Od ledna 2025 máme další důkaz, že český stát si oblíbil digitalizaci natolik, že občas zapomíná, komu má vlastně sloužit. Zrušil totiž možnost platit soudní poplatky kolkovými známkami. Na první pohled drobnost. Kolky jsou přece přežitek. Máme banky, internetové bankovnictví, QR kódy a chytré telefony. Proč by někdo ještě chodil s papírovým kolkem?

Protože, milý digitální státe, ne každý občan je (či brzy bude) vaším ideálním uživatelem. Mladé poslankyně si o něm mohou myslet, že to je boomer a dinosaurus, nicméně ani to mu nebere jeho ústavní práva.

Ne každý má bankovní účet. Ne každý chce mít bankovní účet a platit poplatky. Ne každý používá internetové bankovnictví. A už vůbec není úkolem státu převychovávat občany k tomu, aby přijali jeho představu o tom, jak má vypadat (post)moderní člověk.

A právě tady začíná být aktuální digitalizace státu (i justice) nebezpečně arogantní.

Když se občan musí přizpůsobovat státu

Stát samozřejmě může digitalizovat. Ale digitalizace je prostředek, nikoliv ideologie. Jakmile politik či úředník/ice začne přemýšlet způsobem „vždyť dnes už přece každý…“, je nejvyšší čas zpozornět a vyslat jasný signál: takhle Ne!

Dnes je to kolková známka. Zítra může být problém hotovost. Pozítří papírová žádost. A za chvíli občan zjistí, že aby mohl něco po státu požadovat, musí mít chytrý telefon, datovou schránku, bankovní účet, elektronickou identitu a nejlépe ještě aplikaci.

A ten, který to vše nemá anebo s tím neumí zacházet? Smůla. Tak nějak totiž vzniká stát, který už občanovi neslouží, ale občan se musí přizpůsobovat jemu. Buďme přesní: zrušení kolků zatím (!) samo o sobě neznamená, že člověk bez bankovního účtu přišel o právo na soudní ochranu. Soudní poplatek lze dnes naštěstí ještě zaplatit také v hotovosti na pokladně soudu. Nicméně cítíme, jak silně je nakročeno k digitální bezhotovostní společnosti. Někdo ji možná chce, ale nenuťme ji všem jako svatý digitální grál. Věc nám ukazuje způsob uvažování části českých politiků a veřejné správy: co jde udělat digitálně, musí se udělat digitálně, a chudák občan se už nějak přizpůsobí.

Právní stát není e-shop

Člověk, který přichází k soudu, nemusí být technologický nadšenec. Může být starší, může být sociálně slabší, může záměrně nepoužívat bankovní služby. A především může mít prostě jiný názor na to, jak má nakládat se svými penězi.

To je jeho věc. Stát nemá právo říkat: „My jsme se digitalizovali, tak se digitalizujte také.“ Zvláště u soudu je podobná logika absurdní. Právo na soudní ochranu není benefit k běžnému zákaznickému účtu. Není to služba, kterou stát poskytne jen tehdy, pokud občan splní technologické preference úřadu.

Přitom existuje jednoduché pravidlo, které by si měla veřejná správa vytisknout nad každý počítač: digitalizace má občanovi život usnadnit, nikoliv mu vytvořit novou překážku. Jestliže stát nabídne elektronickou cestu, výborně. Jestliže ji občan nechce nebo nemůže použít, musí existovat rozumná alternativa.

Bez aplikace na úřad nelez

Včera nám zrušili možnost platit kolky, snad nám ponechají aspoň možnost platby v hotovosti na pokladně soudu. Tedy dokud nějakou chytrou politickou hlavu nenapadne ušetřit pár tisíc za paní na pokladně… Snad nás brzy na úřadech nepotká nápis: „Bez aplikace vás, občane, nemůžeme obsloužit.“

A holota… pardon, občan se tichým služebnickým hláskem zeptá: „A kdo je tady vlastně pro koho!?“

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.