Titulek má znít – Vražda klerofašisty Kirka: zápas dvou názorových proudů hýbe i sociálními sítěmi. Ale nesuďte text podle titulku, ten reflektuje situaci na sociálních sítích, nikoli názor autorky, jež podobnou nálepku také několikrát dostala.

Když Ivan Karamazov zpochybní existenci Boha, který nechrání lidi před zlem ve světě, a řekne nevlastnímu bratru Smeďakovovi: „Vše je dovoleno,“ otevře cestu k brutální vraždě vlastního otce. Je však okamžitě potrestán návštěvou ďábla, ponoří se do zákrutů svého svědomí a jeho dříve jasný mozek se zakalí, zatímco vrah Smerďakov páchá sebevraždu.

Jiná Dostojevského postava, ateista a nihilista Petr Verchovenskij z Běsů, rozpoutá bez skrupulí sérii vražd a sebevražd v malém provinčním městečku a jeho názorový souputník i oponent Nikolaj Stavrogin si sám sáhne na život, aby ukázal, jak malou pro něj má hodnotu.

10. 9. 2025 byl na univerzitě v Utahu zastřelen dvaadvacetiletým studentem Charlie Kirk, aktivista, zapálený diskutér, influencer a otec dvou malých dětí, který celý svůj aktivní život prosazoval konzervativní hodnoty, opíral své názory o víru v Boha a křesťanské tradice.

Jeho názory mohly mnohým připadat příliš pravicové, příliš konzervativní, příliš konvenující s postoji a činy prezidenta Donalda Trumpa, což byl pravděpodobně důvod, proč zfanatizovaný, levicově orientovaný mladík zmáčkl spoušť. Troufám si tvrdit, že tu máme další dvě oběti rozděleného a stále výrazněji uměle rozdělovaného světa. Zápas dvou názorových proudů hýbe i našimi sociálními sítěmi.

Zničené životy dvou mladých mužů

Politolog Jiří Pehe brzy po střelbě v Utahu škodolibě upozorňuje, že Kirk těsně před smrtí hovořil o procentu transgender osob mezi atentátníky, a dokazoval jeho omyl. Filmový kritik Kamil Fila se dva dny po atentátu rozhodne uvést na pravou míru „mýty“ o Kirkovi a fundovaně, argumentačně prokázat, že byl extrémista, klerofašista a dezinformátor. Křesťanský aktivista a publicista Bob Fliedr v duchu módních paralel propojuje ve svém statutu smrt Charlieho Kirka se smrtí Reinharda Heydricha.

Dehonestace mrtvého Kirka zahlcují stránky Arcibiskupství pražského i pražského radního Jana Wolfa po oznámení mše svaté za zavražděného aktivistu (administrátoři církev.cz museli dokonce pod příspěvkem o násilné smrti křesťanského aktivisty zablokovat diskusi). A katolický kněz, univerzitní profesor Tomáš Petráček, tři dny po atentátu za pomoci subjektivní argumentace založené na větách vytržených z kontextu dokazuje na svém fb profilu, že Kirk byl ideolog, který se za křesťanství schovával a zneužíval ho.

Tradicí nejen křesťanské civilizace (vzpomeňme na Antigonu a její pokusy pohřbít bratra prohlášeného za vlastizrádce) je úcta k mrtvým. „Nezabiješ!“ ční z Desatera, jakkoli je toto přikázání relativizováno a ohýbáno v době válek a společenských krizí. Ideologie a fanatismus, které masivně otravují náš svět, zničily životy dvou mladých mužů, stojících na opačné straně barikády.

Zlo v novém kabátě

Místo abychom se jako Montekové a Kapuleti zamysleli, k jaké míře vzájemné nenávisti nás dovádí neustále omílané přesvědčování, že oponent s jiným názorem je zosobněný čert, necháváme se stále více manipulovat. Proč se však množí útoky na konzervativce a tradicionalisty, ponechávám na rozhodnutí čtenářů. Facebookové profily a diskuse, jež jsem zmínila, možná napoví.

Závěrem se vrátím k F. M. Dostojevskému, který sice ve svých románech kritizoval západní myšlenkový import, ale přetavil ho do ryze ruské podoby a vizionářsky varoval před hrůzami 20. století. Paradoxně však v tuto chvíli právě západní společnost, jež považuje Rusko za úhlavního nepřítele a ruskou kulturou a tradicemi okázale pohrdá, přejímá od něj to nejhorší. Neúcta nejen k jinému názoru, ale především k životu a smrti je bolavým vředem ruské historie. Stane se i bolavým vředem zemí, které se považují za výspy demokracie a svobody? Záleží na každém z nás, jak se k tomuto zlu v novém kabátě postavíme. Psům psí smrt už jsme tady taky měli.

Psáno pro LN, 15. září 2025