Pondělí 22. července 2024, svátek má Magdaléna
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

KNIHA: Linhartův kabinet pirátských a jiných vlajek

diskuse (3)
Literát Patrik Linhart (nar. 1975), autor řady knih, se od svých čtyř let zajímal o vlajky. Zvolna to ústilo v odborný zájem o vexilologii a vyvrcholilo vloni vydanou, vázanou, více než třísetstránkovou a dvojjazyčnou knížku Vexilologický kabinet britského impéria (nakladatelství Europrinty).

Už když si malinký Patrik zaujatě hrával s vystříhanými praporky, vnímal kdo ví proč všechny státy s Union Jackem v horním kantonu jako pozitivní a na straně dobra stojící. Patrikovy sympatie k Union Jacku rostly a staly se obdivem k celému Impériu. Už během své první cesty po Británii se stal členem Vexilologického institutu v Chesteru a dotáhl to nejprve na poradce u otcovy sbírky známek zaměřené právě na britskou koloniální říši. Od roku 1991 je Patrik Linhart členem britského Flag Institute a National Geographic Society. Touhu napsat a sestavit knížku o praporech měl možná od nějakých deseti, dvanácti let, ale skutečně ho to napadlo až roku 2005. Dal se do práce a nesešel z cesty, i když dělal na dvaadvaceti výsledných kapitolách plných 290 hodin, jak si alespoň sám spočítal, a ačkoli nakonec došlo, pravda, i na určité ústupky, takže výsledná publikace vůbec neobsahuje vexilologii novoanglických osad tzv. prvního impéria.

Proč? Jakkoli mě to mrzí, nemohl jsem se ubránit přirozené nechuti k této etapě dějin, kdy Britové - i přes vítězství u Bunker Hillu - nedokázali s nepřítelem jednoznačně zúčtovat, vysvětluje autor hned úvodem. Z důvodů prostorové náročnosti jsem dále omezil i oddíl věnovaný vlajkám indických státečků v Britské Indii a vybral tady jen několik representativních exemplářů…

Při listování podobnou knihou cestujeme samozřejmě nejen prostorem, ale i časem, a vůbec nejvzdálenější historii se věnují hned tři kapitoly o počátcích osídlování britských ostrovů a praporech Keltů, Anglů, Sasů, Jutů, Vikingů a Normanů. Za pozornost by (ovšem) stáli i anglošpanělští potomci námořníků Armady, jejíž lodě ztroskotaly v roce 1588 u břehů Cumbrie, podotýká Linhart, a taky Vectisové či Ventnorové z Isle of Wight,Tristan da Cunha kteří se pokládají za potomky Římanů. Jenže jejich vlajky nevypátral, jak smutní, a mám takový pocit, že se to zatím nepovedlo ani nikomu jinému.

Vůbec nejmladším výhonkem koloniální vexilologie se naopak staly vlajky Britského antarktického území, Britského indickooceánského území a především pak prapor ostrova Tristan da Cunha přijatý teprve v roce 2002.

K tomu je ale třeba připočítat i zvolna probouzenou gaelsko-vikingskou vexilologii skotských ostrovů a ostrůvků, dodává Linhart, který fascinující knížku sice naplnil i pikantními podrobnostmi, ale v první řadě toužil "ukázat krásu vlajek a vzdát hold říši, nad kterou slunce dodnes nezapadá (ať už si o vývoji v Ulstru a sexuálních praktikách ostrovanů na Pitcairnu myslíme cokoli)."

Kolik praporů publikace ukrývá? Je jich tu vyobrazeno skoro sedm set a náležely nebo náležejí čtyřem stům padesáti zemím, koloniálním útvarům, samosprávným celkům a autonomním územím. Vedle vlajek britských kolonií, protektorátů a dominií najdete třeba i prapory jihoafrických búrských republik a taky německých kolonií připadnuvších Británii po první světové válce.

