Existuje řada dobrých příkladů zemí, které ukazují, jak má vypadat reakce na pandemii COVID-19. Jejich vlády, úřady, neziskovky i občané začali ihned po informacích o výskytu jednat a nenechali nic náhodě. Situaci proto zvládají.

V těchto dnech se ukazuje, jak je vždy důležitá příprava a schopnost politiků v případě nutnosti předat krizové řízení odborníkům. Za příklad mohou sloužit čtyři asijské demokratické země – Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur, a pak město Hongkong. Co dělají?

1) První věcí bylo spuštění ústředních krizových štábů, kde vedle představitelů země sedí řada odborníků. Došlo tak k urychlené výměně informací o počtu nakažených, šíření viru nebo k zajištění pomůcek proti šíření viru. Během pár hodin například v Japonsku aktivovali biologickou jednotku armády a došlo k okamžitému rozdávání roušek, respirátorů a dezinfekce zdarma.

2) Začaly fungovat spolky a neziskovky, které zajišťovaly rozvoz materiálů, nákupy pro lidi, kontakt s veřejností a zapojily se do některých aktivit států. Státy řídily a řídí jejich činnost a snažily se jimi vykrýt oblasti, které nejsou schopny zajistit.

3) Okamžitě přerušili spojení do regionů s vysokým výskytem koronaviru. Všichni cestující přilétající z Číny čekali na letišti a kontroly byly i v přístavech.

4) Vlády ihned začaly jednat s ohledem na předchozí zkušenosti s vývojem viru SARS. Všechny tyto státy poslaly nemocné ihned do karantény. Japonsko bylo kritizované za to, že neumožňovalo lidem z výletní lodi vystoupit na své území. Postup se ale ukázal jako naprosto správný. Díky karanténě se virus rozšířil jen na 20 % obyvatel lodi a další na pevnině byli ochráněni.

5) Všechny státy zajistily během pár dní dostatek ochranných pomůcek, které začaly distribuovat mezi občany. Zavedla se povinnost nosit roušky a respirátory i na veřejnosti. Tím se výrazně omezilo šíření viru.

6) Státy také zakázaly pod obrovskou pokutou obchodovat s rouškami, gumovými rukavicemi, ochrannými brýlemi a dezinfekcí. Stanovila se nejvyšší možná cena prodeje.

7) Roušky a desinfekce byly dostupné zdarma i na veřejných místech zdarma – například na zastávkách veřejné dopravy, na letištích, ve vlacích nebo v autobusech.

8) Začali testovat všechny obyvatele – především Jižní Korea otestovala během pár dní stovky tisíc občanů. Cena testů se pohybovala v přepočtu od 1090 Kč do 2500 Kč. Stát tyto testy objednával od prosince 2019.

9) Pravidelně a pravdivě komunikují s občany – v každém ze států je pravidelné večerní vysílání, kde televizní moderátoři a profesionálové seznamují lidi s kroky, které budou činit kvůli jejich bezpečnosti. Operátoři navíc několikrát denně začali lidem posílat zdarma informace o aktuálním stavu v jejich okolí.

10) Občané těchto států se začali chovat disciplinovaně. Když vláda řekla, že lidé nemají jezdit do problematických regionů, většina lidí od cesty upustila, nikoliv že se tam jela narychlo rekreovat z důvodu nízkých cen dovolené.

Graf šíření koronaviru. (John Hopkins University)

Pokud srovnáme šíření nemoci v Itálii a Jižní Koreji, tak jednoznačně z dat vidíme, že startovací čára byla přibližně stejná. Navíc Jižní Korea byla blíž ohnisku nákazy. Nicméně po několika dnech obrovského nasazení se podařilo šíření koronaviru zastavit. Navíc počty úmrtí jsou jen v řádech desítek. Italové bohužel šli opačnou cestou a vývoj viru podcenili, což má za následek nárůst nemocných a bohužel neustále stoupá i počet zemřelých.

A my si v České republice můžeme vybrat. Buď si budou politici honit své ego a lhát lidem o chaosu, nebo půjdeme cestou profesionálního řízení podobně jako v asijských státech, kde je situace pod kontrolou. Podle mě je správně druhá cesta. A čím dříve se na ni vydáme, tím dříve to všechno zvládneme.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu