V úterý půjdou Izraelci popáté k předčasným volbám za necelé čtyři roky. Ani jedny nedopadly jednoznačně a zdá se, že i ty nynější skončí stejným patem. Kandiduje 39 stran, ale do Knesetu se jich zřejmě dostane jen jedenáct.

Hlavním volebním tématem je opět Binjamin Netanjahu a jeho možný návrat k moci poté, co po dvanácti letech v roli premiéra strávil šestnáct měsíců v opozici. Současná vláda Naftaliho Beneta a potom Jaira Lapida padla, když ztratila parlamentní většinu.

V těchto volbách však figuruje jeden nový prvek.

Aby měl Netanjahu větší šanci sestavit vládní koalici, zosnoval sloučení dvou svých možných spojenců – v rámci ultrapravicové nacionalistické strany Náboženský sionismus Becalela Smotriče kandiduje i krajně pravicová Židovská síla ultranacionalisty Itamara Ben Gvira. Ben Gvirovy extremistické a rasistické názory jsou tak populární, že se uskupení vyšplhalo na třetí místo průzkumů za Netanjahuův Likud a stranu Existuje budoucnost dosluhujícího premiéra Jaira Lapida. Netanjahu počítá s tím, že dá oběma radikálům ve své vládě důležitá ministerská křesla.

V návrat do čela země skálopevně věří, přestože z průzkumů to nevyplývá; Likudu spolu s náboženskými a nacionalistickými stranami předpovídají 60 mandátů a stranám současné vlády Jaira Lapida dohromady nanejvýš 56. K sestavení kabinetu je jich třeba 61, a Netanjahu k nim tak má velmi blízko. Stále sice probíhá jeho soudní proces, v němž je obžalován z korupce, zneužití důvěry a podvodů, ale dokud není odsouzen, smí podle zákona kandidovat.

Lapidova strana v posledních dnech posiluje; mimo jiné i díky uzavření strategicky výhodné izraelsko-libanonské smlouvy o těžbě plynu ve Středozemním moři. Chybí jí však hlasy Nové pravice Naftaliho Beneta, Lapidova předchůdce ve funkci premiéra současného kabinetu. Benet z politiky odešel a jeho strana pod vedením současné ministryně vnitra Ajelet Šaked se zřejmě do parlamentu nedostane.

Kdyby Netanjahu kabinet sestavil, měl by Izrael tu nejradikálnější vládu v dějinách země. Ben Gvir se hlásí k odkazu Meira Kahaneho, jehož strana Kach byla tak rasistická, že byla zakázána; obdivuje Barucha Goldsteina, který v roce 1994 postřílel 29 muslimů v Hebronu; chce z Izraele vyhnat všechny Araby, kteří nejsou loajální židovskému státu, anektovat celý Západní břeh a zrušit Palestincům volební právo. Jako teenager vyhrožoval smrtí premiérovi Jicchaku Rabinovi těsně předtím, než ho v roce 1995 zavraždil izraelský náboženský extremista. Byl padesátkrát obviněn z trestného činu a osmkrát odsouzen. Neabsolvoval ani povinnou vojnu, protože armáda ho kvůli extremistické minulosti odmítla. Ben Gvir se objevuje na místech teroristických útoků, pronáší štvavé protiarabské projevy a je tak oblíbený, že Náboženský sionismus odčerpal Likudu nejméně pět předpovídaných mandátů. Vzestup Ben Gvira znepokojuje Lapidův blok, ale i mezinárodní společenství; obavy z jeho možného působení ve vládě už vyjádřil Washington nebo Spojené arabské emiráty, podle nichž by Ben Gvirův vstup do kabinetu zhoršil vzájemné vztahy, které se od podpisu dohody o normalizaci úspěšně rozvíjejí.

Ben Gvirova popularita je odrazem výrazného posunu Izraelců doprava – podle jednoho nedávného průzkumu se k pravici hlásí rekordních 62% respondentů, zatímco v roce 1986 jich bylo 39%, a po vraždě Jicchaka Rabina dokonce jen 29%.

Mezi předvolebními tématy opět nápadně chybí mírová jednání s Palestinci; podle průzkumů si řešení izraelsko-palestinského konfliktu přeje už jen třetina Izraelců, zatímco ještě loni v únoru jich byla polovina. Jair Lapid v září na Valném shromáždění OSN otevřeně vyjádřil podporu existenci dvou států, ale nové voliče tím nezískal. Ty dnes nejvíc trápí vysoká inflace a rostoucí ceny potravin, benzinu a bydlení. Podle sociální správy zápasí skoro třetina obyvatel s chudobou.

Oba tábory také zmírňují postoj k podpoře Ukrajiny, přestože kabinet i Netanjahuova opozice se donedávna shodovaly, že nebudou Kyjevu dodávat zbraně, aby si neznepřátelily Moskvu kvůli její toleranci izraelských útoků na Íránce v Sýrii. Jenže v Izraeli je na 30 000 nových přistěhovalců z Ukrajiny a Ruska, a tak obě strany najednou tvrdí, že pokud vyhrají volby, pokusí se pro Ukrajinu udělat víc.

Ani jeden blok nemluví o spojenectví s arabskými stranami, přestože arabský člen současného kabinetu, strana Raam, se ve vládě choval velmi konstruktivně. Podle průzkumů si kabinet s arabskou podporou přeje pouhých 19% voličů a 40% by raději ve vládě vidělo radikála Itamara Ben Gvira.

Izraelské předvolební průzkumy však nejsou příliš spolehlivé, a navíc skoro třetina voličů v posledním týdnu ještě nevěděla, jak bude hlasovat. Úterní volby tak mohou dopadnout jinak, než ankety předpovídají. Pokud by se však prognózy vyplnily a nikdo nezískal 61 mandátů, půjdou Izraelci k volbám pošesté.

Komentář vysílal Český rozhlas Plus