Vlajky jsou samozřejmě nejrozličnější, nicméně každé s tzv. Union Jackem (tj. vlastní britskou vlakou) umístěným v kantonu (čtvrti) se tradičně (a jednoduše) říká modrá vlajka, anglicky blue ensign. Stojí přitom za pozornost, že některá dominia a významné kolonie vč. Kanady (1892), Nového Zélandu (1899), Austrálie (1903), Jižní Afriky (1910), Kypru (1922) a Palestiny (1927) měla privilegium užívat i něco víc, a to tzv. červenou vlajku (a pouze neoficiálně ji také vyvěšovala Indie). Zajímavostí je, dodává Linhart, užití red ensignu v Rhodesii, která nemá moře, a tudíž patrně ani žádné obchodní lodě, pro které byla červená vlajka původně určena…

Tak tedy vlajka červená a především modrá, nicméně kromě těch dvou se objevil nad státem Niue i žlutý prapor, v Jižní Georgii bílý a v IrskuVexilologický kabinet britského impéria zelený. Ale projděme raději svižně přímo pěti částmi knihy, která jinak začíná vlajkami Skotska…

První část se jmenuje Británie, Středomoří, Atlantida a skládá se z pěti kapitol: Svět soumraku (mj. vlajky Irska, Walesu, ostrova Man a Hebrid), Sedm království (mj. Kent, Sussex, Essex a Wessex), Potomstvo Vikingů a Normanů (Jersey, Guernsey, Orkneje a Shetlandy), Křižácké dědictví (Kypr, Palestina a Malta)a Napoleonské války (mj. Gibraltar a Svatá Halena).

Druhá část Asie a Indický oceán zahrnuje kapitoly Společnosti dobyvatelů (vlajky šesti společností vč. známé Britské východoindické), Vzdálené vrcholky hor (mj. Bengálsko, Barma, Cejlon a Mauritius), Arabia Felix a pirátské pobřeží (mj. Omán, Dubaj, Katar, Kuvajt, Maskat a Omán), Čistá dynastie pronajímá Čínu (mj. Hong Kong) a Sandokan kontra Brook (mj. Malajsko, Singapur, Brunej, Sarawak a Labuan).

Třetí část Amerika a Antarktida pak sestává z kapitol "Jime, hochu!" (mj. vlajky pirátských lodí vč. známého Veselého Rogera s lebkou a zkříženými hnáty, vlajka pirátské republiky Libertália a vlajky britských kolonií v Karibiku, Baham, Bermud, Jamajky, Barbadosu, Grenady, Svaté Lucie, Svatého Vincence, Trinidadu a Tobaga a Britských Panenských ostrovů), V zemi conquistadorů (Britský Honduras, Pobřeží Moskytů a Britská Guyana), Britská Severní Amerika (kanadské státy vč. Britské Kolumbie, Manitoby, Nového Skotska, Ontaria, Qubecu, Yukonu, Newfoundlandu a Labradoru) a Poslední koloniální válka (mj. Falklandy).

Čtvrtá, předposlední část Z Káhiry do Kapského města jest poté tvořena okruhy Búrští hrdinové (mj. vlajka tzv. Zululandu), Země sira Cecila (mj. Natal, Bečuánsko, Svazijsko a Zimbabwe alias Rhodesie), Cape-to-Cairo (mj. vlajky afrických kmenových království, Keni, Ugandy a Zanzibaru), Otroci, zlato a lvi (mj. Nigérie, Zlaté pobřeží, Sierra Leone, Kamerun a Togo) a Pouští a pralesem (Egypt, Súdán a Somálsko).

Nu, a konečně je tu i závěrečná část Austrálie a Oceánie, která představuje kapitoly Orta recens quam pura nites (vlajky aboriginců a států Australského společenství vč. Tasmánie, Nového Zélandu, Kokosových ostrovů, Ostrova Lorda Howa či Vánočního ostrova), Vanikoro a jiné ostrovy (mj. Šalamounovy ostrovy, Fidži a Nové Hebridy) a Run away to Sea (mj. Cookovy ostrovy, Pitcairn a Samoa).

Ano, až oči přecházejí, když se knížkou znovu a znovu probíráme, a pro jistotu zdůrazním, že tu samozřejmě nejsou jen samé prapory s Union Jackem v kantonu. A svět?

