8.5.2021 | Den vítězství


Diskuse k článku

KNIHA: Totální rauš. Drogy ve třetí říši

Norman Ohler ve své knize Totální rauš. Drogy ve třetí říši seznamuje čtenáře s tématem v současné době velmi moderním a žádaným. Sám jsem se při své práci dramaturga převzatých historických dokumentů setkal se třemi novými filmy, které se této problematice věnují.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kraus 5.3.2017 12:31

Ano, je divné,

že němečtí vojáci se o tom ve svých pamětech nezmiňují, snad kromě níže uvedeného H.Thürka. Takové věci si čtenář pamatuje. Třeba Sven Hessel, který Němce nijak nešetří, o existenci nějakých drog nic nenaznačuje. A těžko uvěřit, že by němečtí vojenští lékaři neznali účinky dlouhodobějšího užívání pervitinu – ostatně stačí podívat se do tváře tehdejšího německého vojáka a do tváře dnešního feťáka. I v tom Thürkovi jakoby se pervitin dostával k vojákům pokoutně z nějakých vykradených skladů. Kromě toho hlavním cílem toho románu, vydaného bolševikem, bylo pošpinit německou armádu.

Britové měli benzedrin a jak lze z různých knížek vyrozumět, podávali ho v případě potřeby na místě vojenští lékaři. Jako tabletku poslední záchrany, o jejíž účincích, hlavně o následné pekelné a dlouhé kocovině znemožňující efektivní boj, byli dobře poučeni, ho zřejmě dostávali i někteří vojáci přepadových oddílů nebo letci.

Hitler a Morell patří někam jinam. Mimochodem o Hitlerovi dnes není možno napsat nic, aniž by autor dal najevo jak jím cloumá nenávist. Přitom se zcela pomíjejí osobnosti, které Hitlera jako řízené medium stvořily a zejména proč byl Hitler jimi opuštěn a ponechán napospas lékařskému šarlatánovi. Německý národ vyzdvižen a pak puštěn volným pádem k zemi. Podobně jako dnes.

Se současnými knihami historického faktu je potíž, nakolik jim čtenář může věřit. Čím méně pamětníků zbylo, tím jsou ta fakta divočejší. Pak stačí najít pár věcných nebo logických chyb a čtenář se zakrátko začne programově vyhýbat věcem, napsaným dejme tomu po roce 2000. Ještě k výrazům tváří. Těžko najdeme na starých filmech a fotkách příslušníků armád WW2 někoho, kdo připomíná feťáka. Zato v soudobých amerických dokumentech o válce v Afghanistánu nebo Iráku se to hemží U.S. vojáky ještě po letech jaksi ustrašenými, povadlými nebo vytřeštěnými. Dokonalý protiklad k jejich předchůdcům třeba z vietnamské války, starým už pánům s bystrým pohledem a vlídnou inteligencí. Kdo z nich asi byl na drogách?

J. Sinnreich 5.3.2017 15:49

Re: Ano, je divné,

Harry Thurk dobrovolne nastoupil v r.44 ve svych 17 letech do para jednotek Luftwaffe. Pervitin fasovali pred akci zcela bezne. Jeho vykresleni nemeckeho vojaka je vice mene realisticke a proto mel take s komunisty pro tuto knihu problemy.

V moderni dnesni armade je podavani jak drog, tak alkoholu naprosto kontraproduktivni.

A. Hrbek 4.3.2017 9:50

Autor skromně mlčí,

že používání není v žádné armádě něco nového. Před každou bojem se podávaly povzbuzující prostředky, američtí letci dostávali před letem čokoládu s drogami, zraněným se podávaly raušové drogy, atd.

Kniha je samozřejmě velmi zajímavá, za přečtení stojí. Ale je příliš jednostranná.

