KONTRAKT: Americké uhlí pro Ukrajinu
Ač se na to zpravidla zapomíná, v roce 2017 mělo Ukrajině ztrátu klíčových uhelných dolů nahradit uhlí z USA.
Podle kontraktu mezi americkým podnikem XCoal a ukrajinskou společností Centrenergo se ke konci toho roku na Ukrajinu dovezlo 700 000 tun uhlí, což podle agentury Reuters představovalo pouhý zlomek z celkové ukrajinské poptávky, přičemž Ukrajina vedla jednání o dodávkách uhlí i s dalšími státy, zejména s Jižní Afrikou. Daný kontrakt byl uzavřen na základě dohod mezi prezidenty obou zemí, tedy Petrem Porošenkem a Donaldem Trumpem, který tehdy vyzvedl dominantní postavení Spojených států v globální energetice a americký obchod energiemi podpořil výzvou ke zvýšení vývozu zemního plynu, uhlí a ropy. Kreml tak donutil Ukrajinu, aby tuto základní surovinu, bez které se v uhelných elektrárnách a teplárnách neobešla, bez níž se nedalo topit ani svítit, začala dovážet.
Ukrajina je obecně označována za největšího evropského producenta obilí, disponuje však také obrovským surovinovým bohatstvím. Jenže ruská armáda okupuje území, na němž se nalézají klíčová naleziště kovů a vzácných zemin, přičemž již míří k největšímu, dosud nevyužívanému ložisku lithia. Ukrajina tak přišla o dvě třetiny svých uhelných ložisek, ale i obrovská ložiska zemního plynu, jehož se v dnešní Evropě nedostává a který v energetice dosud hraje jednu z nejdůležitějších rolí, neboť od ceny zemního plynu se odvíjí cena elektrické energie. Přičemž už během ruské invaze v roce 2014, kdy přišla Ukrajina o část svého území, byly zrušeny všechny důležité západní investice do jejího energetického a těžebního sektoru.
Je tedy pochopitelné, že prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl Donaldu Trumpovi společné využití ukrajinských surovinových zdrojů, kdy američtí těžaři by mohli přípravu těžby zafinancovat, přičemž také disponují potřebnou technologií i zkušenostmi. Kdy na zdevastovaném, válkou poničeném území se nebude obyvatelstvo pozastavovat ani nad případnou těžbou plynu a ropy frakováním po vzoru Ameriky, pokud taková těžba bude přinášet zisk a tím tolik potřebné prostředky pro obnovu vybombardovaných či rozstřílených vesnic a měst, ale i poničené infrastruktury. Kdy Trumpova liberalizace těžby ropy a plynu, kterou předchozí Bidenova administrativa silně blokovala, ale i uvedení do praxe jeho sloganu „vrtej, bejby, vrtej“, dávalo Ukrajincům naději, že se může v novější verzi zopakovat něco z nabídky, které se jim dostalo v roce 2013.
Většina ze Spojených států vyváženého zemního plynu je obsažena v horninách břidličnatého původu. Aby se břidlicový plyn uvolnil, je třeba matečnou horninu narušit, k čemuž se používá hydraulické štěpení neboli frakování, považované u nás za nadmíru škodlivé pro životní prostředí. Vtip je hlavně v tom, že břidlicový plyn se dnes v Evropě označuje za překlenovací zdroj energie a že za posledních 10 let nasbírali těžaři v USA nové zkušenosti s bezpečnější těžbou plynu za pomoci hydraulického frakování hornin. Přičemž Čína, Spojené státy a Kanada také už několik let experimentují s původně ruskou metodou frakování na bázi plazmatické pulzní technologie. Ta využívá vysokoenergetický plazmový oblouk, který krátkodobě generuje energii ve formě tepelných a akustických vln, takže nepotřebuje štěpící kapalinu s jejími škodlivými přísadami, kdy tato nová metoda vykazuje slibné výsledky. Přičemž ve Spojených státech, které si drží pozici největšího vývozce LNG, se stal břidlicový plyn symbolem renesance energetiky, navíc se jim díky tomu podařilo za poslední dekádu snížit emise skleníkových plynů nejvíce ze všech zemí světa. A aby toho nebylo málo, na americký zkapalněný břidlicový plyn (LNG) Evropa z velké míry spoléhá jako na alternativní dodávky zemního plynu.
Ruský Gazprom dlouhou dobu těžbu plynu z břidlic považoval za pouhé vzdušné zámky Američanů a podceňoval ji. Probudilo ho až varování prezidenta Vladimira Putina, který prohlásil: „Boom těžby plynu z břidlic zásadně změní energetický trh. Ruské energetické koncerny musí na tuto výzvu odpovědět.“ Jak vážná to byla výzva se ukázalo na studii Institutu energetického výzkumu (INEI) Ruské akademie věd a analytického centra ruské vlády z roku 2013. Průlom těžby z břidlicové horniny v jiných částech světa podle této studie měl ruský export plynu a ropy v následujících 10–15 letech snížit o více než 20 %, čímž by se Rusku jeho hrubý domácí produkt mohl snížit až o třetinu. K čemuž ekonomové dodávali, že plyn, těžený v dalších zemích z břidlic frakováním, by pro Gazprom mohl znamenat pohromu.
V roce 2013 pak na Světovém ekonomickém fóru v Davosu ukrajinský ministr energetiky a uhelného průmyslu Eduard Stavitský, ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, nizozemský premiér Mark Rutte (od 1. října 2024 působí jako generální tajemník NATO) a Peter Voser, šéf firmy Royal Dutch Shell, podepsali dohodu o těžbě ukrajinského břidlicového plynu (v lednu 2022 firma Royal Dutch Shell sloučila akcie, přesunula své sídlo do Londýna a změnila svůj název na dnešní Shell). Ukrajinská vláda očekávala, že bude možné ze zdejších ložisek produkovat 21 miliard m3 plynu ročně, přičemž smlouva s Royal Dutch Shell hovořila o společném využití ložisek v oblasti Doněcku a Charkova po dobu 50ti let.
