Ti, co sledují zpravodajství České televize, jej znají. Vysoký muž s culíkem, který komentuje události z míst, kam se z „normálních“ lidí nikdo nehrne. Jde tam totiž o život.

Jakub Szántó je v osobní kontaktu nesmírně zajímavý člověk. I přes strašlivé věci, které viděl a které z pochopitelných důvodů nemůže či nechce zveřejňovat, působí klidným a vyrovnaným dojmem. Rozhodně u něj nemáte pocit kovboje či úplného magora, kterému je svist kulek okolo hlavy lhostejný. Naopak, má klidný hlas, své zkušenosti komentuje až neuvěřitelně nevzrušeným tónem. Nikdy nedává najevo, na které straně konfliktu jsou jeho sympatie, i když to pozorný posluchač časem rozpozná.

Nedávno vydal svou knihu vzpomínek s názvem Za oponou války. Zahrnuje všechny podstatné konflikty, které se odehrály od počátku 21. století po dnešek. Od tzv. čečenské války, přes arabské jaro, války v Perském zálivu, problémy se somálskými piráty, ukrajinskou revoluci až po jeho nejspíše nejčastěji komentovaný israelsko-palestinský konflikt.

Pozorný čtenář se dozví hodně věcí z uvedených událostí, které jsou značně odlišné od „zkušeností“, které publikuji tzv. „zaručeně informované“ servery. Dozvíme se, jak to skutečně vypadalo na Majdanu, jaká byla situace v oblasti Gazy a v Samaří a Judeji v době tzv. intifády. Jaká je skutečná příčina toho, že mnoho let bylo riskantní pro obchodní lodě projíždět v oblasti Afrického rohu. Díky svým zkušenostem a osobním kontaktům se mnohdy dostal dále, než třeba slavná CNN, která je ekonomicky zcela jinde než dvoučlenný tým České televize. Čtenář se dozví, jak je nutné se chovat, když na vás míří kalašnikovem dospívající chlapec v Libyi, co je nutné pro to, abyste se dostal do zcela neprodyšně obleženého chrámu Božího narození v Betlémě, v němž se ukrývají palestinští ozbrojenci se svými rukojmími.

Kupříkladu máme všichni pocit, že piráti v Somálsku jsou čiré zlo. Vznik se však datuje od doby, kdy po rozpadu centrální moci v této zemi najely k břehům této země asijské i evropské rybářské lodě, které bezohledně vylovily všechno živé. Italská mafie pak nechala v této oblasti svrhnout do moře toxický průmyslový materiál. Vydělala na tom údajně miliardy eur. Somálští rybáři - rozezlení touto situací - zaútočili na tyto lodě jen s požadavkem, aby toho nechaly. A k jejich překvapení obdrželi od rybářských společností velmi štědrou odměnu. Somálští rybáři - respektive jejich šéfové - nalezli zlatou žílu.

Uvedený příklad z knihy uvádím jako doklad, že ne všechno, co je zdánlivě jasné, je opravdu realita. Kniha pomůže svým čtenářům v základní orientaci v událostech, které mění náš svět.

Nosné je jakési krédo na konci knihy. „Války nejspíš nikdy neskončí. Tvůrčí energie lidstva je vyvážena jeho schopností ničit. Cenou pokroku jsou i stále ničivější zbraně. Bohužel neznám recept, jak brutální lidský pud zastavit. Znám jen jiný, mnohem méně účinný recept - podávat o něm své svědectví.“

Po přečtení dojde čtenář k závěru, že to pan Szántó dělá zatraceně dobře.

Kniha byla vydána nakladatelstvím Argo 2018, náklad neuveden.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora