Tohle město krásně voní!

Ulice jsou široké a plné zeleně. Všechny. Ať jdete, kam chcete, procházíte stínem zelených alejí; kilometry dlouhých rovných ulic neustále pročesává svěží vítr. A nejen to. Každou chvíli natrefíte na nějaký park. Montreal je město parků. Malých i velkých, jejichž společným jmenovatelem je, že jich je hrozně moc a jsou výtečně udržované.

Mmmmmmm.......ontreal

Můžete si také kdykoli vyrazit pěšky nebo na kolech a ani u nejrušnějších ulic nebudete lapat po dechu jako přiotrávení zoufalci z okolí pražské magistrály. Město je protkáno hustou sítí cyklostezek a mnoho lidí dává před auty přednost kolu. I to zcela určitě přispívá k tomu, že svěží a čistý vzduch je přirozenou a základní vlastností tohoto města.

To ale není všechno. Hlavně kvečeru se ulicemi začnou mísit další, lahodné vůně.

Zdejší lidé milují grilování. Během léta je na každé zahrádce, na každém balkonu v permanenci gril. Hned za rychlým internetem druhá nejdůležitější vlastnost dobrého městského bydla. A kdo ji nemá, do dvou minut může zapadnout do nebližšího z tisíců malých restobarů. Ale lidé zde rádi vaří. Nejen proto, že tato aktivita zažívá v posledních letech mezi místními velikou renesanci, ale také proto, že Montreal je etnicky ohromně pestré město a lidé, pocházející z různých koutů celého světa, vaří svá národní jídla. Není proto žádnou výjimkou procházet naší zadní uličkou a na několika metrech cítit naprosto úžasné vůně indické, vietnamské, italské, čínské i domácí quebecké kuchyně.

My totiž ještě máme to štěstí, že bydlíme v blízkosti Marché Jean Talon, což je velký trh s ovocem, zeleninou a čerstvými bylinkami. A sehnat se tam (a v dlouhé řadě přilehlých krámků) dá cokoli, co si mlsná huba usmyslí. A tím "cokoli" myslím opravdu cokoli. Nemusím psát, jak to tam krásně voní, že ne?

Nesmím zapomenout ani na vůni pražené kávy linoucí se ulicemi. Místní kavárny si totiž zhusta praží vlastní kávu. Tahle zvláštní, dosti výrazná vůně mi zpočátku nebyla úplně příjemná, protože jsem měla neodbytný pocit, že se něco pálí, a taky nutkavou potřebu kontrolovat přístroje v kuchyni. Ale už mě to přešlo. Tu vůni mám moc ráda.

Do mého neúplného výčtu ovšem musím zahrnout i nedělní, mimořádně oblíbené Tam-tamy s jejich nezaměnitelnou "alternativní" vůní. Ta je, vzhledem k celkově uvolněné atmosféře ve městě, bez problému tolerována už několikátou dekádu, ačkoli bych řekla, že v některých místech koncentrace THC v ovzduší značně převyšuje obsah přítomného kyslíku.

Kde naopak kyslík, potažmo čistý vzduch, nechybí, jsou místní hospody, bary a restaurace. Zvláštní je, že kuřákům to nevadí a prostě berou jako fakt, že je normální a ohleduplné chodit ven. Je moc fajn vrátit se domů z baru nebo klubu a nesmrdět přitom jako nejhorší bezďák. Na to si jeden zvykne hrozně rychle.

Vůbec na celé tohle město si jeden zvykne hrozně rychle.