Izraelsko-libanonská jednání ve Washingtonu přinesla významný úspěch. Obě strany uzavřely přelomovou dohodu, vůbec první od roku 1983.

Zavazují se v ní oficiálně ukončit válečný stav, pěstovat normální vztahy a v míru spolu jednat. Libanon slíbil, že odzbrojí všechny neoficiální skupiny, včetně Hizballáhu, a nad celou zemí obnoví kontrolu libanonská armáda. Ta odzbrojit Hizballáh nedokáže, protože je prolezlá jejími stoupenci a musí nejprve projít čistkou. Oficiální mandát k vyčištění území od teroristů tak získal Izrael. Jakmile nějakou část demilitarizuje, předá ji armádě a bude se postupně z Libanonu stahovat. Obě strany se zatím shodly na dvou „pilotních zónách“ a další teprve dojednají.

Revolučním počinem je prohlášení libanonské vlády, že uznává právo Izraele na existenci, a Izrael zase potvrdil, že nemá v úmyslu okupovat žádnou část Libanonu. Prezident Džúzif Aún označil dohodu za „první krok k obnovení suverenity země“.

Dohoda sice neznamená oficiální normalizaci vztahů, ale pro Izrael je výhodná – zůstane v jižním Libanonu, dokud ho neopustí Hizballáh.

Libanonský kabinet se navíc v jednom z článků dohody zavazuje, že nebude Izrael žalovat u Mezinárodního soudního dvora. A zdůrazňuje, že každý pokus státního či nestátního subjektu (tj. Íránu a Hizballáhu) o nějakou vojenskou či bezpečnostní roli v Libanonu je protiprávní a v rozporu s národními zájmy země.

Na plnění dohody budou dohlížet USA, které navíc přislíbily, že Libanonu pomohou s obnovou země a infrastruktury a výcvikem jeho armády. Detaily budou dojednány v „bezpečnostním dodatku“.

Porušování příměří bude monitorovat oživená koordinační skupina z roku 2024 složená z Izraelců, Libanonců a Američanů. Zřejmě tak zaniká nedávno oznámená americko-íránská skupina, která chtěla Izraeli znemožnit sebeobranu proti útokům Hizballáhu. Tento nesmysl, kdy by Írán diktoval Izraeli, zda smí nebo nesmí provést odvetu, vymyslel viceprezident J.D. Vance, který má Izrael v mnohem menší lásce než ministr zahraničí Marco Rubio, jenž se zasloužil o izraelsko-libanonskou dohodu.

Ta představuje velkou ránu pro Írán, který usiloval o „sjednocení všech front“ a podmiňoval jednání s Američany příměřím mezi Izraelem a Hizballáhem. Teď byl z Libanonu naopak zcela vykázán.

Libanonská vláda je nesmírně statečná. Je první, která našla odvahu s Izraelem přátelsky a věcně jednat, a dokonce s ním podepsat smlouvu o budoucnosti země bez Hizballáhu. Je to první krok k uzavření míru s Izraelem. Vláda za to dostane od USA 130 milionů dolarů a dalších 30 milionů pro svou armádu.

Hizballáh předchozí libanonské vlády šikanoval už od svého vzniku v roce 1982, a to tak účinně, že z Libanonu udělal nefunkční stát. Teď má země šanci začít fungovat normálně, ale za cenu obrovského rizika. Hizballáh má stále obrovské množství stoupenců, kteří hned po oznámení dohody s Izraelem rozpoutali násilné protesty. A mohlo by dojít i k atentátu na libanonského prezidenta Aúna a předsedu vlády Nawáfa Saláma.

Izraelský premiér Binjamin Netanjahu označil dohodu za „historický úspěch“ – Libanon i USA uznaly, že Izrael může zůstat v bezpečnostní zóně, dokud mu z Libanonu nepřestane hrozit ostřelování. Úmluva potvrdila izraelské právo na sebeobranu a otevřela cestu k normalizaci vztahů s Libanonem.

Izraelská armáda zůstane na tzv. žluté linii a opustí jen území severně od ní, včetně částí severně od řeky Lítání.

Je však otázka, nakolik je dohoda realistická. Nemusí vůbec vydržet, protože obsahuje řadu velmi obtížně splnitelných předpokladů. A Hizballáh není poražen a má dodnes skoro 10 000 raket.

V roce 1983 dojednal podobně slibnou dohodu izraelský ministr obrany Ariel Šaron s libanonským prezidentem Amínem Džamáílem, ale ta kvůli tlaku libanonské opozice a regionálním vlivům nikdy nevstoupila v platnost. I dnes se bude Hizballáh snažit tu současnou zmařit. Má stále mnoho stoupenců, a to i v parlamentu. Vydatně jim bude pomáhat i jejich sponzor Írán. Hizballáh, jehož vůdce Naím Kásim označil dohodu za „neplatnou“ a „ponižující“, dokonce varoval, že kvůli ní může vypuknout občanská válka.

Izrael se proto raději připravuje na eskalaci konfliktu. Situace se tak může naopak zhoršit – v Libanonu i v severním Izraeli, kam mohou opět létat rakety. O eskalaci bude usilovat také Írán, který se svého dlouholetého protektorátu odmítá vzdát. Naděje, že se Izraeli podaří normalizovat vztahy s Libanonem a žít s ním v míru, proto bohužel není velká.

Hizballáh nedodržuje ani nedávno vyhlášené příměří. Denně je porušuje, a dokonce zabil dva izraelské vojáky. Izrael tak denně provádí odvety. V pondělí zničil pod vesnicí Madždal Zún v jižním Libanonu jeden z nejdůležitějších strategických tunelů Hizballáhu i s dvaceti ozbrojenci. Nacházel se v hloubce 25 metrů, měřil 200 metrů a obsahoval stovky zbraní i odpaliště raket. Byl součástí širší podzemní sítě, k níž patřila i nedávno zničená základna s útočnými drony a osmi tunami výbušnin pod mešitou pouhých deset kilometrů od izraelských hranic.