Protože jsem byl v zahraničí, tak zůstanu u středoevropského kontextu. V sousedních zemích se celý tento týden hodně psalo o důsledcích smrti vydavatele rakouského bulváru Kronen Zeitung Hanse Dichanda, který zemřel ve věku 89 let minulý čtvrtek, tedy 17. června 2010. S jeho smrtí v kontinentální Evropě končí poválečná éra tzv. novinových carů, mezi něž patřil Henri Nannen, vydavatel Sternu, Axel Caesar Springer, vydavatel Bildu, Robet Hersan, vydavatel Le Figaro, a Rudolf Augstein, vydavatel newsmagazínu Der Spigel, nepočítáme-li Ruperta Murdocha, který ale nikdy nepodnikal v kontinentální Evropě.

Čím byl Hans Dichand tak výjimečný, že se o něm celý tento týden tolik psalo?

Důvody jsou dva: měl výjimečný život a zároveň měl velký politický vliv. Rakušané mu přezdívali heimlicher Regierungschef, tajný předseda vlády.

Zůstaňme nejprve u jeho života. V čem byl výjimečný?

Narodil se v roce 1921 ve Štýrském Hradci jako syn ševce, který ale brzy zkrachoval, rodiče se rozvedli. On se ale velmi záhy rozhodl, že bude novinářem, a již ve čtrnácti letech navštívil redakci Kronen Zeitung, kde se ze své touhy vyzpovídal tehdejšímu šéfredaktoru panu Lipschützovi. Ten mu nabídl, aby se nejprve vyučil sazečem a pak vystudoval večerně gymnázium. Jako sazeč pracoval pan Dichand až do vypuknutí druhé světové války. Do armády se přihlásil dobrovolně, sloužil u válečného námořnictva na transportní lodi Leverkusen. Přežil její potopení a již v roce 1946 se stal šéfredaktorem a vedoucím vydavatelství Murtaler Zeitung. Odtud odešel již jako sloupkař do Štýrska, odkud byl již přeložen do Vídně, kde začal v Neuen Wiener Zeitung. V roce 1954 přešel do bulvárních novin Neuen Kurier. Po válce musely mít všechny noviny jiné názvy, aby se odlišily od nacistické minulosti, proto jsou všude ta přízviska nový. V roce 1959 vybudoval spolu s odborníkem na marketing Kurtem Falkem svůj vlastní bulvár Illustrierte Kronen Zeitung, kterému se říká krátce Krone, který ale nemá s původním titulem, kde pan Dichand začínal, nic společného, jen jméno. Na rakouském trhu tento list díky zvláštní směsici bulváru, zábavy a ostrých politických komentářů dosáhl velice rychle nejvyšší náklad. V době největší slávy, ještě před pár lety, prodával přes milion exemplářů denně a v sedmi a půl milionovém Rakousku ho četlo polovina obyvatelstva. Dnes prodává kolem 800 000 exemplářů a čtou ho denně tři miliony lidí, což je 43 procent Rakušanů. Po odstoupení spluvydavatele pana Falka vlastní od roku 1987 polovinu vydavatelství německá skupina WAZ. Od Berlusconiho se pan Dichand lišil tím, že nestál o to stát se politikem, a od pana Murdocha zase tím, že se soustředil pouze na Rakousko.

A proč se mu přezdívalo tajný předseda vlády?

Protože byl mistr zákulisní politiky a kromě toho velký populista, jeho list vždy podporoval většinový názor Rakušanů, jak se například ukázalo na vztahu jeho listu k Evropské unii. Nejprve velmi agitoval pro vstup do EU a když začaly první potíže, byl zase proti. Podobně velice tvrdě psal proti azylantům, barevným dealerům drog. Jeho noviny vytvářely a podporovaly všechny možné kampaně, viz třeba kampaň proti našemu Temelínu. Sám taky psal a své komentáře podepisoval jako Cato. Prohlašoval o sobě, že je hlásná trouba lidu. Podobně jako s panem Falkem se rozhádal i s novými spolumajiteli z WAZ, kteří odmítali hlavně instalování Dichandova syna Christopha jako šéfredaktora. Do Velikonoc to dokonce vypadalo tak, že vydavatelství WAZ je ochotno svou polovinu prodat za 200 milionů eur (koupilo ji ale za 100 milionů), nyní naopak projevilo toto vydavatelství zájem odkoupit druhou půlku od rodiny Dichandů, která to však odmítá s tím, že list musí zůstat rakouský a že uvažuje o odkoupení poloviny od vydavatelství WAZ, ale jen za 120 milionů eur. Celková pozůstalost Hanse Dichanda se odhaduje podle FAZ na 750 milionů eur.

Po smrti Hanse Dichanda se ale automaticky pozice spolumajitelů skupiny WAZ zvýšila, protože od této chvíle mají stejná rozhodovací práva. Protože se WAZ současně stahuje ze Srbska a neuspěje-li v Rakousku, je dost možné, že bude chtít rozšířit své impérium i do Česka, kde nic nevlastní, proto bychom měli tento vývoj sledovat. Sledovat bychom měli ale i zahraniční politiku Rakouska, protože dle odborníků Dichand měl právě na ni velký vliv a po jeho smrti tam vzniklo do značné míry mocenské vakuum, jak říká Josef Trappel z univerzity v Salzburgu.

Autor je novinář a spisovatel