"Pokud byste se náhodu dali do řeči s výřečným, anglicky mluvícím Rusem, který má na sobě oblek za tři tisíce dolarů a mokasíny Gucci, a on vám řekne, že je manažerem ruské obchodní společnosti, existují čtyři možnosti. Může být tím, za koho se vydává. Může to být ruský špion, který pracuje pod komerčním krytím. Může patřit k ruskému organizovanému zločinu. Ovšem nejzajímavější možnost je ta, že může být všemi třemi osobami a že žádné z těchto institucí to nevadí."

Těmito slovy vystihl před více než deseti lety bývalý ředitel CIA James Woolsey způsob pronikání ruské špionáže na Západ. Připomněl to Edward Lucas v knize KLAM – ŠPIONI A LŽI ANEBO JAK RUSKO OBELHÁVÁ ZÁPAD. Je to v podstatě pokračování jeho úspěšné knihy NOVÁ STUDENÁ VÁLKA.

Lucas, který byl korespondentem prestižního týdeníku Economist v Moskvě, v Praze i v některých dalších zemích sovětského bloku, nyní pracuje v ústřední redakci v Londýně. Podklady pro tenhle spis sbíral řadu let, proto je tak přesvědčivý.

Musím však přiznat, že mě nijak neudivil – to, že ruská špionáž dneska prosákla na Západ hlouběji a rozsáhleji, než kdy byla i v těch nejvypjatějších dobách studené války, si myslím dávno. Ovšem zaplaťpánbůh, že to tady Lucas široce a s velkou znalostí dokumentuje. Snad trochu zapůsobí na západoevropské politiky a byznysmeny, kteří si tohle riziko často vůbec neuvědomují. Obávám se, že brzy bude muset autor anebo některý z jeho kolegů napsat pokračování, které vykreslí rizika čínské špionáže. Jak Rusové, tak Číňané totiž chtějí ovládnout svět a používají k tomu všechny prostředky – politické a ekonomické jsou jasné, k tomu však přistupují i zločinecké přístupy včetně vražd, které si Evropané a zčásti i Američané nechtějí uvědomit.

Teď konkrétněji. V prvních kapitolách líčí Lucas potíže ruských a zahraničních investorů, kteří se nechtějí podřídit zákonům "ryze mafiánského státu", jak ho nazval. Klacky pod nohy jim totiž hází státní úředníci, policie a tajné služby s blahosklonným souhlasem Kremlu – i když prohlášení jeho představitelů nasazují demokratickou nótu. Malér je, že Rusové a jejich instituce vystupující pod různým maskováním nakupují na Západě důležitá média, think tanky a různé podniky, které pak vybarvují Rusko jako ráj. Prostě stavby Potěmkinovských vesnic, na něž nachytala sovětská propaganda před druhou světovou válkou řadu západních intelektuálů včetně uznávaných myslitelů, pokračují.

Základním kamenem sovětské a nyní ruské špionáže byli nelegálové – špioni žijící pod ukradenou cizí identitou jako západní občané, kteří nejsou rozeznatelní od jiných Zápaďáků. Tihle lidé mají zřejmě tvořit páteř ruské rozvědky ve světě; mimochodem, Číňané nemohou tuhle excelentní zbraň kvůli svému vzezření používat.

Pokus o vysazení tuctu nelegálů do Spojených států nedávno selhal. Prodal je zástupce šéfa oddělení pro nelegály v centrále ruské rozvědky, který včas utekl. FBI je nějakou dobu sledovala, zjistila, že se zvolna usazují a navazují kontakty, které by mohly přinést užitek možná až po desetiletích. A potom je típla. Nakonec je Washington vyměnil za některé důležité lidi z ruských vězení.

Zajímavý je i příběh Hermana Simma, bývalého důstojníka sovětské milice a po opětovném získání samostatnosti Estonska jednoho z nejvyšších bezpečnostních šéfů, jehož zlákala ruská rozvědka a řídil nelegál s portugalským pasem. Trvalo delší dobu, než ho začaly kontrašpionážní služby zemí NATO podezřívat a než sebraly dost důkazů pro jeho zatčení. Jeho řídicí nelegál zmizel – je otázka, jestli utekl do Moskvy, anebo to byl on, kdo ho vyzradil oplátkou za slušné zacházení.

Celou knihou prostupuje skutečnost, že ruští a čínští špioni, stejně jako militantní muslimové, využívají demokratičnosti našich zákonů, aby se prosadili a legalizovali.

"Západ si příliš neuvědomuje, že má co do činění s protivníkem, jenž nám rozumí lépe, než známe sami sebe, jehož cíle a metody jsou pro nás záhadou a jehož sotva poznáme i tehdy, když jej máme přímo před očima. On je odhodlaný, my rozdělení. Je rozmrzelý a paranoidní, my nevšímaví a důvěřiví. Chceme ho mít rádi. Doufáme, že on bude mít rád nás a nakonec bude jako my. On však o nic takového nestojí. Jak zdůrazňuje Don Jensen: »Ti, kteří neustále volají po angažovanosti, která Rusko nakonec změní, nechápou, že neproměňují Rusko, nýbrž Západ.«" Myslím, že Jensen, bystrý analytik Rádia Svobodná Evropa-Svoboda, má pravdu.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz