Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Plosny zakaz koureni v hospodach byl prvni pokus v procesu nastolovani totality. Jelikoz to proslo, budou nasledovat dalsi... Mimoto, nikdo nenutil maminky s detmi a nekuraky chodit do kurackych hospod, bylo k disposici hodne nekurackych... Plosne zakazy jsou projevem arogance moci. Nikdy neskoncily dobre, viz prohibice v USA. Naskyta se otazka, proc neni treba zakazany cukr? Nemluve o alkoholu...

Evropská unie zákazem kouření i vapování hodlá „lépe chránit veřejné zdraví“, podobně jako zákazem spalovacích motorů hodlá chránit klima.

Přičemž v současném obsazení Europarlamentu a Evropské komise platí, co říkával Jára Cimrman: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“

Už ani v tom Polsku strašení migranty a islámem ve volbách nezafungovalo. Čistě výhledově je islamizace Evropy prakticky již hotovou věcí.

Né celé.

Nehodlám se vzdát potěšení z občasného vykouření doutníku.

Nicméně dosídlení Evropy islámskými migranty je nevyhnutelnou budoucností a bude jen na nás zda zvolíme cestu konfrontace, a nebo cestu mírového soužití a postupného respektování všech požadavků, které si sebou i uprchlíci z Gazy i ze Sýrie k nám přinesou.

Vypadá to, že v zákazu kouření opět papežštější než papež. Nedávná zkušenost z Bratislavy - bar v centru. Zákaz vstupu nezletilých, zákaz prodeje jakýchkoliv potravin včetně oříšků nebo čipsů a na dveřích jasné varování - a hele - kouření povoleno. Podotýkám, že se nejednalo o žádný soukromý klub, ale veřejně přístupný podnik. Kdo chtěl, vešel, kdo ne, mohl jít jinam.

Proč by to takto nemohlo fungovat ve vesnické hospodě, pokud by majitel usoudil, že je to pro něj výhodné?

Jo, a nebyl to žádný noční klub - otevírací doba 10,00 - 22,00 hod.

Autor se opět do něčeho zakousl, aby utekl někam jinam. A z jednoho tématu udělal zmatek.

A do toho ti diskutující.

To téma je mnohem složitější. Třeba já. Pocházím z malého podkrkonošského městečka. Táta kouřil mimo domácnost, děda i doma. A všichni kolem také. Cigaretový kouř nesmrděl. Voněl domovem. (Když už jsme u toho, tak když - je mi padesát sedm let - přijedu někam, kde se z komínu line dým špatně spáleného uhli, je mi hezky. Vůňe dětství.) první cigáro jsem šlukoval někdy kolem roku 1978. A pak? Kouřil jsme, a hodně, i jako vrcholový sportovec. A vlastně do nějakých pětačtyřiceti let jsem i s cigarety v hubě zvládal vysportované puberťaky. Ta poslední léta už to je jiné. A hodně z toho mohu s čistým svědomím svést na ta cigára.

Ale dodnes vyhledávam těch pár hospod, kde se dá kouřit. Protože mi to do toho prostředí patří.

Kouřim. A je to ještě složitější v tom, že nekouřím doma. A do toho patří i pozemek a sousedé.

Takže když marodím, nebo si pořídím úraz - holt se živím náročnými sporty - tak bez sebemenšího problému třeba dva měsíce nekouřím. Ale pak sednu na kolo, nebo naložím na auto kajak a šup, mám cigáro v hubě. Někde v pozadí bude něco jiného, nežli to, o čem byl článek.

Doufejme, že se dožijeme toho, aby si hospodský mohl vybrat, jakou hospodu chce mít.

V dobách před " sametem ", se přes dobu obědů v hospodách nekouřilo a maminy s dětičkama, chodily do mléčných barů

Roku 1590 vyhlásil papež Urban VII. zákaz užívání tabáku na veřejných místech. Jeho zákaz se týkal jakékoliv formy, tedy kouření, žvýkání i šňupání tabáku v krytých přístřeších, především pak uvnitř kostelů. Zákaz však nebyl příliš respektován a po několika desetiletích byl církví zrušen. Zákaz kouření a alkoholu, ale i pití kávy, vyhlásil roku 1633 sultán Murad IV., kdy holdovat tabáku bylo zakázáno pod trestem smrti, který se v Osmanské říši skutečně uplatňoval a denně tak bylo kvůli tomu popraveno v průměru 18 nešťastníků. Ani v tomto případě ale zákaz dlouho nevydržel, Muradův nástupce Ibrahim I. přezdívaný Šílený, ho zrušil. Podobně vyhlásil zákaz kouření roku 1634 i ruský car Michal, kdy trestem za jeho porušení bylo bičování a vyhnanství na Sibiř. Roku 1647 byl trest dokonce zpřísněn na trest smrti, ale o dva roky později byl zákaz kouření odvolán. A není zde bez zajímavosti, že často vzpomínaný odpůrce kouření Adolf Hitler v mládí sám byl silným kuřákem, kdy podle různých zdrojů měl kouřit 20-40 cigaret denně. Později s tím přestal, neboť považoval kouření za „mrhání penězi“. A jako i mnoho jiných odnaučených kuřáků se stal velkým odpůrcem kouření, kdy označoval tabák za „pomstu rudého muže na bílém muži“.