R. Brzák 4.3.2017 10:23

Re: Autor skromně mlčí,

Ano, k tomu je ještě potřeba si uvědomit, že nejčastější drogou používanou k válečným účelům je alkohol - známý fakt masových útoků Sovětů, jejichž čelní jednotky byli ožralé do jednoho (krom politruků, kteří měli za úkol nerozhodné střílet), tak dává střetům s Němci pod vlivem pervitinu novou dimenzi...ožralí proti zfetovaným, to je koneckonců i dnes jedna z našich vlastních válek (většinová alko společnost proti užívačům látek nelegálních)...

I. Babková 4.3.2017 9:27

Knihu si určitě někdy přečtu

Akorát se obávám, aby se určitá fakta z ní nestala pomocnou berličkou pro relativizování holocaustu.

Je třeba mít neustále na paměti, že antisemitismus byl v Německu vždy hluboce zakořeněný, tvořil důležitou součást ideologické výbavy všech vrstev německého obyvatelstva. Byl všeobecný souhlas s názorem, že "Židé jsou nepřáteli Německa, kterému všemožně škodí a je tedy nutné je zlikvidovat". Na likvidaci se více či méně a vědomě podíleli téměř všichni a nelze problematiku zjednodušit na hypotézu, že to převážně byli šílenci pod vlivem drog. Viz Daniel Jonah Goldhagen: Hitlerovi ochotní katani.

R. Brzák 4.3.2017 10:24

Re: Knihu si určitě někdy přečtu

Především je třeba pochopit, že drogy (včetně alkoholu) jen posilují (či otvírají, co je skrývané) to, co člověk nosí v sobě...takže perník nemá s antisemitismem Němců nic společného.

I. Babková 4.3.2017 10:54

Re: Knihu si určitě někdy přečtu

Perník bych taky nedala do souvislosti s antisemitismem.

Myslím, že Němci sami před sebou nemuseli nic skrývat (antisemitismus a touha zlikvidovat nepřítele bylo důležité téma veřejné diskuse, které málokdo zpochybňoval), všichni měli velmi široké pole působnosti ve vytyčeném úkolu zbavit svět od žido-bolševické hrozby jednou provždy. Měli jen velký zájem na to, aby okolní svět nevěděl, co a jak konají - proto ta propaganda, proto např. ten tyjátr v Terezíně.

Takže zatím si myslím, že drogy pro ně byl jen doping, aby vydrželi, ale ne všechny hrůzy páchali pod vlivem drog. Po přečtení knihy budu možná zas o něco blíž pravdě.

P. Portwyn 4.3.2017 6:30

Ten konec

"Autor naznačuje (...) celkem odvážnou hypotézu, vztahující se ke konci války. Němcům prý došly síly i kvůli tomu, že byla jejich těla zdevastována několika lety užívání drog, o jejichž dlouhodobých následcích nikdo nepřemýšlel."

Ono už to bylo jedno. Po bitvě u Kurska už bylo jen otázkou času, kdy budou poraženi. A na konci války prostě chyběla ropa, chyběly tanky, chyběli letci... To by zlomilo každou armádu.

K. Novák 4.3.2017 15:41

Re: Ten konec

Bez SSSR Němci válku nemohli vyhrát.

J. Sinnreich 4.3.2017 1:22

Nemecka vytrvalost

V knize "Hodina mrtvych oci" (Harry Thurk) zminuje autor pouzivani pervitinu prislusniky specialnich jednotek Wehrmachtu. Take je zname , ze Hermann Buhl pri vystupu na Nanga Parbat (1953), dosahl vrcholu pomoci pervitinu.

R. Szewczyk 4.3.2017 11:47

Re: Nemecka vytrvalost

překvapuje mně něčí znalost Hodiny mrtvých očí, dnes dost pozapomenutý román, bravo, máte u mně za jedna z literatury

J. Sinnreich 4.3.2017 16:55

Re: Nemecka vytrvalost

Ono techh dobrych nemeckych romanu z valky je dost. Namatkou treba "Zraloci a male ryby" (Wolfgang Ott, Nase vojsko, 2000).