V povědomí průměrného českého občana, který se příliš nezajímá o politické poměry v Kanadě, jsou známé separatistické tendence v provincii Quebec, aktuálně značně utlumené.

Není to ovšem jediný problém tohoto druhu, který můžeme v Kanadě zaznamenat. Napjaté vztahy s federální vládou (čili s Ottawou) má i prosperující provincie Alberta na západě země. Ne že by přímo hrozil „Wexit“, tedy osamostatnění Alberty, leč vztahy mezi Edmontonem (vedeným konzervativní premiérkou Danielle Smithovou) a liberální Ottawou rozhodně nejsou idylické.

Je to způsobeno třemi okruhy problémů. Začněme energetikou, potažmo přírodními zdroji. Na ropu, zemní a břidlicový plyn a ropné písky bohatá Alberta nelibě nese klimatickou agendu federální vlády, neboť podle ní podvazuje ekonomický rozvoj provincie. Vedle toho Alberťanům vadí systém přerozdělování peněz z bohatších provincií, kam jejich provincie patří, do chudších; vnímají to jako nespravedlnost. Dalším důvodem nesouladu je snaha Alberty získat rozsáhlejší autonomii, zatímco liberální federální vláda dosud preferovala národní jednotu za současného prosazování ekologických cílů. Třebaže pnutí díky „geniální“ politice Donalda Trumpa poněkud povolilo – Trump svým počínáním ve stylu „slona v porcelánu“ posílil kanadský patriotismus a potřebu národní soudržnosti -, zcela nezmizelo. Premiérka Smithová se tím nikterak netají.

Podle novin National Post vycházejících v Torontu je šéfka albertské vlády výsledkem voleb rozčarovaná. Patří k těm, komu není po chuti, že liberálové získali čtvrté období za sebou. A do Ottawy vzkázala, že dosavadní status quo nemůže pokračovat. Tvrdí, že „velká většina obyvatel Alberty je nanejvýš frustrována kvůli tomu, že se k moci dostává stejná vláda, která posledních deset let otevřeně a téměř bez ustání útočila na naši ekonomiku provincie“. Netají se tím, že dosavadní vládní praktiky, které vyvolaly napětí mezi Albertou a vládou Justina Trudeaua, nepřipadají do úvahy. Opakuje, že jako premiérka nedovolí, aby současný stav pokračoval. „Obyvatelé Alberty jsou hrdí Kanaďané, kteří chtějí, aby tento národ byl silný, prosperující a jednotný, ale už nebudeme tolerovat situaci, kdy Ottawa ohrožuje náš průmysl a omezuje možnost efektivně vyvážet naše přírodní zdroje“. Doufá, že Mark Carney bude jednat v nejlepším zájmu národní jednoty. Federálního premiéra vyzvala, aby neprodleně zahájil spolupráci s vládou v Albertě prostřednictvím smysluplných akcí, nikoli prázdné rétoriky. Asi není třeba uvádět, že před volbami podpořila jako příštího premiéra lídra federálních konzervativců Pierra Poilievra. Ten ovšem nejenže stranu nedovedl k vládě, ale sám ve svém obvodu v Ontariu prohrál a v parlamentu nezasedne.

Za zmínku stojí, že Alberta vysílá do federální Dolní sněmovny 37 zástupců, přičemž po volbách je rozložení jednoznačné: 35 konzervativců, dva patří k liberálům a jeden byl zvolen na kandidátce levicové Nové demokratické strany (NDP). Ta ostatně zažila totální debakl. V Ottawě bude mít pouze sedm zástupců, což je pro ni mimořádně trpké, neboť aby mohla být uznána jako oficiální sněmovní frakce, musela by obsadit alespoň dvanáct křesel. Takto přichází o značné finanční příspěvky, nebude zastoupena ve výborech a bude čelit dalším procedurálním omezením; značně zúžené jsou její možnosti ovlivňovat jednací agendu. Není ale vyloučeno, že se NDP pokusí dohodnout s liberály, kterým chybí do nadpoloviční většiny (172) tři hlasy, čeká je vládnutí na menšinovém půdorysu a hlasy NDP jim mohou být užitečné. Tedy něco za něco.

