Jako před časem, situace na Slovensku. Do nedávna se zdálo, že premiér Fico napodobuje na Slovensku ruskou cestu Vladimíra Putina: televize, které mají největší vliv na tvorbu veřejného mínění, chce mít plně pod kontrolou a opozici nechává k dispozici pouze printová média a webové stránky. To se ovšem změnilo koncem prázdnin a u nás se o tom mlčí.

Můžete být tedy konkrétnější? Co se tam děje?

Dne 26. srpna 2008 podle deníku SME premiér Robert Fico tvrdě zaútočil i na noviny. Doslova řekl: „U nás jsou to hlavně noviny, které dělají opoziční politiku. Nejen, že píší proti vládě, oni jsou protivládní svou podstatou. Už proto, že mají takové vlastníky. Provádějí špinavou opoziční práci místo opozice, která se může povalovat na dovolených.“

Na tiskové konferenci se pan Fico pustil do všech hlavních deníků, tedy do SME s nákladem 53 000, Pravdy s nákladem 56 000 a Plus 1 deň s nákladem 67 000 prodaných exemplářů. Ještě řekl: „Tyto deníky jsou opoziční a hrají opoziční hru, plní úlohu opozice. Když tuto roli chtějí hrát, ať si založí politické strany, pánové ze SME, Pravdy a Plus 1 deň a ať se v roce 2010 postaví na startovací čáru a nevykřikují na nás z kouta.“

Premiér Fico novinářům spílal i tím, že jim sice nekonkrétně, ale přesto vyhrožoval, když jim připomínal jejich údajně nemorální minulost a v souvislosti s anglickým majitelem deníku Pravda zase připomněl, že majitelé poslali pozdravný telegram Hitlerovi při anexi Československa. Tato připomínka je zvlášť pikantní, a to hned ze dvou důvodů: Nejprve se přeci separovali Slováci a založili si fašistický Slovenský štát, postavili se tedy na stranu Hitlera, a zadruhé postoj Velké Británie i Spojených států po Mnichově je přece obecně známý: oba státy po podpisu Mnichovské dohody se alespoň nějakou dobu domnívaly, že byl zachráněn mír v Evropě. Jde tedy o evidentní účelovou manipulaci s fakty.

Vraťme se ale od politiků k médiím: Z toho, co připomínáte, je zřejmé, že pan premiér Fico dodnes nepochopil roli médií v demokratické zemi…

Samozřejmě, jemu vůbec nedošlo, že už v XIX. století formulovaná lliberální teorie novin definovala dva hlavní úkoly novin, protože tehdá jiná média neexistovala, a sice informativní a kontrolní ve vztahu k ostatním třem pilířům demokratické moci, a sice moci legislativní, exekutivní a soudní. V posledních desetiletích k těm dvěma úkolům ještě přibyla povinnost bavit a z médií se stala, jak ukázala Spiegel-aféra v roce 1962 a Watergate v roce 1972, čtvrtá mocnost.

Pan Fico by chtěl, aby se média proměnila zpět v propagandistický nástroj vlády, a to je typická známka autokracie, proti které se musí občané bránit. My, jako sousedé, bychom jim měli pomáhat. Minimálně tím, že o tom budeme mluvit a učiníme z toho evropský problém, protože podobné snahy je možné zahlédnout i jinde, třeba v Berlusconiho Itálii a vedou vždy k ohrožení demokracie.