidla že v dopravní kanceláři je nejvyšší šarže Pánbůh, potom výpravčí, dlouho nic a pak ti ostatní.