KNIHA: Stěhování národů s.r.o.

Život dělá hlouposti, říkalo se slušně. Neslušně se praví, že by se z něčeho člověk občas ... no, víte co. Takže krátce nato, co jsem přišel z tiskové konference a představování knihy uvedené v nadpisu, kterou napsali pánové Václav Klaus a Jiří Weigel, vybafla na mne z internetu zpráva, že:

„Osobností letošního roku je podle amerického časopisu Time německá kancléřka Angela Merkelová. Oznámila to šéfredaktorka časopisu Nancy Gibbsová. Podle níž redakce ocenila její roli morální vůdkyně a její vstřícný přístup k uprchlíkům. Titul obvykle Time uděluje člověku, který v končícím roce nejvíce ovládl zpravodajství a veřejný život.“

Když jsem začal číst oslavný blábol šéfredaktorky TIME Gibbsové, která sdělila, jak redakce dlouho vybírala, až vybrala „morální vůdkyni svobodného světa v době uprchlické krize“, neboť „svým pohledem na uprchlíky jako na oběti hodné záchrany spíše než na vetřelce, které je třeba zapudit, vsadila tato žena vychovaná za železnou oponou na svobodu...“ jsem si vzpomněl na jiné „výtečníky“, kteří tuto cenu obdrželi. Tak třeba:

1938 Adolf Hitler
1939 Josef V. Stalin
1957 Nikita Sergejevič Chruščov
1979 Ajatolláh Rúholláh Chomejní
2011 „protestující“- reprezentanti: účastníci Arabského jara, hnutí M-15, Tea Party a Occupy Wall Street.

Parta, co?!

Je tedy jasné, že v redakci časopisu TIME hodnotí vždy „vynikající“ politiky. Anebo je to spíš dneska tak, jak tyhle lidi žijí ve světě iluzí. Což komentuje třeba Václav Cílek, když říká, že tato politicky korektní třída bohatých lidí, kteří bydlí a žijí někde, kde se jich problém nedotýká, sní o tom, že se jich osobně nedotkne nikdy. Jako této redakce a této dámy. Jenže nás, Evropanů, se bohužel dotýká. A to dosti. Takže ve střední Evropě považuje většina lidí Merkelovou za nebezpečnou osobu a imigranty za obecné nebezpečí pro celý náš svět. A to i na Západě, kde jsou lidé pod politickým tlakem a v takzvaných „průzkumech“ veřejného myšlení jsou zvyklí lhát, jak když tiskne, nad čímž mainstream jásá. Ale když mohou, vyjádří své názory jinak.

Jako Francouzi nejprve v referendu o Lisabonské smlouvě a teď ve volbách. Národní fronta a Sarkozyho republikáni, odmítající hromadné přistěhovalectví a Merkelové kvóty, dostali dohromady 57 % v komunálních volbách. No a v Německu, údajně nadšeném z Merkelové a Junckera, již v červenci 2015 německé úřady hlásily od začátku letošního roku 173 závažných útoků na ubytovny, tábory a přístřešky obývané žadateli o azyl. Celkem se odhaduje, že všech útoků bude do konce roku 2015 okolo jednoho tisíce. Realita a sny vedení Unie, obamovců v USA a postoje většiny obyvatel Evropy se diametrálně rozcházejí.

Téma imigranti ovládá také u nás diskuzi a media. Málokdo se však ve věci přesně vyzná. Proto autoři uvádějí o své knize a důvodu jejího vzniku tato slova:

Vlna ilegálního masového přistěhovalectví do zemí Evropské unie se dotýká životů stovek miliónů Evropanů. Protože to považujeme za mimořádně vážné, věnujeme tomuto nesmírně výbušnému problému tuto knížku, napsanou s nutnou mírou stručnosti a přehlednosti. Jejím primárním cílem je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou.

Zdrželi jsme se příliš zevrubných odboček, které by text neúměrně zatížily, ale pro přidání potřebné zkratky a nadsázky jsme do ní zařadili i výstižné grafiky Jiřího Slívy. Jeho kresby nejsou pokusem o zlehčení vážné problematiky, nýbrž originálním komentářem atmosféry, ve které debata (nebo spíše nedebata) o migrační krizi probíhá.

Jsme si vědomi, že žijeme uprostřed dějů, které mají obrovskou dynamiku. Neznáme a nemůžeme přesně znát cesty, kterými se budou dále vyvíjet. Považujeme však za svou povinnost přispět k lepší orientaci v hluku dnešní propagandy.

Tolik Václav Klaus a Jiří Weigel. V knize naleznete mimo jiné informace o těchto tématech:

- Odlišení individuální a masové migrace a přistěhovalců od azylantů
- Mimoevropské předpoklady a souvislosti vzniku dnešní evropské migrační krize
- Letošní přesun migrantů do Evropy jako evropský problém, nikoli problém Blízkého východu či severní Afriky
- Iniciace masové migrace evropskými elitami je součástí jejich projektu nové budoucnosti Evropy
- Zásadní otázka: Potřebuje Evropa migranty z jiných světů? A potřebuje je vůbec?

