Pan český ministr zahraničí Cyril Svoboda si zalétl do Kanady, otevřel v Torontu nový generální konzulát a po návratu do stověžaté, aby voliči věděli, že se neflákal, sdělil, že zrušení kanadské vízové povinnosti pro cestující z Čech je na spadnutí.

Pak se dozvěděl, že to není tak úplně pravda, pročež se nechal slyšet, že v tom případě to Česká republika těm kanadským nevzdělancům osolí a zavede vízovou povinnost dokonce pro kanadské diplomaty. Zapomněl ovšem na dohody o diplomatickém provozu, čili na to, že to asi nepůjde. Zapomněl také na to, že o vízové povinnosti rozhoduje úplně jiný ministr než on. Ale hlavně byl, aby to člověk přeložil z britské řeči horních desíti tisíc, hospodárný s pravdou.

Tedy jen pro upřesnění: vízová povinnost pro české cestující NENÍ jen kanadskou záležitostí. Jestli to pan ministr neví, je to jeho chyba.

Americké úřady už před lety požádaly Kanadu, aby zpřísnila ovzduší, v němž může do země javorového listí přijet kdokoliv, za jakýmkoliv účelem a pak se v pohodlí a ve vší tichosti dostat přes 49. rovnoběžku a vyvádět ve Státech, jako by se nechumelilo. Spojené státy samy o sobě zpřísňují ostrahu svých hranic a od příštího roku se budeme muset při cestách do USA vykazovat dokonce pasem - dosavadní laxní ovzduší náhle ztuhlo. Začalo tuhnout hned po událostech 11. září před pěti lety. Když ale Američané viděli, že tehdejší kanadská liberální vláda se snaží vyhovět pouze v drobnostech, jako jsou například víza pro Čechy, přitvrdili. Je to sice iluzorní (hlídají se známé přechody a okolí kolem nich, ale tu spoustu tisíc kilometrů, co nás spojuje či rozděluje, tu nikdo neuhlídá), ale přece jen přitvrdili: kde nám dříve stačil řidičský průkaz, tam se už dneska chce ještě navíc potvrzení o kanadském statutu.

Jenže jde o něco jiného.

Severoameričané v hrůze sledují, jak si Evropané bez zvláštního odporu nechávají ze svého světadílu dělat Eurábii. Ten, kdo odporuje, je podle Evropské unie rasista a xenofob. Navíc, ti, kteří vědí, oč jde, v hrůze ještě větší sledují, jak v Evropě řadu ostatních mafií převálcovávaji mafie ruské, které mají jednoho společného jmenovatele: vždycky za nimi stojí někdo z bývalé KGB. A nad tím vším stojí prezident té velké země, kde zítra znamenávalo údajně už včera, taktéž původně z KGB. Severoameričané dobře vědí, kde má ona ruská mafie nejsilnější kořeny i zázemí. Stačí se podívat do pozemkových knih města Karlovy Vary.

Přijmout Českou republiku do NATO sice dávalo strategický smysl, ale také jen do určitě míry. Ve chvíli, kdy je zřejmé, že dokonce i český úřad, který má dbát na to, že ti, kteří mají zachovávat tajemství, je skutečně zachovávat budou, funguje hůře než ztrouchnivělá rybářská síť a jsou tam dodnes zaměstnáni jednotlivci, kteří by mohli o KGB vyprávět, ovšem, kdyby se jim zachtělo, začne být vztah k členství České republiky v NATO poněkud zašmodrchaný. Jistě, strategicky to pořád dává smysl, ale z hlediska dnešní taktiky: pozor na Čechy ... To vám řekne každý, kdo má co do činění s bezpečností NATO.

Ještě štěstí, že vláda České republiky tak zdařile a pěkně nahrává xenofobii a rasismu svých obyvatel v jejich vztahů vůči Rómům. Kdyby Češi Rómům poskytli zemský ráj to na pohled, musela by Kanada (a potažmo i Amerika) vysvětlovat skutečné důvody. Takhle nemusí a celé to hysterické vykřikování českých vládychtivých politiků jí přijde ohromné směšné. Mělo by přijít směšné i českým voličům. Kromě toho, a na to zase slyší volič kanadský, spousta českých turistů způsobuje zbytku svých krajanů velice špatné jméno. Jistě, jde o výjimky, ale právě výjimky se dostávají do večerního zpravodajství a na stránky novin. Třeba příklad českých horolezců. Přijeli na Yukon, viděli tam obrovský nápis Pozor, sem nechoďte, tady jsou lavinová pole, na nápis se vykašlali, protože oni přece vědí víc než nějací pitomí kanadští rangers, kteří mají ty hory na starost a znají je jako svoji obuv, vlezli tam a během krátké chvíle byli ze čtyř tři po smrti a toho čtvrtého našla kanadská záchranná služba jenom proto, že ty Čechy viděla jít do zapovězených míst nějaká - tuším rakouská - horolezecká skupina, která na ně ječela, že tam nemají chodit. Kanadská horská služba vyprostila i ta mrtvá těla. Celá ta legrace stála mě - kanadského daňového poplatníka - poměrně vysokou částku. Dosud jsme z České republiky neviděli ani halíř, natožpak cent.

A takhle bych mohl psát několik hodin ... Třeba o lidech, kteří nám tady pracují na černo, protože si nutně potřebují koupit to či ono, a šíleně se diví, když je kanadští úředníci přistihnou, že je vyhostí a uvalí na ně zákaz vstupu do Kanady na nejméně pět dalších let. O těch by se daly psát romány.

Běhá prý po Čechách připomínka, abychom se nevytahovali, že my zase bijeme Eskymáky. Trochu mi to připomíná jeden velice starý vtip o tom, jak jistý komunistický pohlavár na nějakou kritickou poznámku odpověděl Američanům, ať se jdou zahrabat, že bijou černochy. Ti, kdo tomu věří, by si měli obstarat kanadské vízum a zajet se mezi Eskymáky (správně řečeno: Inuk) podívat. Tím vůbec neříkám, že bychom tu neměli problémy. Máme. Velké a zatím nevyřešené. Zvláště mezi Indiány v oblastech, kde počasí přece jen není tak drsné, jako tam, kde žijí Inukové.

Ale tenhle druh sporu mi přijde trapný. Podstatné je, že Kanada má ke svému chování důvody, pan ministr Svoboda je zná, a přesto řeční a málokdo si dovolí mu říci, že je král nahý.