Dvě mladé ženy stojí před soudem v Kuala Lumpuru v Malajsku a hrozí jim trest smrti. Devětadvacetiletá číšnice z Vietnamu Doan Thi Huong a pětadvacetiletá masérka z Indonézie Siti Aisha čelí obvinění, že letos v únoru v letištní hale pod záminkou nabídky kosmetických prostředků přistoupily ke Kim Čong-namovi, nevlastnímu bratrovi severokorejského vůdce, a potřely mu tvář krémem obsahujícím velice toxickou nervovou látku VX, která ho usmrtila. Obhajoba tvrdí, že jsou nevinné, protože naivně uvěřily, že jde o televizní žert, jak jim namluvili čtyři muži, kteří je navedli a předem dobře zaplatili. Podle policie tu čtveřici tvořili severokorejští agenti, kteří ihned po dokonaném činu opustili Malajsko. Malajská policie zná jejich totožnost, ale nezveřejnila ji. Soudce Azmi Ariffin odmítl žádost obhájce, aby policejnímu řediteli dal příkaz k předložení jejich jmen pro soudní líčení; proč asi? Napohled tedy stopa vede do Pchjongjangu. Avšak klíčová otázka, komu zločin prospívá, zůstává zatím neobjasněna.

Dvě lásky Čong-ila

Čong-nam se narodil v květnu 1971. Jeho matka, filmová herečka Song Hye-rim, byla o čtyři roky starší nežli jeho otec, tehdejší korunní princ dynastie Kim Čong-il. V době , kdy se do sebe zamilovali a Hye-rim porodila, byla ještě vdaná za jiného. Museli svůj vztah skrývat, protože Čong-il se bál jednak svého otce, neboť věděl, že by ho za avantýru s vdanou ženou nepochválil, jednak skandálu, který by ohrozil jeho následnictví, kdyby se intrikánská kamarila o něm dozvěděla. Jejich syn vyrůstal uzavřen v otcově paláci a Čong-il se mu věznění snažil vyhradit láskou a péčí.

Když Čong-namovi bylo deset let Hye-rim ho poslala proti otcově vůli studovat nejdříve do Moskvy a pak do Švýcarska. Když se vrátil koncem let osmdesátých let domů, mluvil plynně francouzsky a anglicky. Pobyt na Západě v něm vzbudil nechuť k životu ve svěrací kazajce tyranského režimu. Jeho kacířské názory a řeči vadily natolik, že mu otec hrozil, že ho pošle na převýchovu do pracovního tábora. Čong-nam se zařadil, oženil, zplodil několik dětí a někdy po roce 2000 svým způsobem emigroval, neboť pak pobýval střídavě v Pekinu a Macau, kde hrál v kasinech a vedl život playboye. Což se mu velice líbilo a zároveň to byl příhodný pláštík, pod nímž se staral o to, aby mana z nezákonné severokorejské výdělečné činnosti v zahraničí padala do pchjongjangských bank. Ačkoli nikdy nebyl přímo zapleten do obchodu se zbraněmi a drogami, podílel se na praní peněz pro stát i pro rodinu.

Vracečka. Čong-il zapudil v roce 1979 stárnoucí herečku a její místo zabrala slavná tanečnice Ko Jong-hui, kterou velice miloval, uzavřel s ní civilní sňatek a měl s ní tři děti. Ko byla ctižádostivá, zajímala se o politické pletky a přátelila se s poradci a generály, kteří obklopovali jejího muže, aby získala jejich přízeň a podporu. Během víc jak patnácti let zastávala postavení první dámy a doprovázela svého muže na oficiálních cestách, aby se zviditelnila a s ní její synové následníci. Zemřela v roce 2004 na rakovinu. Před smrtí jí Čong-il slíbil, že se postará, aby se po něm stala Velkým vůdcem její nejmladší a nejmilejší ratolest, Čong-un. Ten také studoval ve Švýcarsku, také se naučil cizím jazykům, ale domů se po pětiletém pobytu vrátil rád. Snad jediné, co si z ciziny přivezl, je láska k basketbalu a dobrému červenému vínu.

Chybí pohnutka

Když byl Čong-nam v roce 2001 zatčen na tokijském letišti při pokusu vstoupit do Japonska s falešným pasem, Kimova rodina a pchjongjangská smetánka mu nemohly přijít na jméno, protože vyšlo najevo špinavé tajemství, že si vesele cestují pod cizím jménem po světě, zatímco žalářují národ. Rozhořčení využila Ko, aby získala podporu elity a zajistila následnictví Čong-unovi. Světový tisk její úsilí mylně vydával za projev rivality mezi manželským a nemanželským synem.

Ve skutečnosti Čong-nam nikdy nebyl považován za dědičného nástupce a nikdy také po moci netoužil. Protože žil v zahraničí, neměl přímý styk s děním doma, ani se o ně příliš nestaral. Co je mnohem důležitější, neměl možnost najít mezi vládnoucí elitou podporu potřebnou k tomu, aby mohl vytvořit byť jen zárodek opozice. Pravda je, že někteří přežívající souputníci děda-zakladatele v něm spatřovali jeho potomka, ale bylo jich málo, byli staří a odstavení na vedlejší kolej.

Když se vražda stala, nebyla ještě válka na spadnutí, ale v zemi panoval jiný strach, ochromující strach z čistky, v níž Velký vůdce dal odsoudit k smrti strýce a po něm nejméně patnáct jiných údajných spiklenců, a která nekončila. Čong-un je sice nemilosrdný a nevypočitatelný, mezinárodní pověst mu může být ukradená, není však blázen ani šílenec, aby si mocenskou pozici ztížil činem, představujícím velké riziko a nulový zisk.

Kam jinam by mohla vést stopa těch tajemných čtyř Severokorejců? Čong-un vrhá velký stalinský stín, v němž se skrývá kamarila, která mezi sebou svádí nelítostný boj, ne o moc, nýbrž o prestiž a osobní obohacení. Tak tomu bylo ve všech diktaturách a Severní Korea není výjimkou. Uvažme proto tuto možnost:

Čong-nam se v zahraničí staral o tok valut do Pchjongjangu a logicky vzato mohl ovlivňovat jeho směr kam, případně i komu. Co když někomu dával, jinému ne, a co když nejde o politický zločin, ale zhýralou odplatu ze msty a chamtivosti?

To je hypotéza jako každá jiná. Jestli někdo má nějakou jinou teorii, ven s ní. Protože i v tomto kriminálním případu platí první přikázání všech pověsti dbalých detektivů, jak je zformuloval Sherlock Holmes: „Co potřebujeme zjistit je pohnutka, a tudíž, milý Watsone, hledejme pohnutku.“

Malý Čong-nam s maminkou.

Doan Thi Huong (vlevo) a Siti Aisha