Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale v České republice – a ta má svůj vlastní zájem na tom, aby se ve světě dodržovalo mezinárodní právo. Bez jeho respektování by totiž slabší státy, mezi něž patříme i my, ztratily poslední záruku bezpečnosti.

Izraelský útok na území třetí země, v tomto případě Kataru, je právě proto v přímém rozporu s českými zájmy. Nejde o to, kdo je sympatický či nesympatický, ale o princip: pokud připustíme, že si státy mohou bez mandátu OSN provádět vojenské operace kdekoliv na světě, stírá se hranice mezi obranou a agresí. Česká republika jako menší země se může zítra ocitnout v situaci, kdy bude vystavena podobnému postupu, a nikdo ji neochrání.

Není naším zájmem přihlížet, jak Izrael oslabuje mezinárodní právo. Naopak, náš zájem je přesný opak – trvat na jeho dodržování všemi, protože právě ono je základní pojistkou našeho vlastního přežití a bezpečnosti.

Taky víra ve vizi, že ten kafírský vřed uprostřed moře islámu bude někdy udržitelně žít v klidu a míru se blíží víře v Santa Clause.

Podstatou mezinárodního práva není nic jiného než potlačování unilateralismu. Tedy snaha zabránit tomu, aby si silnější stát jednostranně – „na vlastní pěst“ – prosazoval své zájmy na úkor slabších. Bez tohoto principu by se mezinárodní vztahy vrátily zpět do logiky džungle: rozhoduje síla, nikoli pravidla.

Často se zdůrazňuje pojem suverenita. Ano, stát má svrchovanost nad svým územím, obyvatelstvem a právem rozhodovat o svých záležitostech. Jenže pokud by suverenita znamenala neomezenou volnost, pak by se okamžitě stala zbraní silnějšího. Moje „suverenita“ by automaticky pohlcovala tu vaši. Smysl suverenity se naplňuje až tam, kde existuje vzájemná hranice svrchovanosti: já uznávám tvou, ty uznáváš mou. A právě tady nastupuje zákaz unilateralismu – tedy zákaz jednostranného narušování cizí svrchovanosti.

Charta OSN není náhodný dokument, ale přesný důsledek této logiky. Zakazuje hrozbu silou a použití síly proti jiným státům (čl. 2 odst. 4), připouští jen úzkou sebeobranu (čl. 51) a legitimitu kolektivní akce váže na Radu bezpečnosti. V evropském kontextu se k tomu přidává i princip nedělitelnosti bezpečnosti: nikdo nesmí posilovat vlastní bezpečnost na úkor druhých.

Pro malé a střední státy, včetně České republiky, je to zásadní. Nemáme sílu prosadit se sami, proto je naším základním zájmem, aby pravidla platila pro všechny – i pro velmoci. Jakmile se přijme, že někdo může jednat unilateralisticky, ztrácí se naše poslední jistota.

Suverenita bez zákazu unilateralismu je prázdné slovo. Jen maska libovůle silnějších. Teprve spojení obou principů – svrchovanosti a vzájemného respektu – dává mezinárodnímu právu smysl a zajišťuje, že nebudeme žít ve světě, kde se rozhoduje pouze pěstí.

Taky gayové v Budapešti bojují za naši svobodu, to je nutno si prostě uvědomit! Zasloužili by si mít svůj vlastní stát, stejně jako ti židi. Ten stát by měl své vlastní hlavní město, kde by mohli pořádat pochody neustále.

" proto je naším základním zájmem, aby pravidla platila pro všechny – i pro velmoci."

Hezká myšlenka, ale s takovým malinkým háčkem (nebo velkým hákem): Kdo k tomu ty velmoci donutí? Můžete začít s Ruskem, to je momentálně docela aktuální.

Hezká myšlenka – aby pravidla platila pro všechny. Ale přesně tady se ukazuje základní problém mezinárodní politiky: kdo je tím, kdo ta pravidla vymáhá?

Velmoci jsou samy sobě soudcem i vykonavatelem. Pokud se některá strana – ať Rusko, USA, Čína nebo kdokoli jiný – rozhodne pravidla porušit, žádný skutečný „nadstátní“ donucovací mechanismus neexistuje. OSN byla původně vytvořena jako rámec kolektivní bezpečnosti, ale ve chvíli, kdy se velmoci samy staví nad ni, přestává fungovat.

Proto je podstatné, že zákaz jednostranných vojenských akcí má smysl pouze ve světě, kde vládne multilateralismus. Pokud však velmoci – a zejména Západ – začaly systematicky jednat unilaterálně, celý princip se rozpadá. Kdo odmítne ducha Charty OSN jako první, ten fakticky uvolní ruce i ostatním. A je potřeba si přiznat, že to byly právě USA a jejich spojenci, kdo během posledních třiceti let opakovaně porušoval princip multilateralismu a tím otevřel dveře i dalším jednostranným vojenským akcím.

OSN byla původně vytvořena jako rámec kolektivní bezpečnosti, ale s vědomím, že s velmocemi nikdo nehne. Od začátku, viz konstrukce RB.

Takže občas nějaká velmoc něco udělá i bez souhlasu jiné velmoci, jinak to nejde. Vy vidíte hlavně USA, já zase spíš Rusko. Ty USA občas udělají i něco užitečného, to mi u Ruska chybí.

Kdo k tomu USA a AngloSasy, o bývalých "kolonistech F, NL donutí?

... možná Čína, Indie, Rusko a "třetí svět", který se probouzí.

Náš zájem definuje kdo? Na tom záleží. Lipavský?

Asi nejspíš vláda nebo parlament. Není to ideální, ale nic lepšího asi není.