Převzetí Demokratické strany

Demokraté tento manévr původně zamýšleli jako určité „koření“ pro svou standardní nabídku a stoupenci „woke“ ideologie měli představovat užitečné spojence, přičemž případné radikály mezi nimi by vzhledem k dosavadní marginalitě tohoto proudu nemělo být obtížné izolovat. „Woke“ ideologie se svými líbivě znějícími hesly však úspěšně pronikla do mainstreamu, byla nadšeně přijata v médiích a jejímu rozšíření značně napomohl i vzestup sociálních sítí, které svým fungováním výrazně znásobily možnosti angažované menšiny být vidět a prosazovat svůj vliv.

Prudká expanze „woke“ ideologie a její dominance v akademickém prostředí i v médiích vzbudily dojem velké síly, jakési „nezastavitelné vlny“, na níž je nutno naskočit nebo jí být smeten. Proto se pro onu první možnost hojně rozhodovali mnozí politici Demokratické strany. Došlo tak k výměně rolí, kdy tito jedinci, včetně stranických špiček, ostentativně dávali najevo, ať už upřímně či účelově, svou ochotu stát se pomocníky a „spojenci“ vůči svým původně zamýšleným pomocníkům a „spojencům“, nad nimiž ztratili kontrolu. V tomto kontextu není překvapivé, že k podobnému kroku se postupně uchylovaly i zdánlivě neutrální korporace, což jen dále povzbuzovalo dojem síly tohoto trendu.

Tento dojem však byl mylný. Jakkoli v určitých skupinách obyvatelstva či v určitých geografických lokalitách „woke“ ideologie získala reálnou převahu, celkově se stále jednalo o případ aktivní a hlasité, ale stále jen menšiny obyvatel i voličů. Důsledkem se pak stalo postupné odcizování mezi Demokratickou stranou a jejími voliči.

Marné varování z roku 2020

Ukázkou toho byly už primárky v Demokratické straně pro prezidentské volby v roce 2020. Pod dojmem výše naznačeného vývoje převládal dojem, že všichni relevantní kandidáti budou zástupci této ideologie a že souboj v primárkách bude pouze o to, kdo z nich je nejvíce „woke“. Mezi demokratickými zájemci o prezidentskou funkci se opravdu jednalo o přehlídku diverzity a „pokrokových“ názorů, zatímco Joe Biden, ačkoli on sám se od svých původně středových pozic posunul výrazně doleva, mezi nimi působil jako středový „dinosaurus“ z jiné doby (možná s výjimkou miliardáře Bloomberga, jenž však nebyl typickým stranickým kandidátem). Nicméně Biden, i když ani tehdy po duševní a fyzické stránce už zdaleka nebyl v nejlepší formě, všechny mladší a „pokrokové“ protivníky (včetně Kamaly Harrisové) drtivě převálcoval, a to většinou ještě před začátkem samotných primárek.

Tento výsledek zvláště vynikne, když si uvědomíme, že v primárkách hlasují voliči dané strany (tj. preferující demokraty a nikoli váhající mezi oběma stranami) a navíc i z nich hlasuje pouze menšina těch více aktivních a ideově vyhraněných. Ovšem i mezi touto specifickou skupinou Biden zvítězil a „woke“ nabídka byla většinově odmítána.

Už však bylo příliš pozdě. Pozice „pokrokových spojenců“ již byla ve straně natolik silná, že hlasitá, aktivní a mediálně viditelná menšina dokázala vnutit svou vůli pasivní většině a stranu tak fakticky převzít. V důsledku toho byl signál z primárek ignorován. Naopak „woke“ příznivci reagovali tak, jako extrémisté obvykle reagují, když narazí na odpor, tj. vystupňováním své agresivity a ještě radikálnějšími požadavky ve stylu: „Neuspěli jsme, protože jsme byli příliš umírnění. Musíme ještě přitvrdit. My víme, že voliči to takhle chtějí. A kdo bude proti, ten je zrádce.“

V praxi tedy bylo Bidenovi nařízeno si vybrat do voleb „vhodnou“ kandidátku na viceprezidentku (možnost, že viceprezidentem by se mohl stát muž, byla ze zjevných důvodů zakázána). Pod tímto tlakem si tedy Biden „vybral“. Výsledkem byla „progresivní a diverzitní“ Kamala Harrisová, jejímž trumfem byly barva kůže (byť od radikálnějších stoupenců zazněla kritika, že je „málo černá“) a pohlaví. Svou oddanost ideologii pak prokázala například tím, že se navzdory realitě a svému většinově indickému původu prohlašovala za Afroameričanku. Tím měl být „napraven“ výsledek primárek, jelikož Harrisová se měla na Bidenově podpoře stát viceprezidentkou a následně i jeho nástupkyní v nejvyšším úřadu.

O následném výprasku Demokratické strany třetí díl zítra.