Finále hokejového turnaje bylo vysněné kanadské vyvrcholení ZOH. Samozřejmě za předpokladu, že Kanada bude ve finále a vyhraje. Což se tentokrát podařilo. Takže v národě nastalo něco jako hokejový orgasmus. Že je pro Kanaďany hokej téměř náboženství, to říkají Kanadani sami. Televizní reportéři hlásili, že krátce před finálem hokeje nabízeli před stadionem zájemci o finále 10 000 dolarů za lístek do spodní poloviny hlediště - a nikdo ho nechtěl prodat. Téměř jsem zalitoval, že jsem si pár lístku na finále nekoupil za nominální cenu v době, kdy byly běžně v prodeji. To bych se teď opeřil. Ale co kdyby Demitra v semifinále, pár vteřin před koncem, trefil tu odkrytou kanadskou branku a pak by Slováci šokované Kanadany dorazili (což se mohlo klidně stát), potom by lístky na finále najednou měly cenu lístků do kina. Mimochodem, nepřipadá vám, že Slováci nám Čechům dali lekci v bojovnosti? Mně ano.
Ale zpátky k hokeji. S trochou nadsázky jsem definoval, co znamenají Zimní olympijské hry pro průměrného Kanaďana:
"ZOH jsou velký a významný hokejový turnaj, při kterém pořádající země, t. j. Kanada, velkoryse nechá nehokejové sportovce jiných zemí vydovádět se ve sněhu."
Odzkoušel jsem si tuto definici na svých kanadských známých a všichni řekli:
"To je přesně ono." Ne, že by se neradovali z jiných medailí, ale s hokejem to stojí a padá.
Já osobně, jako Čecho-Kanaďan fandím napřed Česku (no, to bylo zklamání) a potom, kdyby Česko vypadlo, tak Kanadě. Optimální situace by byla, kdyby se sešlo Česko s Kanadou ve finále. V současné době je ale takový scénář v žánru sci-fi.
A tak si odpoledne sedím u televize a zuřivě fandím Kanadě, když náhle - za stavu 2 : 0 pro Kanadu - telefon.
Dlužno předeslat, že většinu televizních pořadů sleduju zpožděně. Mám takovou tu mašinku zvanou PVR (Personal Video Recorder), takže hokej i jiné pořady začnu nahrávat a asi za hodinu se začnu dívat, zatímco se to pořád nahrává. To mi umožní přejet všechny reklamy a přestávky, kde stejně experti jenom žvaní o tom, jak oni věděli, že se to takhle stane. Báječný vynález tohle PVR.
Ale to nesmí naše dcera zavolat z Londýna, kde už rok žije a pracuje se svým přítelem - to byl onen telefon - a než stačím cokoliv říct, tak zvolá: "Prodloužení!"
Holt taky sledovali hokej.

A mám po žížalkách, respektive po napětí. Ted je jasné, že Američani vyrovnají. A taky že jo. Aspoň že to prodloužení bylo napínavé - a po Crosbyho gólu vypukla vřava a davové šílenství.
Televize ukázala pár záběrů z downtownu, což nás se ženou opět vylákalo jít se na to podívat na vlastní oko. A hned v metru to vypuklo. Neujeli jsme ani stanici a už se zpívala hymna. Tu jsme ostatně potom slyšeli ještě mnohokrát.

Že hokej není v Kanadě zdaleka jen mužská záležitost, jasně demonstruje tato fotka:

Na ulicích v centru byla hlava na hlavě:

Tito Američani nevypadali příliš zklamaní, i když všem říkali: "Byli jsme takhle blízko." Kolem šly nějaké děti a skandovaly: "Ú ES EJ, not today!"

Takhle to vypadalo na ulicích:

Budoucnost kanadského hokeje hned vyběhla do ulic, zjevně inspirována zlatou medailí. Nakonec, ve městě jsou určitě hokejoví skauti NHL:

A nejenom lidi propadli hokejové horečce. Tenhle pes byl asi nejvíc focený fanoušek :

A ještě jeden klip z ulice:

Většina lidí se omezila na to vyrazit v národních barvách, ale mnozí fanoušci byli navíc nápadití a originální. Tato dáma by ale soutěž originality možná vyhrála:

Ovšem máme tu ještě marihuanovou stranu:

Přes Robson náměstí natáhli lanovkova ZIP lana. Byla to velká atrakce, byla zadarmo, ale fronta asi na dvě hodiny.

Na závěr ještě hezká fotka z kluziště na Robson náměstí, hned pod ZIP dráhou:

A ještě jak si knižní velkoobchod Chapters představuje řešení světových problémů:

To říkám s nadsázkou, ale současně mám takový pocit, že na tom může něco být. Mně osobně opravdu Kanada připadá jako model budoucí společnosti.

petr.kolar@canada.com