Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Myslím si, že kdyby Izrael nemohl spoléhat na to, že má za zády USA, které ho podpoří v každé prasárně (nebo ji za něj vyžehlí), bylo by v Izraeli / Palestině mnohem klidněji. Bez této automatické podpory by izraelská politika musela být mnohem realističtější a kompromisnější a Izrael by nemohl doufat, že dosáhne svého cíle, totiž že celá Palestina bude izraelská (a Izrael židovský). Tento cíl byl vždy zamlčován nebo hlásán pouze židovskými radikály. Dnes už ho deklaruje i Netanjahu, za což mu můžeme být v podstatě vděčni, protože vímě, na čem jsme. Z našeho hlediska je to problém, v takovémto plánu není v Izraeli místo pro několik miliónů Arabů, často islamistických radikálů. Naší hlavní starostí by mělo být, aby tito Arabové neskončili v Evropě. Ale naše nekonečně moudrá vláda, která Izrael bezpodmínečně podporuje, o tom to riziku jistě ví a má i řešení. Takže můžeme být v klidu ... nebo ne?

K článku samotnému. Docela by mě zajímalo, jak dokáže autorka skloubit podporu útoku na vedení Hamásu s vyjádřením naděje, že titíž, kteří měli být sprovozeni ze světa, "snad budou alespoň pokračovat jednání". Za mě docela dobrý příklad doublethink ...

Izrael/Židé nabídli mnohokrát řešení o území,

palestinci vždy vše odmítli s tím, že 6idé patří do moře -

takže jediné řešení je právě celá Palestina = Izrael,

no

Jenom mám obavu, že je to nerealizovatelné řešení.

(1) Pominul jste malý problém, totiž co s Araby, kteří žijí na okupovaných územích. Je jich příliš na to, aby byli občany Izraele. Bezmyšlenkovitým hlásáním hesel typu Palestina = Izrael fakticky podporujete výměnu obyvatelstva: palestinští Arabové za evropské Židy. Jistá forma historické spravedlnosti a odplaty za holokaust (ten nepáchali Arabové).

(2) Bez ohledu na to, jak pitomě a nerealisticky v minulosti jednali palestinští Arabové a jejich vůdcové, ani izraelskou ochotu a snahu najít řešení si nelze idealizovat. Viz například osady. Do podepsání dohod z Osla o dvoustátním řešení (přesněji o cestě k dvoustátnímu řešení) byly osady na okupovaných územích spíš tolerovány nebo trpěny a za čtvrt století jejich existence tam žili nižší desetitisíce osadníků. Po podepsání výše zmíněných dohod došlo k prudkému rozvoji osadnictví často s podporou izraelského státu a za další čtvrt století se počet obyvatel osad blíží miliónu. Jak tohle jde dohromady s údajnou snahou o nalezení řešení? Jednoduše nejde, je to jen pěkná ukázka farizejství.

"From the river to the sea" je nějaký kompromis, na němž se lze domluvit?

Arabové v Izraeli jsou a nikdo je nevyhání.

"snad budou alespoň pokračovat jednání" s někým, s kým se lze dohodnout. Současné vedení Hamásu to evidentně není.

Ano, v Izraeli Arabové žijí, Židé jsou schopni arabskou menšinu tolerovat nebo alespoň strpět. Potíž je, že to musí být menšina a není tu prostor pro 5+ miliónů Arabů na okupovaných územích. A to je to, co by primárně mělo dělat těžkou hlavu nám.

Mimo tak zvaných palestinců na území státu Izrael žije 20% arabského obyvatelstva (zhruba 1,5 milionu), kteří mají stejná práva s izraelskými Židy. Arabové v Izraeli mají stejná práva, včetně hlasovacího. Mají parlamentní zastoupení v Knesetu. Stát Izrael je jednou z mála zemí, kde mohou volit i arabské ženy, Arabové mají stejné možnosti získat vedoucí pozice v zemědělských, průmyslových podnicích či ve službách Mají možnost si kupovat půdu. Arabští studenti mají volný přístup na střední a vysoké školy. Někteří dobrovolně slouží v jejich armádě. Ve Finku zastupuje stát Izrael Arab-muslim. V Turecku zastupuje stát Izrael Arabka- muslimka. Tisíce Arabů tak zvaných palestinců jsou zaměstnány v Izraeli. Kdo však společně s Izraelci žít nechce, tomu je k dispozici rovnocenná, dokonce třikrát větší země na druhém břehu Jordánu

S tou zemí, která je podle vás k dipozici, je "malý" problém, vlastně dva. Jordánsko Palestince z okupovaných území nechce a ani oni se o možnost tam žít dvakrát nederou.

"občané druhé kategorie" ?

/a "druhý břeh Jordánu" okupuje Israel.

Vyvolený národ - je schopen arabskou menšinu strpět. nic víc.