Od začátku ledna 2026 sbírají aktivisté v kanadské Albertě podpisy pod peticí pro referendum, které by mohlo vyústit ve vyvázání provincie ze svazku federálního kanadského státu.

Těch podpisů musí podle zákona získat minimálně 177,732 tis. Je to stanovená desetina všech, kdo přišli v Albertě k minulým provinčním volbám (2023); těch bylo 1,777 321 mil. Minimálního stanoveného počtu musí být dosaženo nejpozději 2. května. Pokud bude vše formálně v pořádku, rozhodne o tom parlamentu podléhající agentura Elections Canada, bude moci být vypsáno referendum o odtržení Alberty. Organizátoři (separatisté) doufají, že by k tomu mohlo dojít ještě letos. Dlužno dodat, že i kdyby se většina v referendu rozhodla pro odchod Alberty z kanadské federace, neznamená to, že by se provincie automaticky osamostatnila. Následovala by komplikovaná ústavní a politická jednání o této věci mezi Edmontonem a Ottawou. Ve hře by byla práva domorodých, tzv. Prvních národů, která byla v minulosti uzavřena nikoli s provincií, ale s Korunou. Odpůrce odtržení může těšit, že těch, kdo touží po samostatnosti, je dle průzkumů menšina, mezi 20 a 35 procenty.

Asi není třeba zdůrazňovat, hlavním motivem separatistů je skutečnost, že Alberta (8,65krát větší než ČR; zhruba 5 mil. obyvatel) má bohaté přírodní zdroje (ropa, zemní plyn, kritické minerály) a relativně prosperující ekonomiku. Někteří obyvatelé provincie mají za to, že nedostávají spravedlivý podíl ze svého bohatství a že federální politika omezuje ekonomický potenciál Alberty.

Není pochyb o tom, že separatismus v Albertě představuje jistý vnitropolitický problém, leč od nástupu Donalda Trumpa se objevila další, zatím jen teoretická komplikace. Bylo by naivní se domnívat, že iniciativy usilující v Albertě o odtržení nejsou v centru pozornosti Trumpa a jeho týmu, už s ohledem na neskrývaný anexionistický apetit (Kanada, Grónsko) prezidenta. Bohatá Alberta by byla lákavou nevěstou. To je ale něco, s čím aktivisté v provincii nepočítali a s čím rozhodně nejsou srozuměni. Jejich cílem je nezávislost, nikoli přechod od jedné federace k druhé.

Cení si sice toho, že někteří členové Trumpovy administrativy jim vyjadřují sympatie, být ale součástí Států rozhodně nechtějí. Hrozí něco takového?

Bezprostředně ne, což ale neznamená, že by Trumpova administrativa neměla o Albertu zájem. Zatím první a zcela nenápadnou vlaštovkou, která sice jaro nedělá, leč v politice to může být důležitý signál, je vyjádření amerického ministra financí Scotta Bessenta pro web Real America’s Voice. Řekl: „Mají skvělé zdroje. Lidé v Albertě jsou velmi nezávislí. Šíří se zprávy, že by mohli mít referendum o tom, zda chtějí zůstat v Kanadě, nebo ne. Lidé o tom mluví, chtějí suverenitu. Chtějí to, co mají Spojené státy.“ Podle severu Politico to vyznívá tak, že americký ministr fandí rozpadu Kanady. Bessent sice nemluvil otevřeně o tom, že by se Alberta měla stát součástí USA, ale jiní tak uvažují. Například federální republikánský poslanec Andy Ogles zastupující v Kongresu stát Tennessee. V rozhovoru pro BBC z 22. ledna vyjádřil mínění, že „lidé v Albertě by souhlasili s tím, aby nebyli součástí Kanady, ale byli součástí Spojených států, protože my den za dnem vítězíme“. Pravda to není, naprostá většina obyvatel Alberty dle průzkumů preferuje setrvání provincie v Kanadě, ale na to, že u skalních Trumpových příznivců, stejně jako u prezidenta samotného, se rétorika zhusta míjí s realitou jsme si už zvykli. Nejen to. Vůdci petičního hnutí z iniciativy Stay Free Alberta při každé příležitosti zdůrazňují, že o připojení ke Spojeným státům v žádném případě neusilují. Jejich mluvčí, právník Jeffrey Rath, se pro kanadskou televizi CBC vyjádřil přímočaře: „Návrh Andyho Oglese, že bychom se měli připojit k USA, je úplně mimo.“ Dodal, že o tom stát se dalším státem USA se neuvažuje. „Nebojujeme zuby nehty o to, abychom se vymanili ze sevření Kanadské daňové správy proto, abychom pak museli platit federální daně z příjmu Washingtonu.“

To ale neznamená, že v Albertě neexistuje malá skupina zastánců nezávislosti, která si dovede představit, že by se provincie mohla stát součástí Trumpovy Ameriky. Ovšem organizátoři petice si jasně uvědomují, že jejich hlavní myšlenka bude mít mnohem menší šanci na úspěch, pokud bude spojena s představou, že se Alberta stane americkým státem nebo nějakým teritoriem USA. Průzkum společnosti Research Co. z počátku ledna 2026 ukázal, že zatímco 31 procent dotázaných podporuje myšlenku nezávislé Alberty, podpora klesla na 24 procent, když byla nezávislost spojena s připojením k jižnímu sousedovi. Něco takového otevřeně podpořilo pouze sedm procent respondentů; 65 procent bylo ostře proti. Ačkoli se Rath distancoval od vyjádření amerického kongresmana Oglese, tamního ministra Bessenta pochválil. Za to, že uznává snahu Alberty získat nezávislost a že USA by uvítaly další ropovod z Alberty, zejména v případě, že by se provincii nepodařilo v rámci Kanady prosadit uvažovaný ropovod vedoucí na její pacifické pobřeží. Pochlubil se tím, že Bessentova vyjádření odpovídají obsahu schůzek, která vedl ve Washingtonu s nejmenovanými úředníky State Departmentu, které se týkaly možnosti rychlého uznání a podpory nezávislé Alberty ze strany Spojených států, kdyby referendum o odtržení od Kanady uspělo. Současně ale Rath přiznal, že se v Americe nesetkal s Bessentem ani s Oglesem a ani s žádným jiným členem amerického Kongresu. Třebaže Rath nehlásá, že by se Alberta měla stát další hvězdou na americkém praporu, zasazuje se o mnohem těsnější vazby, než jaké má Kanada se Spojenými státy dnes. Podle představ mluvčího separatistů by měla samostatná Alberta s USA společný trh a nulová cla. Nová republika by prý také rychle přijal americký dolar a opustila loonie - hovorový výraz pro dolar kanadský. Nicméně něco takového by muselo být předmětem vyjednávání mezi vládami Alberty a Kanady, není to otázka pro kampaň v referendu. Rath také doufá, že USA by poskytly samostatné Albertě úvěrový rámec ve výši 500 miliard amerických dolarů, což by pomohlo novému státu postavit se na nohy. Přitom přírodní bohatství Alberty dává separatistům jistotu, že provincie by mohla fungovat jako samostatný stát. Zapomínají ale na to, že stejné přírodní bohatství může být důvodem, proč by prezident Trump nemusel nechat Albertu na pokoji. Jeho rétorika ve vztahu k Venezuele (pašování drog vs ropa) a Grónsku (bezpečnost vs nerostné bohatství) dává tušit, jaké by mohlo být jeho uvažování vůči Albertě. Něco před časem odhalil americký bezpečnostní expert Brandon Weichert. Nepokrytě naznačil, že pokud by k osamostatnění Alberty došlo, Američané ji uznají a nasměrují k tomu, aby se stala 51. státem USA. Především kvůli jejím zásobám ropy, zemního plynu a kritických minerálů. Z toho lze dovodit, že Trumpovy řeči o 51. státu více než na celou Kanadu mířily na Albertu (lepší vrabec v hrsti…). Před několika dny Weichert své úvahy ještě rozvinul: případná nezávislost Alberty by byl pouhý mezikrok. „Pamatujme na to, že jak Texas, tak Kalifornie se v 19. století nejprve prohlásily za nezávislé na Mexiku a existovaly jako samostatné republiky - než se později rozhodly vstoupit do Unie,“ připomíná a domnívá se, že stejně by postupovala i Alberta, pokud by hlasování o odtržení dopadlo kladně. „Je těžké uvěřit tomu, že by Washington nakonec dlouhodobě toleroval na svých hranicích nezávislou, energeticky bohatou Albertu.“ To zní až zlověstně. Weichert nicméně realisticky připouští, že separatistické hnutí v Albertě může v referendu prohrát (což je víc než pravděpodobné), přičemž řeči o tom, že by Alberta byla pohlcena americkým impériem podporu pro myšlenku oddělení od Kanady ještě více oslabují.

Ať tak či onak, poznámky ministra Bessenta a kongresmana Oglese jasně ukazují, že separatistické úsilí v Albertě se stalo tématem v nejvyšších patrech washingtonské politiky, a to aniž by bylo jisté, že se referendum vůbec uskuteční. Pro mluvčího separatistů Ratha i pro kohokoli jiného tak může být čím dál obtížnější oddělit v mysli veřejnosti dvě věci: kontroverzní odtržení Alberty od Kanady a ještě kontroverznější myšlenku jejího připojení k USA. Tyto dva scénáře se budou v očích lidí zákonitě prolínat a případné referendu zákonitě ovlivní.

●

Volně podle analýzy Jasona Markusoffa na serveru CBC News.