Korejci chodí do hospod často a rádi, obliba jednotlivých nápojů se ale postupem času mění. Tradiční alkoholické nápoje nejdříve vystřídalo pivo a i když si stále drží prvenství, je možné pozorovat nejen pozvolný "návrat ke kořenům", ale také se objevují milovníci vína nebo whisky. Nicméně, pokud jdou Korejci do hospody, pivo hraje prim.

Nutno ale přiznat, že duše českého pivaře v Koreji trpí. Hlavním důvodem je, že se pivo do Koreje dostalo přes Spojené státy a Japonsko. Vzorem dobrého piva je tak zde spíš Budweiser a Miller, než Budvar a Prazdroj. Druhým důvodem pak je, že v Koreji je sice k dostání pivo snad z celého světa (včetně třeba nepálského), obvykle se ale jedná o velké pivovary z dané země, které vaří spíš "europivo" než nějaké speciality. Fakt je ten, že Korejci jsou rádi, když věci mají svůj řád a tedy že i pivo chutná vždy tak nějak stejně. A i když se české pivo dá sehnat v obchodech (v Daejeonu 150 km jižně od Soulu mají Prazdroj, Budvar a Kozla), dát si alespoň české lahvové pivo v hospodě dost často nejde. Ve WABARu sice nabízeli náchodský Primátor i s cenou, ale hospodský tvrdil, že to nikdy neviděl. V pivnici PLZEN zase ani netušili, že se jmenují podle domovského města Prazdroje. A konečně – řečeno s komisařem Ledvinou, i kdyby tu Plzeň měli, tak ji stejně nebudou umět správně natočit. Můžete se setkat buď s 3litrovým vysokým zásobníkem dole s malou pípou, který dostanete na stůl a každý si čepuje, jak uzná za vhodné, nebo se pivo čepuje do lahví, ze kterých ho pak obsluha rozlévá do sklenic.

Naštěstí, pivní řetězce si vaří pivo vlastní (a jak WABAR, tak PLZEN mají pivo lepší než to, které nabízejí největší pivovary Hite a Cass), navíc se rozmáhá móda minipivovarů přímo v hospodách. Takovým typickým příkladem je Castle Praha. Jak název napovídá, pivo se zde vaří podle českých receptur, kuchaři dělají, co mohou, aby vařili česká jídla a budova restaurace (poblíž univerzity Hongik) je postavena jako replika Staroměstské radnice (i s Orlojem). A i když náleží v Soulu k těm dražším, patří mezi vyhlášené jak pivem, tak kuchyní.

Nicméně, tradiční alkoholické nápoje v Koreji jsou vyráběny především z rýže. Patří sem především sodžu (typicky 20% pálenka z rýže), makgoli (sladký mléčně zbarvený alkoholický nápoj z rýže) nebo čchongdžu (rýžové víno, velmi podobné japonskému saké). Dále Korejci znají ovocná vína (hlavně z lesního ovoce), vína z květin (např. z chryzantém) a konečně insamdžu, resp. insamsul, což je nápoj vyráběný ze ženšenu a jedná se tedy vpravdě o živou vodu (se 40 % alkoholu). Krajovou specialitou pak je tuldžuksul, buď jako 16% borůvkové víno, nebo jako 40% borůvkovice. Tato specialita pochází od nejvyšší korejské hory Pektusan (ležící na čínsko-korejské hranici), je velmi nesnadné ji v Soulu koupit. Přesto se (podle mě) jedná o to nejlepší, co lze z celé východní Asie pít. A vzhledem k dostupnosti si ji vychutnávám jen občas a po malých douškách – tak, jak by se ostatně alkohol měl pít.