19.3.2024 | Svátek má Josef


KOMENTÁŘ: Rusko nemá o jednání zájem

31.5.2023

Pochopil to Josep Borrell a totéž lze „mezi řádky“ vyčíst i z rozhovoru generálního tajemníka Světové rady církví, který nedávno hovořil v Moskvě s patriarchou Kirillem.

Web ČT „České noviny“ přinesl 29. května nepřekvapivé přiznání šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella (ZDE). Jedna jeho věta je jasná a dává odpověď všem, kdo živí iluzi o tom, že agresor je ochoten usednou k jednacímu stolu. Na úrovni propagandistických proklamací snad, reálně nikoli, neboť (Borrell): „Rusko nebude ochotno vyjednávat, dokud se bude snažit vyhrát válku na Ukrajině.“ Tečka. Důvod k optimismu? Veškerý žádný.

Rusko vyhrát chce, třebaže konkrétní cíl není zcela zřejmý, chce tedy válčit, ničit, dobývat území, nastolovat na něm vlastní pořádky – a rozhodně nemá v úmyslu s tím přestat. Taková je odpověď z „východní evropské fronty“ všem, komu se ve zdejší společnosti říká „chcimírové“. Sám tento termín nepoužívám, protože je mi takový newspeak odporný; stejně tak odpudivě na mne působí výraz „dezoláti“a jemu podobné. Mým jazykem řečeno: všichni ti, kdo naivně volají po míru, nacházejí se mimo vojensko-politickou realitu a podléhají falešným iluzím. Putin chce ledacos, jen ne ukončit tuto brutální agresi.

Mnozí jistě namítnou, že ani Ukrajinci nejsou ochotni jednat. Upřímně řečeno, nedivím se jim. Znamenalo by to přestat se bránit, což samo o sobě je něco, co po nich za dané situace nikdo nemůže požadovat, a vsadit na nanejvýš pochybnou kartu, nadto kartu ve své podstatě nemravnou, protože vyjednávat s agresorem je ve své podstatě nemravné. Nebo si snad dokážeme představit, že by někdy (dejme tomu) v roce 1943 usedli k jednomu stolu Churchill, Stalin, Roosevelt - a Hitler?

Co tedy? Válka bude pokračovat a bránící se Ukrajina bude i nadále potřebovat naši podporu, protože sama se ubránit nedokáže (říká jinými slovy i Borrell). Tak jsou karty rozdány. Jak dlouho to celé bude trvat? Nikdo neví. Zato víme, že nechat Putina na Ukrajině vyhrát by byla ještě horší varianta než současný stav.

A CO CÍRKEV?

Že v okruhu své působnosti nemá o jednání zájem ani Ruská pravoslavná církev, je zřejmé z rozhovoru, který přinesl 25. května web Světové rady církví (ZDE). Nepatřím z řady důvodů do „fanklubu“ toho ekumenického uskupení, nicméně relevantní informace je zapotřebí čerpat z nejrůznější autentických zdrojů.

Zmíněný rozhovor se týkal návštěvy generálního tajemníka Světové rady církví reverenda Jerryho Pillaye (takto hodnostáře Sjednocené presbyterní církve Jižní Afriky) v Moskvě, kde se setkal s nejvyšším představitelem Ruské pravoslavné církve Kirillem I. Tento kontakt nebyl vnímán pouze pozitivně, protože hostitelská církev v čele se svým patriarchou plně podporuje agresi a Kirill patří mezi Putinovy spojence, nicméně Jerry Pillay soudí, že Světová rada církví si nemůže dovolit luxus jen sedět, nic nedělat a „kritizovat z křesel“. Je zapotřebí snažit se vést dialog s cílem tuto hroznou válku zastavit. To bylo zjevně i smyslem mise reverenda Pillaye, během níž navštívil obě strany – představitele obou ukrajinských pravoslavných denominací a ruského patriarchu.

Jerry Pillay přijel do obou zemí s nabídkou uskutečnit mezi tamními pravoslavnými církvemi kulatý stůl. V jeho rámci by se měl vést dialog jak na téma ukončení nesmyslné války, tak nápravy vnitřního rozdělení, které v souvislosti se situaci na Ukrajině tamní pravoslaví postihlo. Čili: hledání míru a hledání jednoty.

A odezva?

Ukrajinské pravoslavné církve (v zemi působí dvě) projevily „velmi živý zájem“ (very keen interest); o poznaní rezervovanější byl v Moskvě patriarcha Kirill. Podle Jerryho Pillaye přestože uznal potenciál Světové rady církví (jejímž členem je i Kirillem řízená církev) a její roli jako stavitele mostů, vyjádřil se skepticky k možnosti konání kulatého stolu a obrátil téma poněkud jiným směrem: je zapotřebí zaměřit se na záležitost „vnějších vlivů“ (v konfliktu – LS) a konkrétně zmínil vliv USA. Podle Kirilla: dokud nebude vyřešen tento druh problémů a vlivů, bude nesnadné ke kulatému stolu vůbec přijít.

Řečeno to bylo uctivě a diplomaticky, leč přeloženo do reálné řeči, Kirill – ideová pravá ruka agresora Putina – sotva může překročit svůj stín. Kladením jednostranných předběžných podmínek a důrazem na ony „vnější vlivy“, přičemž tím nejvýznamnější jsou Spojené státy, v podstatě kulatý stůl odmítl a ačkoli to Jerry Pillay sotva otevřeně přizná, v tomto byla jeho mise neúspěšná – a jinak to ani dopadnout nemohlo.

Kirill a Ruská pravoslavná církev jsou součástí spojitých nádob majících podobu „trůnu a oltáře“, přičemž Kirill se nepustí na pro něj tenký led aktivity, která by byla Kremlem nelibě hodnocena. U vědomí toho, že ruské politické vedení nemá zájem o jednání, ale o pokračování agresivní války je realistické mít na zřeteli, že o jednání nemá zájem ani vedení Ruské pravoslavné církve.

Vystřízlivění pro všechny, kdo, byť i upřímně, stále doufají v brzké nastolení míru. Marně.