Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jedná se ve skutečnosti o zápas, který dalece přesahuje jednotlivce a konkrétní politické figury. V jádru nejde o Kirka ani jeho kritiky, ale o nejzákladnější otázky fungování a uspořádání společnosti: zda se lidstvo bude orientovat na patriarchální model – tedy monogamii, rodinnou stabilitu, odpovědnost a kontinuitu – nebo na model matriarchální, spojený s polygamií, fragmentací a postupným populačním úpadkem.

Vražda Kirka tak není jen tragickou epizodou, ale symptomem střetu dvou civilizačních paradigmat. Patriarchální monogamie vždy plnila funkci základního stavebního kamene společnosti, protože umožňovala udržet soudržnost a předávání hodnot. Matriarchální polygamie naproti tomu sice může krátkodobě působit liberálně či „osvobozujícím dojmem“, ale v dlouhodobém horizontu vede k destabilizaci a demografickému vymírání.

Otázka tedy nestojí, zda byl Charlie Kirk „kontroverzní“ nebo „extrémní“ – otázka stojí, zda společnost jako celek přežije. Buď půjde cestou patriarchátu a monogamie, nebo přijme matriarchát s jeho polygamními důsledky, a tím i perspektivu postupného vymírání. A to je jádro konfliktu, který dnes hýbe nejen sociálními sítěmi, ale celou civilizací.

Trochu diskrepance vidím v tom, že patriarchové, tedy garanti "monogamie, rodinné stability, odpovědnosti a kontinuity", často sami holdují polygamii, což je jejich partnerkám samozřejmě přísně zapovězeno.

Co mě už dlouho zaráží je fakt, že západní civilizace, která stojí na křesťanských základech, už dost dlouho označuje ty, kdo se s Bibli v ruce dovolávají křesťanských principů, za "extremisty".

Máte pravdu, že patriarchové nikdy nebyli skutečnými garanty monogamie – ve skutečnosti šlo vždy o polygamii omezenou, kde privilegovaní muži měli více partnerek, zatímco většina mužů byla monogamní z nutnosti. Pokud se ale společnost přesune k matriarchálnímu modelu, výsledkem není návrat k rovnováze, ale naopak polygamie masová a systematická, kdy se většina mužů zcela vyřazuje z reprodukce. To má na demografii a sociální stabilitu mnohem destruktivnější účinek.

Co se týče křesťanských hodnot – ty samy o sobě nikdy nic neznamenají. V různých obdobích bylo křesťanství interpretováno jak krajně levicově (rané křesťanské komunity odmítající soukromý majetek, později teologie osvobození), tak i ultrakonzervativně (podpora monarchie, patriarchátu, nebo rigidních hierarchií). Křesťanství tedy není jednoznačným základem „stability“, ale spíše nástrojem, který se přizpůsobuje momentálním mocenským potřebám.

Děkuji za přednášku. Ještě jednou: Kdo se dnes dovolává Nového Zákona, je woke levičáky označován za "pravicového extremistu". To je totéž, co Hitler, ne? Hitler-Kristus.... To je pak vlastně logicky závěr, zcela odhlédnuto od různých interpretací křesťanských hodnot.

Nebo jak chcete např. interpretovat biblické: "Bůh stvořil člověka jako muže a ženu"?

Kdo tvrdi, že jsou jen dvě pohlavi, je dnes "extremista". "Pravicový, zaostalý, zpátečnický, plný nenávisti a rozdělující naší pestrou společnost", říká pokrokový levičák. Pokuste se mu v přátelském dialogu vysvětlit, že nemá pravdu. Aha, on už to vlastně udělal ten Charlie....

Nový zákon je v mnoha ohledech skutečně revoluční a ve srovnání se Starým zákonem obsahuje myšlenky, které bychom dnes nazvali krajně levicové. Starý zákon stojí na principech práva, řádu a přísných pravidel – „oko za oko, zub za zub“ –, zatímco Nový zákon posouvá těžiště k rovnosti, soucitu a odmítnutí majetkových či sociálních rozdílů.

Ježíš vystupuje proti bohatým a mocným, říká, že „snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království“. Hlásá, že poslední budou první a první poslední, což je doslova převrácení společenské hierarchie. Vyzývá k rozdělení majetku mezi chudé a staví do centra slabé, nemocné, vyvržené a ženy. To je v ostrém kontrastu se Starým zákonem, který se soustředí na udržení řádu a poslušnost zákonu.

Zatímco Starý zákon upevňuje společenskou strukturu a autoritu, Nový zákon ji boří ve prospěch univerzální rovnosti a solidarity. To je důvod, proč rané křesťanství působilo v Římské říši jako krajně nebezpečný rozvratný element. Teprve později, když se církev spojila se státní mocí, se tyto myšlenky zkrotily a přeměnily do opory pro konzervativní řád.

Proto je nepřesné tvrdit, že křesťanské hodnoty jsou samy o sobě „konzervativní“ nebo „pravicové“. V Novém zákoně najdeme spíše radikální myšlenky, které mohou být naopak považovány za extrémně levicové.

My mluvíme každý o něčem jiném. Vy mi stále vysvětluje že, že 1+1=2, protože asi nepozorně čtěte.

To není pan Grundmann, ale ta umělá inteligence, co to sem z ní kopíruje, jak přiznal výše. AI (v Německu KI) holt ještě potřebuje vychytat mouchy.

a jak je dnes na tom ten, kdoz se dovolava Stareho Zakona? V den jeho nejvyznamejsiho svatku je stedre odmenen jeho zavily nepritel spolecenstvim krestanskych narodu. Coz zapomnely krestanske narody (i) cist tu prvni, rozsahlejsi cast sve Bible?

Krestane nejen ze odmenuji zavile nepratele vyznavacu Stareho zakona, oni se sami snazi sec muzou, dostat do jejich podruci. To se jim zatim dari.