Dánská metropole Kodaň, září 2026. Počasí nám přeje. Sprchne většinou jen v noci, přes den bývá pěkně, nejednou slunečno. S manželkou a synem nasávám atmosféru. Proplétáme se kolonami cyklistů, denně nachodíme přes 20 kilometrů ...

Nohy nás zanesou k soše malé mořské víly. Bytosti to pohádkové, plaché. Leč copak to?! Na břeh k sošce (která je ve vodě) se lze pro zástupy turistů sotva dostat. Návštěvníky vyplivly autobusy parkující opodál. Hlučící davy s mobily na straně jedné, takřka zásvětná postavička na straně druhé – obojí k sobě nepasuje. Andersenovská inspirace je zapuzována, odháněna. Což davům nevadí. Hlavně pořídit další selfíčko!

Selfíčkářský notorik nenasává z atmosféry místa nic. (Natož pak ze zásvětna!) Zůstává INCURVATUS IN SE (což se dle prof. Jaroslava Ondry, doktora teologie a obojího práva, má překládat „zakurven do sebe“).

Později sledujeme výměnu stráží před dánskou královskou rezidencí. Zde jako by davy turistů byly s královskou gardou naopak na jedné vlně, v souladu. Samotný ceremoniál má charakter přehlídkový. Přijďte a pohleďte! (Např. slavnostní pokrývky hlavy z medvědí kožešiny jsou v kodaňském babím létě jinak pramálo praktické. Některé z defilujících zkrápí pot.)

A v kontextu královském (obecněji: hierarchickém) se najednou snesou i ta selfíčka. Ba jako by právě sem patřila! Za prvního selfíčkáře v moderním pojetí bývá označován Diego Velásquez (1599-1660), druhdy dvorní malíř španělského krále. České heslo na Wikipedii obsahuje u jeho obrazu Dvorní dámy mimo jiné otázku: „Neporušil malíř etiketu španělského královského dvora, když svůj autoportrét umístil před portréty královských manželů?“ Ať tak či tak, Velásquez vynalézavým „selfíčkováním“ zviditelnil lidskou potřebu někam patřit, začlenit se, vypracovat se, vystoupat po společenském žebříčku. (Podobně o pár století později odmítl Václav Klaus používat pojem „oportunismus“ ve smyslu negativním.)

Selfíčkování před kodaňskou královskou gardou plus minus potvrzuje, že člověk je tvor společenský. (Němečtí novináři si dali práci s pátráním po osudu syrského imigranta, který si v roce 2015 pořídil známé selfíčko s tehdejší kancléřkou Angelou Merkelovou. Po letech byl – na rozdíl od některých svých někdejších souputníků – právě on v Německu pracovně i rodinně zcela začleněn.) Rozpaky naopak budí počínání selfíčkářských notoriků na místech nenáležitých – třeba před soškou malé mořské víly.

František Schilla

Autor vydal vojenské vzpomínky A sestra? (www.bookla.cz).