Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

EU First

Mařáku, neflákejte to roztáčení lámaistického mlýnku

Konečně má Francie nového premiéra. Tím má ten příběh končit, a teď už jen samá pozitiva a životní jistoty, řečeno s klasikem. Aspoň z toho článku mám takový pocit, že to nejhorší má volbou premiéra Francie za sebou. No, uvidíme, pane Mařáku. Já si to totiž tak úplně nemyslím. A to tam, na rozdíl od vás, nežiju.

Konečně" tam dopsal Aston, si to vyřiďte s ním. Mně osobně bezvládí nevadí, nic se nezkazí... Macron tam prostě šoupl republikánského pravičáka, jak jsem oproti všem ostatním chytrákům a znalcům naznačoval víceméně od začátku.

A je to z mého pohledu samozřejmě posun k lepšímu.

Tak rádoby pravičáci a centristé se ve volbách spojili s komoušema a socanama,aby eliminovali M. Le Pen,aby se vzápětí spojili s toutéž,aby eliminovali tu novou národní frontu. To vážně nevymyslíš. Tak jen doufám, že toho Barniera udrží na řetězu.

Já si jen pamatuji, jakým způsobem tento pán zacházel s Velkou Británii při vzjednávání o brexitu. Fuj. A tenhle člověk bude nyní opět řídit Francii a fanaticky pomáhat prosazovat ideály EU. Pro nás možná větší katastrofa, než levičák, ničící francouzské hospopdářství.

Akorat jsem chtela neco v tomto smyslu napsat. Kdo si pamatuje na Brexit, jakym zpusobem probehl, jak tezke to Velke Britanii udelali, opustit tento "elitni klub"... ten musi byt timto panem nadseny.

To se nám v Česku fakt ulevilo!

Obávám se, že Barnier je premiérem pro Macrona, ale ne pro Francii.

Legracni hratky. Takova bitva o kapitana Titaniku, ktery uz se srazil s ledovcem.

Mně též. Nejhorší pohroma nejen pro Francii, ale pro celou EU v podobě krajně levicového komunisty, antisemity, zastánce palestinského a islámského teroru v podobě Jean-Luc Mélenchona byla prozatím zahnána. Je to veliká úleva.

Situace ve Francii je velmi specifická, je podobná dnešní situaci v evropském parlamentu. Před několika desítkami let byl předchůdce Národního jednocení považován za nacistickou stranou, se kterou nikdo nesměl vyjednávat. Díky tomuto rozhodnutí pravici chyběly dlouhodobě hlasy a levice často vyhrávala volby. Po 40 letech povinné republikánské fronty, tedy povinnosti za žádných okolností nijak nejednat a nespolupracovat s Národním sjednocením, má najednou Národní sjednocení 1/3 hlasů v parlamentu a není možné vytvořit stabilní vládu, aniž by se s Národním sjednocením jednalo.

Politici z Národního sjednocení dnes do vlády nemohou, protože by levice vyvolala vážné nepokoje. Michel Barnier však může nabídnout Národnímu sjednocení, že se konečně dostane z povinné izolace a že se může podílet poprvé na vládě nepřímo prostřednictvím podpory v parlamentu. Taková vláda je v zájmu Národního sjednocení i francouzské pravice. Pokud taková vláda ukáže svou životaschopnost, bude to znamenat konec povinné republikánské fronty při příštích volbách a dlouhodobý úpadek vlivu levice ve Francii.

Chtělo by to trošku víc, než jen "posun doprava".

Ale vzhledem k situaci v evropské unii regionů, které kdysi byly suverénními republikami, je to asi maximum možného.