Knížka je to útlá, jak řekl Václav Klaus. A na místě ukázal, když ji zasunul do kapsy saka, že je skutečně „kapesní“. Ale informace, které v ní naleznete, jsou nikoli kapesní, ale celoevropské a celosvětové.

To, co se dnes děje s požehnáním Unie a jejího vedení, je jen začátek. Snad prvně v dějinách zvou vůdci nějaké vyspělé civilizace na své území lidi jiné kultury žijící pod myšlenkovým dozorem a nebezpečím fyzického násilí ze strany svých vůdců a vojáků a víry, která naši civilizaci a nás samotné nenávidí.

V knize se říká: „Pochod migrantů do Evropy vyvolala Evropa sama, resp. ti, kteří se ve své do nebe volající nepokoře za Evropu vydávají a kteří si nárokují, že ji reprezentují.... Korunu všem těmto dlouho vysílaným signálům nasadily německé politické špičky, Angela Merkelová a Joachim Gauck, kteří k pochodu migranty přímo vyzvali, evropští (bruselští či s Bruselem souznějící) politikové, kteří svému multikulturalismu a své nelásce k národním státům asi opravdu věří, papež František a jeho „Halíkové“, kteří pokrytecky hlásají zcela „un-limited“ milosrdenství, a v neposlední řadě evropští kosmopolitní intelektuálové se svým tradičním zájmem o vznešené abstraktní ideje, ale zároveň s totálním (téměř rousseauovským) nezájmem o konkrétní lidské osudy. Hlavní roli v tom všem nepochybně sehrála „matka migrantů“, německá kancléřka, se svým obamovským „wir schaffen das“.

Jistě, že názor na dnešní tok imigrantů může být různý. Jistě, že v obecné a morální rovině je nutno dodržovat naše morální zásady, obecně vyjádřené v Božím přikázání: “Miluj svého bližního jako sám sebe!“ (Mk 12, 28-31) viz zde.

Pro Evropana a člověka, jehož kultura stojí na židovsko-křesťanském základu, řecké moudrosti a římském právu, to ovšem znamená ověřit si, kdo je skutečným „bližním“. Ježíš se nám v tomto podobenství snaží říci, že naším bližním je vždycky ten, kdo nás potřebuje, kdo se objevuje na naší cestě s prosbou o pomoc. Jenže ani náhodou není bližním ten, kdo přichází s přesvědčením, že je nutno využít křesťanskou milosrdnost a demokracii proti nám. Jak to otevřeně řekl údajně umírněný muslim, turecký ministerský předseda Recep Tayyip Erdogan: „Demokracie je jen vlak, do kterého nastupujeme, dokud nejsme v cíli. Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety, kopule naše přilby a věřící (naši) vojáci.“

Tvrdí-li dnes někdo, z hlouposti, vypočítavosti nebo ziskuchtivosti, že jsme povinni pomáhat všem, co přijdou, platí na ně, na sluníčkáře i na Merkelovou, jiná slova Krista: „I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích. A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech.“ - Mk 12-38

To vypadá, jako by už Kristus dnešní „vítače“ a „sluníčkáře“ znal.

K tomu bych jen dodal ze zkušenosti nejen svojí, ale i předků: říká-li někdo, že se vás chystá zničit, vyvraždit a zotročit, věřte mu! Stejně tak to říkal Lenin na adresu blouznivých a pitomých vládců Evropy v době první světové války: „Kapitalisté nám prodají provaz, na kterém je pověsíme.“ Když Hitler říkal, že vyvraždí židy a zotročí slovanské národy, říkal to, co chtěl udělat a co téměř dokonale učinil. Když řekl Gottwald v parlamentu ČSR, že komunisté se jezdí učit do Moskvy „jak vám zakroutit krkem“, ostatní poslanci se smáli. Idioti!

Dnešní islamisté vyhlašují: „Cíle islámu jsou jednoznačné. Infiltrovat a rozložit evropskou strukturu zevnitř .... Následně Evropu přetvořit na striktně islámskou zemi a zavést zákon šaría.“

Z toho vyplývá, že snění rádoby vzdělanců o nějakém “evropském islámu“ je v současné době jen sněním. A halucinací. Islámské právo šaría se vztahuje na všechny muslimy bez výjimky. Ať žijí kdekoli. Islámská teologie dnes pohlíží na křesťanství jako na „islámskou“ herezi (viz Korán a „národy Knihy“) . A islamisté požadují, aby byl každý „heretik“ bez milosti zabit a jeho žena a dcery aby sloužily jako otrokyně. Islámský stát to realizuje dnes a denně, islamistické No-Go zóny v evropských městech to mají jako svůj cíl.

Knížka je útlá, hutná vyvážená. A jako „stručný manuál k pochopení současné migrační krize“, jak zní její podtitul, vynikající.

Čert ví, kdy vyjde podobná na toto téma. Mám zkušenost, že mně nejprve jedno nakladatelství požádalo o podobnou knihu. A pak to odvolalo. Že prý o takové věci „není zájem“.