Nemyslím si, že hlavním problémem islámu je jeho vztah ke kouření tabáku. Ale spojení islámu s kouřením je hezký pokus o ideologizaci problému. Ještě by to chtělo najít, jak je dnes moderní, ruskou a čínskou stopu.

Jak pravil již agent a profesor Masaryk:

"Budoucnost patří střízlivým, totiž těm, kdož se rozhodli pro vyšší, mravnější světový názor a způsob života.“-

Podobně, jako ty telefonní budky zmizí na smetiště dějin i veřejné nálevny, vinárny, bary a podobná místa neřesti, inšalách.

No, buzerace musí pokračovat. Takže tam, kde ještě přežívají vesnické hospody, jimž dal plošný zákaz kouření pořádnou ránu do vazu a které se přes léto zahojily na kuřáckých zahrádkách, zhynou i tyto.

Nakonec srocují se tam lidi s vesmes

Nakonec srocují se tam lidi s vesměs nekorektními a nesprávnými názory na vládu, grýndýl a EU. A přitom kouří a pijí pivo. Je třeba je vyhnat od točeného k lahvovému do garáží.

Naše kmenová hospoda má od zákazu kuřby mimo zahrádkovou sezónu otevřeno ve všední den jen přes oběd; večer jen v pátek a sobotu. Krčmář nám prozradil, že se mu to nevyplatí, těch pár, co tam v zimě přijde, stejně málo vypije, protože furt postává venku na mraze s cigárem v hubě. V hospůdce je čistý vzduch, ticho jak v katedrále a výčepní se v lokále osamocen nudí. Přitom v dávných dobách byl kumšt tam i ve všední den večer najít volné místo, natož stůl.

To tedy muselo dat práce vymyslet souvislost zákazu kouření v EU s islámem...

Už jsem to napsal alespoň 20x, ale napíšu to opět: regulace nejsou vůbec dobrá věc, ale každé pravidlo má svou výjimku. U regulací je to zákaz kouření. Pořád říkám, a zatím jsem nenašel kuřáka, který by tuto definici nesplňoval, že kuřáci jsou arogantní a egoističtí hlupáci. Kdyby neexistoval zákaz kouření, průměrný kuřák by si bez problémů zapálil v autobusu MHD, v kině nebo i v čekárně dětského lékaře. Ovšem i teď si nejeden kuřák zapálí ve frontě na občerstvení, na autobusové zastávce nebo na svém balkóně, i když velice dobře ví, že hned vedle na balkóně v kočárku spí kojenec. Vždyť ten kuřák přece nekouří v uzavřeném prostoru! Silní kuřáci stejně jako jiní lidé závislí na návykových látkach mají dosti sníženou hranici sebeovládání. Navíc kombinovanou se sníženou schopností posuzovat důsledky svého jednání.

Kuřáci s oblibou šíří demagogii, že stát kouření prý zakazuje hlavné proto, aby chránil zdraví kuřáků proti jejich vůli. Přitom ten nejdůležitější důvod je ochrana nekuřáků před kouřením. Vášnivého kuřáka ani nenapadne, že by někomu mohl vadit kouř z jeho cigarety lidem, co stojí třeba 10 metrů od něho. Nebo že práce v hospodě, kde by se pořád kouřilo, zkracuje život její obsluze.

Kuřáci se permanentně snaží navodit dojem, že normální je kouřit. A tedy že nekuřáci by měli strpět tuhle kratochvíli kuřáků, ideálně vždy a všude. Ale normální je přece NEKOUŘIT. Člověk se nerodí jako kuřák, kuřákem se (v drtivé většině) stává dobrovolně během svého života.

Osobně nemám nic proti tomu, když kuřáci kouří třeba i 80 cigaret denně. Podmínkou ovšem je, že kouří tam, kde neomezují nekuřáky ve svém přirozeném právu dýchat pokud možno co nejčistší vzduch. Že je těžké najít takové místa? No a co, to mně jako nekuřáka nemá proč zajímat. Ať si třeba vybudují doupě někde za městem mimo civilizace a tam ať kouří kolik se jim zlíbí.

S tím tvrzením, že kouření je prevencí proti Alzheimeru nebo Par

... S tím tvrzením, že kouření je prevencí proti Alzheimeru nebo Parkinsonu, bych i souhlasil. Už jen proto, že kuřáci umírají podstatně dřív než nekuřáci, a tudíž tyhle ty nemoci se nemají u nich kdy rozvinout. Je totiž obecně známo, že se jedná o nemoci zejména lidí vyššího věku.

Ještě jeden můj postřeh na závěr: nejlepší způsob, jak žena může dosáhnout, že vypadá o 5-10 let starší, navíc sešle a unaveně, je pravidelně kouřit v dávkách větších než malých. Platí to i o mužích, ovšem těm na vzhledu až tak nezáleží.

Poslední myšlenka: Žádná cena cigaret není dostatečně vysoká.