Bylo to 6. února 2006 po volbách, v nichž jeho Konzervativní strana porazila liberály poměrem 124 ku 106 hlasům (z 308 mandátu v Dolní sněmovně).

Harper pak zvítězil ještě v letech 2008 a 2011. Žel, nic netrvá věčně. Ve volbách 2015 byl úspěšnější liberál Justin Trudeau, konzervativci skončili na druhé pozici (184:99 z 338). Stephen Harper prohrál tyto volby především kvůli únavě voličů z dlouhé vlády, ekonomické nejistotě po pádu cen ropy, touhy voličů po změně a úspěšné mobilizaci, která se kampani Justina Trudeaua dokonale vydařila. Harper zůstal členem Kanadské Dolní sněmovny, nicméně o rok později z politického života odešel. Porážku kanadských konzervativců v roce 2015 jsem přijal s nelibostí, protože jsem předpokládal, že za liberálů se kanadská politika změní způsobem, s nímž v mnoha bodech nebudu souznít. V této souvislosti si vzpomínám, jak můj kanadský příbuzný v Ontariu na moji otázku, jaký vliv na chod jejich města má, jestli v přímých volbách starosty zvítězí liberál nebo konzervativec, odpověděl bez váhání: Naprosto zásadní.

Pookřál jsem pokaždé, když se na kanadských serverech objevila jakákoli zmínka o Harperově aktivitě, případně nějaké jeho veřejné vyjádření. Bylo jich ale jako šafránu. Jednou z výjimek byla středa 4. února, když Harper vystoupil v Ottawě na galavečeru u příležitosti 20. výročí ustavení své vlády. Jeho řeč byla o to cennější, že hovořil na aktuální téma – o vztahu Kanady a USA, o vztahu k Donaldu Trumpovi. Nezklamal. Prohlásil, že Kanada musí v situaci, kdy čelí nevyzpytatelnému americkému prezidentovi, urgentně změnit kurz a snížit svou závislost na americkém trhu, aby ochránila svou suverenitu a zachovala funkčnost ekonomiky. Přiznal, že k americké konfrontační politice se dosud většinou nevyjadřoval, ale nyní cítí povinnost promluvit o tom, co vnímá jako existenční hrozbu. Podle něj se USA chovají nepřátelsky a jejich prezident otevřeně zpochybňuje kanadskou suverenitu, vyhrožuje a porušuje obchodní dohody, což představuje vážnou výzvu, která vyžaduje ráznou odezvu. Kanaďané jsou z toho, co Trump a jeho spolupracovníci v posledních měsících udělali, pochopitelně šokováni, zaskočeni a rozzlobeni, leč země musí odložit emoce a soustředit se na politiku.

Připomněl, že mnoho lidí z podnikatelské sféry věří, že věci se postupem času vrátí do starých kolejí s bezpečným a předvídatelným přístupem na americký trh, a to za takové vlády Spojených států, která bude respektovat globální řád. Vůči tomu je Harper skeptický: „Nemyslím si, že je to oprávněný předpoklad.“ Naopak, Kanada se podle jeho soudu musí přizpůsobit nové geopolitické realitě. To znamená, že musí snížit závislost na Spojených státech. Nebude to vzhledem ke geografické poloze a dlouhodobým vazbám snadné, ale bude to nutné: současný vztah Kanady s USA vyžaduje vyvážené a uvážlivé posouzení.

Dohoda CUSMA

Expremiér se také dotkl dohody o volném obchodu CUSMA sjednané mezi USA, Kanadou a Mexikem (podpis 2018, platí od 1. 7. 2020), která má být v letošním roce všemi třemi smluvními stranami přezkoumána. Ottawská vláda musí podle Harpera zajistit dva výsledky tohoto přezkumu: ochranu průmyslové základny Kanady a zachování práva prodávat kanadské klíčové zdroje do zemí mimo Spojené státy. Kromě toho by měla Kanada zvážit uvalení cel na americké zboží, protože jednostranná celní dohoda by mohla její výrobní sektor zdecimovat. Zde připomeňme, že nynější premiér Mark Carney zrušil loni v létě mnoho kanadských recipročních cel na americké zboží, čímž chtěl Trumpa přimět, aby obchodní válku ukončil. Harper ovšem varoval, že Kanada se nesmí stát na Spojených státech závislou surovinovou kolonií, která bude své cenné energie a nerostné suroviny dodávat jedinému zákazníkovi. Obává se, že právě o to by mohl Trump v rámci revize CUSMA usilovat.

Dále Harper podpořil myšlenku vybudovat již diskutovaný nový ropovod z Alberty na pacifické pobřeží Britské Kolumbie a podtrhl nutnost zefektivnit vnitrokanadské regulační procesy, což podpoří ekonomiku čelící útokům a přiláká globální kapitál. Naléhal: „Ne až někdy v budoucnu, ale právě teď. Přátelé, tohle opravdu potřebujeme.“ Dodal, že podpora sektoru přírodních zdrojů by vyřešila dva zásadní problémy země: snížila nadměrnou závislost Kanady na exportu do USA a zmírnila odcizení západních provincií, které vyvolalo separatistické hnutí v Albertě. Třebaže Stephen Harper o svém nástupci, bývalém premiéru Justinu Trudeauovi, mluvil dosud jen velmi málo, na galavečeru v Ottawě poznamenal, že poslední liberální vláda zvrátila mnoho politik, které on sám zavedl, čímž zanechala Kanadu mnohem slabší a rozdělenější. Mohlo by se zdát, že Harperovo volání po přehodnocení vztahů se Spojenými státy je přinejmenším pozoruhodné vzhledem k tomu, že se sám kdysi označil za „pravděpodobně nejvíce proamerického premiéra v historii Kanady“. K tomu lze říci jediné. V době, kdy vykonával svůj mandát, nebyl šéfem Bílého domu Donald Trump, ale nejprve George Bush ml. a po něm Barack Obama. A svět, včetně americko-kanadského partnerství, byl ještě normální.

Historická paralela

V závěru svého projevu Stephen Harper připomněl, že už v minulosti, v roce 1866, nedlouho před vznikem konfederace, museli Kanaďané čelit agresivním choutkám Američanů. Spojené státy usilovaly o anexi provincií na severu od jejich hranic (Annexation Bill – návrh, neprošel ale legislativním procesem) a zrušili tehdy platnou dohodu o volném obchodu mezi oběma stranami (Reciprocity Treaty). Tehdejší kanadští vůdci se ale nenechali zastrašit, dokázali se sjednotit a vytvořili nový stát (samosprávné Kanadské dominium v roce 1867), aby se postavili americkému expanzionismu. Podobný přístup je zapotřebí uplatnit také dnes. Expremiér uzavřel: „Dnes je v módě prohlašovat kde co za bezprecedentní, což je důsledek toho, že jsme zemí, v níž si lidé přestali brát poučení z dějin.“ Podle jeho mínění je ale to, co se stalo tehdy (1866-1867), a to, co se děje dnes, až neuvěřitelně podobné. Když se nad tím zamyslíme, nemůžeme mu nedat za pravdu. Historie se v různých obměnách opakuje.

Volně podle CBC News.