Poté, co dozněl mediální ohlas na setkání (do čtrnácti dnů) Vladimira Putina a Volodymyra Zelenského, které vyjednal americký prezident Donald Trump, se opět diskutuje na téma „neupřímný a úskočný Putin“.

Jak se většinově píše o Ukrajině? Například takto:

Právě Putinova úskočnost činí ze snah o dojednání míru na Ukrajině takovou loterii. Přes spoustu nadějných „signálů“ zkrátka netušíme, co z ruských vyjádření na adresu možného ukončení války je míněno vážně, a co je jen kamufláž. Ruský vládce sice Donaldu Trumpovi leccos odkýve, navíc se často ani nedozvíme co přesně, aby vzápětí jinými slovy zopakoval svá neústupná stanoviska. Včetně neustálých apelů na nutnost řešit „skutečné příčiny války“. Vedle bezpečnostních záruk, na jejichž podobě se prý usilovně pracuje, bude prubířským kamenem dalších jednání také osud Donbasu, kde se zatím stanoviska obou stran zdají neústupná. Zelenskyj by předáním území nasáklého ukrajinskou krví Rusku podle ústavy spáchal vlastizradu, Putin ale trvá na tom, že chce i půdu, a ne málo, kterou jeho armáda dosud nedobyla.

Takové komentáře dle mého názoru pomíjí to podstatné, o čem na Ukrajině jde. Nejde totiž uzavřít mír za podmínek Moskvy a současně za podmínek Západu. Nehraje v tom roli žádná „úskočnost“ prezidenta Vladimira Putina. Putin od samého počátku ruské agrese na Ukrajině dal najevo, že nechce Ukrajinu v NATO, chce Krym a nyní všechna území, kam vkročila noha ruského vojáka. Chce, aby se o zárukách pro Ukrajinu po konci války jednalo i s Čínou.

Samozřejmě, že v takovém případě je americký prezident Donald Trump „na pozoru“, protože Čína usiluje o začlenění Tchaj-wanu pod správu Pekingu a územní zisky Ruska na Ukrajině by byly „návnadou“ k tomu, aby čínská armáda obsadila Tchaj-wan.

Takto jsou karty rozdány. Rusko jako jaderná supervelmoc – a právě v této oblasti je Rusko skutečnou supervelmocí – prostě využívá této pozice a bude jí využívat stále. Ekonomicky nelze Rusko srazit na kolena tak, jak by si Západ přál. Čína a Indie, spojenci Ruska v organizaci BRICS, stále ve velkém nakupují ruské suroviny včetně ropy. Hrozba vysokými sankcemi, kterými Indii pohrozil americký prezident Donald Trump, nepomohla. Nejlidnatější země světa opět odebírá ropu z Ruska, které vede válku proti Ukrajině. A to i navzdory tomu, že jim sankce hrozí i nadále. Cena ruské ropy je třeba oproti ropě Brent tak nízká, že se její nákup Indii vyplatí.

Indie je ostatně podle premiéra Narédndra Módího na americké sankce „připravena“ . Může totiž jednat podobně jako Rusko, které si nakupuje západní zboží přes „třetí země“ a Indie tak může své výrobky do USA posílat jako „neindické“ také tak do USA. Není prostě taková situace ve světové ekonomice současnosti, v níž by sankce mohly být účinné. Rusku se to sice „prodražuje“, ale na kolenou rozhodně neskončí. Oddělme proto přání od reality a přestaňme s tím, že Rusko bude tvrdě potrestáno, Putin zatčen a odsouzen. To jsou chiméry, které nenastanou.

Pokud bude válka na Ukrajině pokračovat, žádná rekonstrukce nebude. Lidé, kteří před válkou uprchli se nevrátí a Ukrajinu čeká jenom další rozvrat. A ještě jedna poznámka: Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po válce skončí, stejně jako všichni současní politici, kteří drží vysoké pozice, míní Olha Ajvazovská, členka a předsedkyně představenstva ukrajinského think-tanku OPORA. Podle ní budou mít Ukrajinci tyto politiky spojené s válkou, kvůli čemuž budou ve vedení chtít nové tváře. Ty stávající tak budou mít ve volbách jen velmi malou šanci.

To říká žena, která není v žádném případě Rusku nakloněna, ale pouze popisuje náladu mezi obyvateli Ukrajiny, kteří na Ukrajině dál přežívají.

Takže závěr je jasný. Putin není „neupřímný ani úskočný“. Cíl – zničení Ukrajiny jako významného hráče v politice – je jeho dlouhodobým záměrem a není ochoten jednat jinak než z pozice síly. Pokud tak bude jednat dále i Západ, na Ukrajině se bude stále válčit s hrozbou dalších ukrajinských ztrát. O ty ruské ztráty se starat nemusíme.

Zbývá tedy jenom otázka – jak Ukrajinu zachránit alespoň v současných pozicích. A o to se Trump snaží a podsouvat mu stejnou „úskočnost a neupřímnost“ jako Putinovi je přinejmenším hloupé. Žádná jiná cesta k nějakému trvalejšímu míru než jednání s Putinem totiž neexistuje.