Jak se zdá, i ještě dneska sakumpakum britský, povzdychnete, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo, a rád se ještě jednou vrátím třeba na ten Sandokanův Sarawak a do Marianina Labuanu… Tedy prstem po mapě. A po praporech, které hladím. Ale slovo má Patrik Linhart:

V r. 1841 získal britský důstojník James Brook do svého vlastnictví sever Sarawaku o celkové ploše 19 000 km a vytvořil nezávislý stát.

Sám se prohlásil rádžou.

Tak vznikla dynastie "bílých rádžů", s kterou se v kultovním seriálu utkal mýtický hrdina Sandokan. Brookové postupně připojili další území a po šílených peripetiích přijali v roce 1888 britský protektorát. Rod zemi vládl až do japonské okupace v r. 1941 a vlajka byla naposled stažena, když poslední bílý rádža Sir Charles Vyner Brook v roce 1941 odjížděl před japonskou invasí do Británie. Před Japonci ji zachránil sarawacký ministr obrany Horace Edgar Hamilton Elam, kterému se spolu s několika vojáky podařilo uprchnout přes Jakartu do Austrálie.

A Labuan?

Ostrov poblíž pobřeží Sabahu je federální teritorium Malajské federace. Hlavní město se jmenuje také Labuan (dříve Port Victoria) a po jistý čas ostrov ovládala rodina Brooků, která vládla právě v blízkém Sabahu. Půvabná koloniální vlajka pak připomíná tradice maličkého územíčka, jehož perlou byla Mariana, britsko-malajská Ofélie.

Takto je tedy kniha psána a můžeme ji číst i jako zábavnou, ale na tom, že jde o jistou velice krásnou vědu, se tím pochopitelně nezmění nic.

Ivo Fencl
22. 7. 2024

K pumovému atentátu došlo 20. července 1944. Skončila by válka dřív, kdyby Hitler taky přišel o pár...

Aston Ondřej Neff
22. 7. 2024

Biden byl to přes všechno snahu starý bílý heterosexuální muž, tedy živočišný druh na odpis. Paní...

Lukáš Kovanda
22. 7. 2024

Škody způsobené největším IT výpadkem v historii se teprve sčítají, některé ještě budou nabíhat....

Marian Kechlibar
22. 7. 2024

Služba Crowdstrike, která se používá k ochraně různých korporátních počítačů před malwarem,...

Radek Šebesta
22. 7. 2024

Tu správnou totalitu jsem nezažil. Rozum jsem začal brát na začátku sedmdesátek, spolu se začátkem...

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2024

Von der Leyen je ztělesnění všeho, co je příčinou dramatického úpadku… všeho, na co sáhla. Zničila...

Aston Ondřej Neff
22. 7. 2024

Biden byl to přes všechno snahu starý bílý heterosexuální muž, tedy živočišný druh na odpis. Paní...

Aston Ondřej Neff
20. 7. 2024

Volání po odvaze má svoji druhou stranu mince, totiž nářek nad absencí odvahy, nářek nad...

Vratislav Hlubuček
19. 7. 2024

Se znepokojením pozoruji rozvírání Overtonova okna v Ukrajinském konfliktu. Podpora napadené...

Benjamin Kuras
20. 7. 2024

Žalobcem je list New York Times, a o odmítnutí poskytnout ke zveřejnění korespondence s šéfem...

ČTK
22. 7. 2024

Tenistky Linda Nosková, Kateřina Siniaková, Dominika Šalková a Laura Samson postoupily na turnaji...

kurl Lenka Kuřilová, lyst Tereza Lysá
22. 7. 2024

Vlnu veder ukončila studená fronta, která přechází od západu. Do Česka dorazily bouřky, první z...

Robert Schuster
22. 7. 2024

Po nedělním oznámení prezidenta Joea Bidena, že se stahuje z probíhající volební kampaně a nebude...

Martin Zvěřina
22. 7. 2024

V posledních letech sledujeme snahu – jak ministerstva spravedlnosti, tak poslanců – zjednodušit...

Matěj Kučera
22. 7. 2024

Páteční celosvětový výpadek IT systémů způsobený aktualizací bezpečnostního softwaru firmy...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz