Není chřipka jako chřipka. Tou nejhorší pro lidstvo byla ta španělská, která na začátku minulého století probíhala ve dvou vlnách.

Druhá vlna zasáhla zejména města východních Spojených států a města Evropy, přičemž zvláště těžce probíhala ve věkové skupině 20-40 let, kde byla provázena perakutně (velmi prudce) probíhajícími zápaly plic, vyskytujícími se v některých případech i u dnešních pacientů s nemocí covid-19. Počet obětí španělské chřipky se jenom odhaduje, ale i tak se čísla pohybují mezi 20 až 40 miliony mrtvých. Tedy covid-19 nelze přirovnávat ke španělské chřipce, ani mezi počty zemřelých tenkrát a dnes nelze klást rovnítko.

Záludnost choroby covid-19 spočívá v tom, že má dvě tváře: nejenže má tvář sezónní chřipky, která většině lidí nic neudělá, ale současně má i tvář infekční choroby, která dokáže zablokovat zdravotnický systém a zabíjet tisíce lidí. Ale je velký rozdíl mezi tím, jak byla před 100 lety vnímána lidmi španělská chřipka a jak je dnes vnímána choroba covid-19. Žijeme totiž ve světě zprostředkované (mediální) zkušenosti, kdy většina lidí sleduje televizi a poslouchá rádio, nebo alespoň brouzdá po sociálních sítích. Tedy se situací před 100 lety se ta dnešní nedá srovnávat.

Po celé Evropě dosud z médií tekl proud negativních zpráv, často cílených na ty, co se nechají vystrašit (čím více kliků, tím větší zisk z inzerce), z čehož zas těžily jednotlivé vlády, kterým se tak lépe prosazují restrikce, aby pak musely rozdávat peníze kvůli těm jejich zásahům. A našli se ekonomové, kteří nám říkali, že bude třeba volit mezi penězi a zdravím. A další ekonomové říkali, že lepší je rychlá smrt než pomalé umírání, které malé firmy a podnikatele po vyvrcholení krize čeká. Přičemž lidé u nás bankéřům rvali hypotéky z rukou, zemědělcům se dařilo a doba znatelného růstu cen potravin údajně končí. A mezi tím vůkol nás jak houby po dešti rostly konspirační teorie spolu se záměrně, nebo jen z čiré hlouposti šířenými dezinformacemi. A do toho všeho, jako triumf moderní vědy, přichází teď vakcinace.

V situaci, kdy evropské státy začaly očkovat své občany, je nejen bezpředmětné, ale i kontraproduktivní oprašovat hypotézu stádní imunity s rychlým promořením. Je pravda, že vakcína nevymýtí obávaný virus, ten tu bude s námi, jako jiné koronaviry, už napořád. Pokud však vakcína bude aplikována logisticky rozumně, nebudou už u nás zahlcovány nemocnice a na obávanou nemoc bude umírat stále méně a méně lidí. A i když teď nějaký čas bude ještě docházet k některým restrikcím a pravidlo 3R bude vyžadováno, zatlačíme poměrně rychle obávaný koronavirus do role krotkého adenoviru, který způsobuje běžná nachlazení.

Neboť drtivá většina osob z rizikových skupin včetně seniorů bude chráněna očkováním a mladí dospělí spolu s dětmi budou nákazu prodělávat v asymptomatické (bezpříznakové) formě. A v tom je ten zásadní, obrovský rozdíl proti španělské chřipce z počátku 20. století, kdy ve druhé vlně, která se jako tsunami prohnala světem, umíraly ne tisíce, ale miliony mladých lidí. Pak si snad konečně všichni uvědomí, že v ukazatelích nákazy nám ve skutečnosti nejde o počty pozitivně testovaných, ale především o počty hospitalizovaných a vážně nemocných, kdy se konečně lidé zbaví v koutku jejich mysli usídleného strachu.

Nový koronavirus vakcínou nevyhubíme. Ale díky vakcíně se s ním naučíme žít. A pocity strachu, který je součástí naší evoluční výbavy, se v případě obávané nákazy budou měnit v respekt.

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora