Říká se tomu, že se tonoucí chytá stébla. Též se tomu říká zoufalá troufalost. Nebo troufalá zoufalost. Větší část kanadských voličů, zdá se, ale tomu konečně začíná říkat pravým jménem: zhovadilost. Federální poslanci kanadské (zatím ještě vládnoucí) Liberální strany ku svému úžasu zjistili, že většina vražd v zemi spáchaných byla spáchána střelbou z ručních zbraní. Přeloženo: pistolemi nebo revolvery. Tohle je jev, který většina kanadských policajtů dávno ví. Jenže teď najednou došlo k vlně vražd v Torontu, a tam mají dosud Liberálové převahu. Jelikož ovšem už během léta velice dobře věděli, že nejpozději na jaře olympijského roku 2006 dojde k novým volbám, hledali nějaké heslo. A doopravdy je našli. Je sensační: zakažme ruční zbraně!

To byla puma hodná palcových titulků v mnoha důležitých kanadských denících. Měla ovšem několik drobných chybiček.

První: kanadské zákony zakázaly většinu ručních zbraní už dávno. Na to malé množství pistolek či revolverů, které ještě Kanaďan smí mít, se vztahuje tolik omezení, že to je skoro jako kdyby tu zbraň neměl.

Ta druhá, poněkud ošemetnější chybička byla, že ty vraždy byly vesměs spáchaný zbraněmi, které nebyly registrovány ve znění zákona toho či onoho, ba dokonce nebyly zaneseny v tzv. rejstříku střelných zbraní. Tenhle rejstřík, to je také pěkná myšlenka. Vymysleli si ho před lety (opět) Liberálové, když jim začalo pomalu docházet, že je lidí přestávají mít rádi. Onen rejstřík měl původně stát pár miliónů; dneska se už jeho cena tichounce přehoupla přes miliardu a kanadský daňový poplatník začíná klást nepříjemné otázky.

Už proto, že dnes i obyvatelé velkých měst pochopili, co pochopili velice dávno burani ze Zapadákova: zločinec se asi těžko bude obtěžovat, aby si střelnou zbraň koupil přesně v souladu se zákony. A aby ji ještě nechal registrovat, no to snad už ani nemůžete myslet vážně. Vždyť si to představte: zločinec vyplňuje dotazník pro rejstřík střelných zbraní, neboť si kupuje samopal. Jistě, podle kanadských předpisů ten samopal musí být zabezpečen, aby střílel náboje jednotlivě, ale každý zločinec, i ten nastávající, většinou moc dobře ví o nějakém zámečníkovi, který mu z té hráčky za pět pětek udělá zase zbraň schopnou vypálit třeba tři stovky nábojů za minutu nebo i víc. Představujete si to? Dobrá. Půjdeme dál. Zločinec, i ten nastávající, při vyplňování rozsáhlého dotazníku naraz také na otázku, která se ho vyptává, nač vlastně tu flintu potřebuje. Pročež zločinec ve vší upřímnosti bez zvláštního rozmýšlení napíše: Protože potrebuju vyvraždit sousedovu rodinu. V takovém případě už tam chybí jenom kolonka: A proč? Odpověď: Protože mi jdou strašně na nervy. Hrajou na banjo a neumí to, když zpívají, tak jediné hrozně falešně, ten jejich guláš strašně smrdí a ani o to pivo se se mnou ondyno nepodělili.

A kdyby došlo doopravdy i na ruční zbraně, představte si vraha, jak říká nastávající obětí, že se ohromně omlouvá, že měl původně v úmyslu použít pistole a to by bylo bývalo bezbolestně, jenže pistole jsou mimo zákon, takže, hochu (děvče), musím tě přerazit baseballovou pálkou nebo zapíchnout nožem, to se nedá nic dělat, zákon je zákon. Jistě, asi to bude víc bolet, ale takový už je život. Skvěle představy, co? A realistické.

Prostě: rejstřík zbraní dodnes pořádně nefunguje a ani fungovat nemůže, a střelné zbraně v rukách zločinců rachotí ve veškerém klidu dál.

A teď přijde ministerský předseda Paul Martin a řekne nám ohromnou zprávu, že většina těch vražd za vražedný výstřel vděčí ruční zbrani, pročež je pojďme zakázat. Ani on si dodnes neuvědomil, že bývalý americký president Ronald Reagan asi věděl, o čem mluví, když řekl, že nezabíjejí zbraně, zabíjejí lidé. A to řekl poté, kdy jentaktak přežil atentát, po němž ho politický korektní rozumbradové žádali, aby zbraně šmahem zakázal. Všechny. Reagan tenkrát, na rozdíl od politický korektních inteligentů a intelektuálů, znal také dost dobře americkou ústavu, a ta vlastnictví zbraní povoluje zcela výslovně. To dělá proto, že kdyby se obyvatelstvo namíchlo na vládu a ta by se cukala, že by si ještě řada zavládla, musí mít obyvatelstvo v ruce něco, čeho se ta vláda lekne. Například zbraně.

No, a většina těch zbraní, o nichž ve vládních rejstřících není ani zmínka, přichází do Kanady právě z Ameriky. Co teď? Uzavřít hranice mezi Kanadou a Amerikou? Případně by šlo odstěhovat ty, kteří téhle rétorice pořád ještě věří, někam na nějaké ostrovy, kde je sice vedro, ale když mají domorodci hlad, oddělají chutně vyhlížejícího občana šípem a jdou dělat řízky. Pojďte se vsadit, že by se našli jedinci, možná i celé kolektivy, kteří či které by začali burcovat veřejnost, že je třeba zakázat šípy.

A to všechno jenom proto, že Liberální strana Kanady se hrabala ve státní pokladně příliš dlouho, příliš nestydatě a nakonec i příliš okatě, takže se na to přišlo a nás teď kvůli tomu čekají volby.

Postřílet je všechny. Revolvery. Nejlépe těmi z dílen pana Kolta.