Vraťme se ale do Alberty. V pořadu Ben Mulroney Show vyjádřila premiérka Smithová naději, že si Mark Carney nevyložil volební výsledek nesprávně. Hlasování podle ní dalo silný mandát k pokračování velkých projektů národního rozvoje, především ropovodů a plynovodů (které jsou pro Albertu jako vnitrozemskou provincii z hlediska exportu životně důležité). Argumentuje tím, že partaje, které usilují o budování infrastruktury pro přepravu ropy a plynu s cílem udělat z Kanady energetickou supervelmoc a požadující odstranění regulačních překážek a vnitrokanadských tarifních bariér, disponují v Dolní sněmovně drtivou většinou – na mysli má součet hlasů liberálů (169) a konzervativců (144), zatímco NDP (7 mandátů) a Zelení (1), kteří stojí vůči těmto ambicím v opozici, byli odsunuti na okraj. Pro úplnost dodejme, že pátá strna, která se do dolní komory dostala, Bloc Québécois, obsadí 22 křesel. Současně ale Smithová nepokrytě varovala, že „nedokáže předpovědět“, jak by obyvatelé Alberty reagovali, kdyby Marc Carney pokračoval v politice z Trudeauovy éry, která ropný a plynový sektor provincie omezovala (rozumí se zásahy ve stylu Green Dealu apod.).

Tím jsme se dostali k citlivému tématu pravomocí a suverenity Alberty v rámci federace. S odkazem na dříve ustavený Fair Deal Panel, jehož smyslem je seznámit se s názory obyvatel na to, jak zajistit spravedlivější postavení Alberty v rámci federace Smithová uvedla, že na toto téma budou občané v nadcházejících týdnech a měsících diskutovat – o budoucnosti provincie, mohou posuzovat možnosti jejího posílení a ochrany před budoucími nepřátelskými činy Ottawy a nakonec se rozhodnou, jak pokračovat dál. Zavání to „Wexitem“? První žena Alberty ujistila, že nikoli: „Jako premiérka budu tuto diskusi a proces usnadňovat a vést s upřímnou nadějí, že zajistím prosperující budoucnost pro naši provincii v rámci jednotné Kanady.“ Jenomže, to je její osobní postoj. Jedním dechem dodala, že v otázce nezávislosti nemůže mluvit za ostatní obyvatele Alberty. Připustila, že lidé mohou tuto otázku jako výsledek demokratického diskursu nastolit a myšlenka může získat dostatečnou podporu; v takovém případě možnost odtržení zůstává otevřená. Sama ale ujišťuje, že její vláda referendum o odtržení Alberty od Kanady vyhlašovat nebude. Současně ale její administrativa vychází občanům vstříc, pokud jde o usnadnění možnosti dostat do celoprovinčního referenda otázku vzešlou z veřejných petic. Zatímco nyní platí pro tento proces hranice minimálně 20 procent registrovaných voličů, novela navrhuje 10 procent z těch, kdo se voleb reálně zúčastnili. Pokud norma projde, půjde o dramatickou změnu. V posledních volbách do Legislative Assembly v Edmontonu v roce 2023 bylo registrováno 2,987 mil. občanů, ale zúčastnilo se jen 1,765 mil. V praxi by tedy minimální počet požadovaných podpisů klesl ze zhruba 600 tisíc na něco přes 175 tisíc. Kromě toho je navrhováno, aby se doba pro sběr podpisů k danému tématu prodloužila z 90 na 120 dnů. Buď jak buď, komu záleží na zachování celistvosti Kanady, toho může uklidnit, že podle průzkumů uskutečněných ještě před federálními volbami (28. 4.) by i v případě vítězství liberálů hlasovali pro osamostatnění Alberty v referendu tři respondenti z deseti.

Přesto se zdá, že Marca Carneyho, až zformuje novou vládu, nečeká bolehlav pouze kvůli politice amerického prezidenta. Nelehkých témat k řešení má i doma víc než dost.

Připraveno exkluzivně pro Neviditelného psa.