Ten malý kousek země, cca 350 km čtverečních, je symbolem pokrytectví celého světa. A rovněž utopie zvané dvoustátí.

Dějiny toho kousku země jsou popsány mnohokrát, v našich podmínkách nutno zmínit knihu novináře Jakuba Szántó Odkaz Pro zájemce ji vřele doporučuji.

Výron nenávisti proti židovskému státu a jeho obyvatelům, který vzešel dne 7.10.2023 z tohoto malého území, byl jednou z mnoha episod mnohatisícileté historie pronásledování Židů. Každý, kdo se jen trochu zajímá o dějiny židovského národa, je schopen vyjmenovat podobných událostí tucty. V britském Yorku 1190 byli upáleni v tzv. Cliffordově věži, masakrováni v roce 1391 na Pyrenejském poloostrově, v roce 1834 v mystickém městě Safed byly židovské ženy svlékány a znásilňovány, v Kišiněvě 1903 byli děti davem roztrhány na kusy, v roce 1941 pak v Bagdádu po pogromu zohavována těla zabitých Židů, kteří tam žili po dlouhá staletí. Netřeba zmiňovat šoa, kdy hubení dostalo fakticky průmyslový charakter.

Nelze se divit, že zakladatel sionismu Theodor Herzl logicky usiloval o vznik státu, kde si budou Židé vládnout sami a kde budou v bezpečí. Sionismus i díky komunistickému výkladu dostal jakýsi hanlivý nádech, nicméně kdokoliv si přečte jeho teze ( a vymění pro jistotu slovo Žid třeba Gruzíncem či Papuáncem ) nemůže namítnout zhola nic.

V roce 1947 došlo v OSN k dohodě o rozdělení mandátního území pod britskou správou na židovský a arabský stát. Židé jej přijali, Arabové nikoli. Poprvé a nikoli naposled zahodila arabská entita možnost vytvoření vlastního státu se svými institucemi. Války, jež vedly arabské země proti novému státu a jež měly za úkol jeho zničení a vyhnání zpět do diaspory (to v lepším případě) , znamenaly naopak územní zisky státu Israel a prohru arabské koalice.

Dohoda z Oslo, podepsaná v roce 1993 Jicchalem Rabinem a Jásirem Arafatem mohla být dobrým začátkem mírového soužití obou entit. V následném období bylo palestinským Arabům nabídnuto splnění cca 96% jejich územních požadavků, včetně východního Jeruzaléma jako hlavního města. Arafat tuto nabídku odmítl. Následná tzv. druhá intifáda a dalších cca 20 let občasných výbojů ještě nebyly definitivní tečkou za možností tzv. dvoustátí, přestože jako gesto dobé vůle nechal Ariel Šaron vyklidit pásmo Gaza od osadníků. Ta nastala dne 7.10.2023 a to vinou vedení teroristů Hamásu, kteří vpádem a bestialitami definitivně pohřbili jakoukoliv možnost mírového soužití. Netřeba popisovat detaily tohoto běsnění, jsou dobře známy a zdokumentovány, paradoxně jejími původci, kteří si natáčeli vraždění, znásilňování, upalování atd. na své mobilní telefony a které pak s oslavnými tirádami předávali přímým přenosem svým spoluobčanům. Je třeba rovněž zdůraznit, že po humanoidech Hamásu vstoupili na území jižního Israele i prostí občané z pásma Gaza, aby si odnesli nějaký ten majetek domů a přitom překračovali povražděné a spálené Židy, mnohdy i ty, kteří jim v předchozí době poskytovali obživu při sezonních pracích. Představa o zlých teroristech z Hamásu a „hodných“ obyvatel pásma vzala za své.

Pokud by se jednalo o jakékoliv jiné území na planetě, celý svět by oněměl hrůzou a nepochybně by souhlasil s jakoukoliv odvetou za tento šílený čin.

Stát Israel je výjimkou.

Západní společnost, tolik háklivá na jakékoli sexuální obtěžování a libující si doslova v hnutích „Me too“, „Believewomen“ a „silenceisviolence“, najednou nacházela omluvu stran brutálního sexuálního násilí na ženách z kibuců v „kontextu“ událostí, stejně jako několik vrcholných představitelek amerických universit, které se rovněž při dotazech na genocidu tohoto dne (a že to byla genocida, netřeba pochybovat), uchylovaly ke zlehčování šíleností ve zmíněnému „kontextu“. Pokud by šlo o černochy, homosexuály apod., nikdy by je nenapadlo jakkoli relativizovat bestiality ze dne 7.10.2023, avšak židovští občané mají zřejmě výjimku. K těmto nehoráznostem se přidal i generální tajemník OSN Gutteres s výrokem, že „řezání hlav dětem neodehrálo ve vakuu“.

Na amerických (ale i mnoha evropských) universitách) vlivem neomarxistické ideologie a progresivismu byli studenti schopni vyvolat bouře, demonstrace, napadání židovských spolužáků a ostrakizovat i některé jinak smýšlející vyučující poukazem na „genocidu“, „okupaci“, „hladomor v Gaze“, aniž věděli, kde pásmo Gaza geograficky leží ( z článku Tuvia Tennenboma, který prováděl průzkum během propalestinských demonstrací v Londýně). Titíž studenti jsou však schopni vyrazit s vlajkami na pochod za práva LGBT komunity, která by byla v Gaze povražděna bez jakéhokoliv slitování.

Řada arabských států sice verbálně brojí proti Israeli, avšak potají jsou rádi, že „špinavou práci“ za ně dělá někdo jiný. V historii je ještě dobře v paměti atentát v roce 1951 na krále Abdalláha I. v Jordánsku, který si dovolil vyjednávat s Israelem. Vrahem byl palestinský Arab. O 20 let později Arabové z Palestiny začali de facto ozbrojený boj za svržení jordánského krále Husajna. Byli následně vyhnáni do Libanonu. Kdo by si po podobných zkušenostech pustil do své země podobné jedince?

Řada zemí uznala tzv.“palestinský stát“, aniž by bylo jasné, co to vlastně je a kde má své hranice. Je otázkou, proč stejně nepostupují třeba v případě Kurdů, kteří mimo jiné statečně bojovali proti islámskému státu a kteří se své samostanosti nejspíše nikdy nedočkají. Jak je možné, že americké i evropské universitní kampusy nejsou ověšeny vlajkami Kurdistánu, jak je možné, že studenti nekřičí proti bezpráví na Ujgurech, Rohinzích, nad masakry v Súdánu, Mali? Jak je možné, že neprotestují proti popravám íránské mládeže, která nechce tupý teokratický režim? Během války proti výše zmíněnému Islámskému státu v Mosulu zahynuly desítky tisíc civilistů. Je to dáno tím, že demokratické země vedou válku, zatímco Israel páchá „genocidu“? Postřehl někdo nějaké protesty, že jsou tam v rámci „side effects“ zabíjeny děti a ženy? Žádná zem v impotentní OSN nevznáší rezoluce proti popravám v Číně, Íránu, Saúdské Arábii, ale je schopna hysterického běsnění při eliminaci prokazatelných zločinců, kteří se v říjnu 2023 vydali vraždit. Jak to, že do Israele plují neustále „humanitární“ konvoje lodí, u nichž nejde o nic jiného, než o očekávanou reakci IDF a deportace domů za velkého humbuku. (Malou světlou výjimkou je postup baskické policie po návratu „hrdinů“ z poslední plavby, kdy blokovali průchod cestujícím a byli po zásluze uklizeni stranou. Odkaz

Evropské země si jen pomalu a váhavě připouštějí, že miliardy eur plynoucí do pásma místo zlepšení životních podmínek zdejších občanů sloužily k vybudování tunelů, zhusta pod infrastrukturou, jako jsou nemocnice, školy apod. V učebnicích pro děti je Žid líčen jako cosi, co je škodná a co do zdejšího prostoru nepatří. Odkaz

Přesto budou stále přemílat cosi o genocidě, což je mnohokrát doloženo jako nesmysl Odkaz

Totéž se týká „okupace“ pásma Gaza, kde před odvetou po říjnových masakrech nebyl od roku 2006 jediný Žid. Právě toto území a toto období je laboratorní ukázkou, o co jde. Že cílem palestinských Arabů není dobrý život obyvatel, ale zničení židovského státu. Cinknutá fotografie „vyhladovělého dítěte“ v pásmu Gaza rozpláče, zatímco ohořelý trup, který až na CT byl identifikován jako rodič a dítě, svázaný dohromady ostatným drátem, už tolik ne.

Israel zásobuje pásmo Gaza plynem, elektřinou a vodou. To, že tam jsou výpadky zmíněných komodit jde na úkor Hamásu, který peníze místo budování a udržování infrastruktury používá na nákup zbraní a hromadění pohádkového jmění vrcholných představitelů.

Z uvedeného i mnoha dalších dat je zřejmé, že dvoustátí se konat nebude. I tzv. umírněný Fatah do svých řad jmenuje jedince, kteří za sebou táhnou krvavou stopu terorismu Odkaz

Pokrytectví světa nebylo nikdy tak jasně zřejmé, jako je tomu v případě pásma Gaza, jeho obyvatel a sousední země.

Platí že „vyměň u každého konfliktu na Předním Východě slovo Žid za kohokoli jiného a bude klid.“