Douglas Murray, autor opěvovaného antimigračního bestselleru Podivná smrt Evropy, zůstává na povrchu. A přehlíží nový pokus o totalitu

V loňském roce u nás vzbudil velkou pozornost a mnohé nadšené reakce český překlad knihy britského novináře a publicisty Douglase Murrayho Podivná smrt Evropy: imigrace, identita, islám (nakladatelství Leda, Praha 2018), která se zabývá nejvýznamnějším fenoménem druhé poloviny současné dekády v Evropě – masovou migrací.

Většinou velmi pozitivní recenze a čtenářské ohlasy oceňují obsáhlost knihy a velký objem informací, faktů a údajů, které autor v devatenácti kapitolách nashromáždil. Vyzdvihují také široký časový záběr jeho pohledu, který zkoumání fenoménu migrace začíná od počátku poválečné obnovy západní Evropy a sleduje téma prakticky až do současnosti.

Tento historický přístup by byl chvályhodný, kdyby při něm autor nesměšoval původní pracovní migraci do poválečné západní Evropy s dnešní masovou migrací, kterou láká snadný život v péči evropského sociálního státu a lehce zneužitelné azylové zákonodárství.

Přestože jde o velmi obsáhlou práci (336 stran), která se tématu migrace dotýká z nejrůznějších stránek a snaží se jej zasadit do širšího kontextu, má tato kniha některé velmi vážné slabiny, na něž chci upozornit.

Publicistický proud vědomí

Nejde o vážnou vědeckou monografii ani precizní společenskovědní analýzu. V tom kniha akademicky vychovaného čtenáře nepochybně zklame. Za značně problematickou považuji jak absenci jasné a logické struktury výkladu, tak i jeho velmi podivnou metodu. Jde o jakýsi velmi obsáhlý esej, v některých částech připomínající pouhý publicistický proud vědomí, který je celkem nahodile členěn do jednotlivých kapitol. Jejich obsah se velmi často různě překrývá a opakuje.

Autor vedle analytických pasáží vážících se k tématu plynule přechází do citování různých v tisku publikovaných případů a příkladů nebo k vlastním pozorováním a zkušenostem, které mají podpořit jeho kritický názor na dnešní masovou migraci. Při tom však ve svém přístupu zásadní odlišnost mezi masovou a individuální migrací nevidí. Jejich rozlišení jsme se (společně s bývalým prezidentem Václavem Klausem – pozn. red.) pokoušeli předvést v naší knize Stěhování národů, s.r.o. – stručný manuál k pochopení současné migrační krize (Olympia 2015) a považujeme ho za klíč ke skutečnému pochopení problému a orientaci v něm.

K celé problematice přistupuje jakoby z vnějšku – nevěnuje se dostatečně hluboce analýze „poptávkové strany“ migračního problému – tj. zájmům, které v dnešní Evropě otevírají masové migraci brány a považují ji za potřebnou. Murray zastává v podstatě názor, že dnešní problém masové migrace je nechtěným důsledkem úpadku a rozkladu evropské civilizace, důsledkem ignorance, naivity či krátkozrakosti a lhostejnosti evropských politiků. To ale je pravda pouze zčásti. Autor obšírně pitvá fenomény jako „tyranie viny“, zločinnost migrantů, falešnost představ o řešení problému stárnutí populace migrací atd. Vychází při tom z premisy, že dnešní Evropa je ideově vyprázdněnou a zcela bezbrannou obětí invaze semknuté nepřizpůsobivé muslimské migrační hrozby, která je připravena dekadentní, rozkládající se Evropu nahradit. Potvrzování této teze věnuje kolotoč svého vyprávění, v němž odbíhá od vlastního tématu velmi daleko, až například k velmi zevrubnému líčení dekadence současného západního moderního výtvarného umění či podrobným popisům obsahu děl autorů, jako je Houellebecq.

Murray kritizuje ztrátu víry v křesťanské Evropě a tvrdí, že žijeme v postideologické době. Nevidí, že naše současnost je ideologizována snad více než kdykoliv před tím. Nezabývá se progresivistickým mainstreamem, který usiluje o totální ideovou dominanci, a začíná si činit totalitní nárok na ideový monopol v moderní společnosti. Necítí, že migrace je součástí širšího veskrze ideologicky motivovaného progresivistického pokusu o radikální přeměnu společnosti. Ignoruje, že je to proces vyvolaný a chtěný dnešními levicovými elitami, a tudíž proces záměrný. Nevidí, že muslimská nekompatibilita a neochota k integraci je silným nástrojem v útoku na evropské národy a národní státy, které překážejí v uskutečnění globalistických utopií.

Jasné záměry evropské elity

Evropské elity nejsou ani hloupé, ani naivní, ani neinformované. Jejich úporné trvání na pokračování migrace a její distribuce napříč Evropou má zcela jasné záměry. Jakási podivná tolerance hodnot, tradic a životního stylu muslimských migrantů zcela protichůdných jinak nekompromisně vynucovaným představám genderových aktivistů je vysvětlitelná pouze snahou po umělém převrstvení a zničení evropských tradic a hodnot, o něž jde progresivistům v této fázi na prvním místě. V tomto smyslu zůstává Murrayho výklad na povrchu a pomíjí detailnější a kritičtější analýzu soudobých evropských ideologických směrů. S pouhým naříkáním nad rozkladem staré dobré Evropy si nemůžeme vystačit.

Stejně zvnějšku a zpovzdálí přistupuje autor k islámu, který je pro něho jakousi a priori nebezpečnou a nepřátelskou černou skříňkou. Z jeho knihy se nedozvíme, proč je koexistence právě muslimů s moderní evropskou společností tak komplikovaná. Vzniká dojem, jako by se dekadentní západní společnost fatálně hroutila před nástupem ambiciózní invazní ideologie, která má jasný koherentní cíl a která nepochybuje o smyslu své existence.

Islám v hluboké krizi

Ve skutečnosti je však islám a s ním spojená civilizace v hluboké krizi již řadu staletí. Postižena hlubokou sklerózou pohřbila dávno svůj intelektuální i kulturní rozvoj. To se prakticky nezměnilo do dnešních dnů. Vše, čím nás islám a jeho vyznavači dnes zneklidňují či šokují, je většinou pouze jejich přehnaná reakce na globální úspěch Západu. Dnešní islám kromě fundamentalistického návratu zpět a lpění na tradici nic inspirativního nenabízí. Muslimský svět je v současnosti nejbeznadějnější částí světa stále neschopnou se s moderním světem vyrovnat a uspět v něm. Evropské obyvatelstvo může možná vymřít, ale nehrozí, že by masově přestoupilo na islám.

Stále platí, že určující civilizační silou soudobého světa je Západ, a to jak v technologické, tak společenské oblasti. Muslimští migranti jsou pouze objektem tohoto vývoje. A my všichni jsme obětí nového pokusu Západu (resp. jeho jakéhosi podivného předvoje) o uskutečnění globalistické utopie, v níž migrace a muslimové hrají důležitou roli.

Douglas Murray nevidí, že se za fasádou rozkladu a dekadence Západu rodí nový pokus o totalitu, nepřátelský svobodě jednotlivců i národů stejně jako bývalý komunismus. To je skutečná hrozba, jejímž je masová migrace pouhým projevem. Absenci tohoto pohledu považuji za velkou slabinu této knihy.

Autor je výkonný ředitel Institutu Václava Klause

LN, 5.2.2019