Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Debata o paralelách mezi rokem 1938 a dnešní Ukrajinou se často opírá o mechanickou reprodukci slovníku „Mnichov – appeasement – zrada“. Jenže skutečná analogie nespočívá v tom, že by se Západ opět „bál konfrontace“. Ve skutečnosti jsou oba příběhy opačné.

V roce 1938 se západní mocnosti konfliktu s Hitlerem vyhýbaly, protože se obávaly jeho vojenské síly, rychlosti německého přezbrojení a hrozby masivních ztrát. Západ tehdy nepřistoupil k válce nikoli z naivity, ale z čistě mocenské kalkulace: válka proti Německu se v daném okamžiku jevila jako nerentabilní a předčasná. Strach z německé vojenské převahy vedl k politice ústupků.

Dnešní situace kolem Ukrajiny je opačná. Válku si západní mocnosti ne že nepřály – ony ji strategicky očekávaly a kalkulovaly s ní, protože předpokládaly rychlou porážku Ruska. V logice americké a evropské politiky byla ruská ekonomika příliš slabá, armáda zastaralá a vnitřní soudržnost labilní. V ideálním scénáři měla válka potvrdit třicet let budovanou představu o ruské hrozbě – hrozbě, která sice sloužila jako argument k rozšíření NATO, zvýšení obranných rozpočtů a udržení amerického vlivu v Evropě, ale která podle očekávání neměla mít skutečnou bojovou kapacitu.

Západní elity tedy vycházely z paradoxního předpokladu:

ruská hrozba je užitečná jako politické téma, ale bude slabá jako reálný protivník.

Proto na rozdíl od roku 1938 nebyl cílem minimalizovat riziko konfliktu, ale – i když ne přímo a ne veřejně – počítat s ním jako s prostředkem k dosažení geopolitických cílů. Západ nechtěl válku z morálních důvodů, ale věřil, že mu poskytne rychlé strategické vítězství: oslabení Ruska, posílení NATO a potvrzení americké dominance v Evropě. To byla základní kalkulace, která se zcela rozpadla.

Západ tak po třicet let strašil ruskou hrozbou, ale zároveň vycházel z předpokladu, že Rusko je ve skutečnosti natolik slabé, že jeho odpor nebude mít váhu. Jinými slovy:

ideologická rovina malovala Rusko jako hrozbu, zatímco strategická rovina sázela na jeho slabost.

To je zásadní rozdíl proti roku 1938 a zároveň pointa, která se v současné debatě ztrácí. Tehdy se Západ bál příliš silného nepřítele. Dnes se ukazuje, že Západ se přepočítal u nepřítele, kterého považoval za slabého.

A právě proto obě situace nelze mechanicky přirovnávat. Skutečná analogie leží jinde: ve chvíli, kdy se velmocenské předpoklady ukáží jako mylné, zaplatí menší státy nejvyšší cenu. V roce 1938 to bylo Československo. Dnes je to Ukrajina.

USA mechanicky pokračovaly v Brzezinského doktríně, aplikované už cca 30 let, že po ztrátě Ukrajiny Rusko přestane být velmocí - a USA se tak "vypořádají" s největším rivalem.

Jenže největším rivalem USA už není Rusko - ale Čína - a vehnání Ruska do náruče Číny se teď naopak jeví jako velká strategická chyba USA.

Když lidé jako je autor žijí v domnění, že 100 x opakovaná lež se stává pravdou a to přesně jak to řekl ministr propagandy Goebbels. Není tomu tak a Ukrajina s Mnichovem nemá ani vzdáleně nic podobného, ale je zvětšeným zrcadlovým obrazem napadení Srbska a vzniku narkostátu Kosovo, kdy byl rovněž napaden člen OSN s garantovanými hranicemi a rovněž musel vyklidit část svého území. Ale je tam něco konkrétně pro nás Čechy dost ostudné, protože Srbsko bylo naším největším přítelem odhodlaným nám vždy pomoci a to v roce 1938 i v roce 1968. Srbové k nám nepřijeli také nikdy a to na rozdíl od Ukrajinců v tanku a neokupují ani kousek naší země a opět na rozdíl od Ukrajinců, kteří nás navíc v letech 1968-1991 okupovali jako celek a jsou naši nepřátelé a přesto Srbsko jsme zradili a Ukrajince naše nepřátele podporujeme až sebevražedně.

Členem NATO je země, která (byť prostřednictvím loutkové vlády) okupuje část území jiného člena NATO.

Ano, je to velmi zjednodušené a historie Kypersko- tureckého vztahu by vydala na hooodně dlouhý článek, a dělení na hodné a zlé by bylo k diskusi, ale přesto...

ja bych dokonce i rekla, ze Zapad RF postuchoval a postuchoval, az RF de facto nezbylo nez zahajit specialni vojenskou operaci. Na zacatku valky RF doufala, ze timto donuti Ukrajinu k mirovemu ujednavani, coz se i stalo v breznu 23? v Istambulu. Po zasahu Johnsona Ukrajina od jiz podepsane dohody ustoupila. Cile Zapadu byl rozpad RF na mensi, snaze ovladatelna a snaze "vycucavatelna" uzemi.

Jo, to je ta ruská pohádka ...

pohadka dolozena fakty. Protoze bohuzel k tomu miru na zaklade istambulske smlouvy RF - Ukrajina nakonec nedoslo, "dik" Anglii. Co uz si v duchu mastila kapsy krasnou ukrajinskou cernozemi a nerostnym bohatstvim RF.

Šebesta už připravuje stať:

"O zemi, kde život je jako pohádka."