O ukrajinské zásoby břidlicového plynu byl v té době mezi světovými těžařskými společnostmi obrovský zájem, neboť spolu s Francií či Polskem má patřit Ukrajina k evropským zemím s největšími zásobami této suroviny. A mluvilo se hned o tom, že tento projekt by Ukrajinu mohl osvobodit od závislosti na ruských dodávkách energetických surovin. Ovšem o ukrajinská břidlicová ložiska mělo mít zájem rovněž Rusko a mluvilo se tehdy také o tom, že by se mohlo pokusit západní vliv z oblasti vytlačit. Neboť podle analytiků ruské firmy technologie pro těžbu z břidlic měly a ropu i plyn z takovýchto ložisek (i když v daleko menší míře než Američané) už několik let těžily.
Když pak v polovině dubna 2014 začaly skupiny ozbrojenců obsazovat správní střediska a policejní stanice v Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti, zdála se smlouva z Davosu o využití ložisek zemního plynu ztrácet na významu. Neboť právě v okolí stotisícového Slavjansku, kam se na počátku konfliktu stáhly jednotky proruských separatistů, se nacházelo největší naleziště břidličného plynu. Není však bez zajímavosti, že společnost Royal Dutch Shell, na základě uzavřené smlouvy, bez ohledu na tehdejší boje, nedaleko Slavjansku až do počátku června prováděla průzkum nalezišť, pročež by nebylo moudré o jejich významu pochybovat. Po ruské invazi na Ukrajinu si začala pak řada západních analytiků klást otázku, zda plánovaná ruská anexe oblastí, o nichž hovořila smlouva z Davosu, nakonec opravdu nesouvisí s existencí obrovských ložisek zemního plynu, jak na to dříve poukazovalo několik bezpečnostních expertů.
Vladimir Putin a Donald Trump na summitu G-20 v Hamburku, roku 2017
Foto: Wikimedia Commons, bezplatné úložiště médií, volné sdílení.Tento soubor pochází z webových stránek prezidenta Ruské federace a je licencován pod Creative CommonsAttribution 4.0 .
Je pochopitelné, že Rusku, které investovalo obrovské prostředky do stále vyšší závislosti Evropy na ruském plynu, se právě břidličný plyn, po rozvoji jeho těžby v Severní Americe, měnil v pověstný trn v oku. Obzvláště po tom, co se začala dojednávat stavba plynovodu Nord Stream 2 přímo z Ruska do Německa, který se stal jedním z nejkontroverznějších energetických témat v Evropě (dohoda o výstavbě tohoto plynovodu byla podepsána v roce 2015). Zcela absurdní je tak představa, že by snad Rusko mohlo tolerovat snahy o využití zásob zemního plynu v břidlicích na území Evropy. Naopak bylo zřejmé, že se snažilo využít všech nástrojů informační války (dezinformace, hoaxy, fake news) k tomu, aby v případě takovýchto uvažovaných projektů veřejné mínění v evropských státech ovlivnilo ve svůj prospěch.
I když prezident Volodymyr Zelenskyj původně sám nabídl Donaldu Trumpovi společné využití ukrajinského surovinového bohatství, odmítl nyní podepsat americkou verzi dohody, předloženou mu ministrem financí Scottem Bessentem, podle které by připadlo USA z těžebních projektů 50 % všech příjmů, neboť měl údajně obavy z některých ustanovení dohody a ze skutečnosti, že dohoda nenabízí žádné bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Podle zprávy NHK sestaví ukrajinská vláda expertní tým, který začne pracovat na finalizaci dohody v pondělí 24. února, což je také třetí výročí ruské úplné invaze na Ukrajinu. A jak to nakonec s úpravami chystané dohody dopadne, teprve uvidíme (psáno 23.2.2025), neboť v pátek 21. února dostali Ukrajinci od Američanů novou verzi dohody.
Ta má být ještě tvrdší než ta předchozí, kterou Kyjev odmítl, jak uvedl web ukrajinské rozhlasové stanice New voice (NV), přičemž americká strana považuje dohodu za čistě komerční a projednávání bezpečnostních záruk staví mimo rámec této dohody. Ovšem značně podezřelým se tu jeví fakt, že Donald Trump se dosud ani slůvkem nezmínil o tom, že by se při jeho týmem vyjednaném ukončení války měla ruská armáda stáhnout z okupovaných ukrajinských území s bohatými ložisky uhlí a zemního plynu, dnes opět strategických surovin. Ale jak si o tom mají cvrlikat vrabci na střeše, nejspíše bude mít prezident Trump v šuplíku připravenu ještě jednu smlouvu v duchu hesla Make America Great Again.
Podle té pak ze Spojených států do ukrajinských přístavů bude putovat „skvělé“ uhlí a „úžasný“ zkapalněný plyn za tvrdou americkou měnu, zažívající zlaté časy.
Odkazy na původní zdroje :
Tým Donalda Trumpa na novou dohodu tvrdě tlačí :
Rusko prahne po ukrajinských přírodních zdrojích:
Ukrajina přišla o naleziště nerostných surovin v hodnotě bilionů dolarů:
Ukrajina prvně dovezla uhlí ze Spojených států:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ukrajina-uhli-usa-dovoz-import.A170731_192304_zahranicni_mpl
Jak začala válka na Ukrajině:
Televizní Trump se silně liší od reálného člověka, prohlásil Putin:
