Mám tu zemi rád. Dokonce natolik, že vlajka jedné její provincie zdobí můj domácí PC koutek, jak je patrné z fota na mém blogu. Řeč je o Kanadě, potažmo Ontariu, kam nejvíc, ne-li výhradně, směřuje exodus českých Romů. A kde také leží dvě klíčová města jejich – a také našeho – příběhu.

Dárek k vlastnímu svátku

Toronto, správní středisko provincie, resp. jeho Pearsonovo letěiště, je vstupní branou českých Romů do Země javorů. Hlavní město Ottawa pak sídlem federální vlády, jejíž člen Jason Kenney přiletěl v minulých dnech do Prahy s „dárkem“, o němž shodou okolností informovaly Lidové noviny palcovými titulky 1. července, tedy v den kanadského státního svátku – Canada Day: „Kanada chystá pro Česko víza.“

Poselství kanadského federálního ministra pro občanství, imigraci a multikulturalismus vyvolalo v české společnosti zděšení. Po měsících sebeuspokojivých ujišťování, že nic takového bezprostředně nehrozí (ačkoli nebylo tajemstvím, že počet romských zájemců o kanadský azyl stoupá nežádoucím tempem), přišla studená sprcha.

Ano, mám tu zemí rád. Když přemýšlím o uvažované vízové povinnost, snažím se hodnotit ji nepředpojatě a s chladnou hlavou. Přesto, nebo možná právě proto, se nemohu zbavit dojmu, že svět stojí vzhůru nohama.

A sám sebe se ptám, jestli to s tou politickou korektností nepřeháníme. Až kamsi na samotnou hranici Absurdistánu. Používám-li první osobu množného čísla, pak myslím my – lidé na Západě, v ČR i v Kanadě.

Dvojí logika

Už dávno jsme si zvykli, že když se někdo chce vydat z vlastní země do jiné, byť jen „na zkušenou“, nestačí mu pár makových buchet v šátku od maminky a nějaký ten zlaťák v kapse. Moderní společnost se natolik zbyrokratizovala, že sotva můžeme hovořit o svobodě ve vztahu k cestování. Čím více administrativních překážek a povinností, tím méně svobody.

Ale budiž, jinak to asi nejde. Jenomže: proč trestat všechny, když se „hříchů“ dopouští jasně definovaná menšina? Vedle okleštění svobody jsme tu svědky deficitu spravedlnosti. S tím si ovšem poltická korektnost hlavu neláme.

Kanadský víza jsou bezpochyby v souladu s logikou fungování soudobého světa, nikoli ale v souladu s logikou zdravého rozumu. Jestliže kanadské úřady české Romy na svém teritoriu nechtějí, nechť si vytvoří taková pravidla „hry“, která by umožnila azyl jim z dobrých důvodů neudělit. Vždyť je-li politicky korektní neudělit českému Romovi vízum na pražské či zpočátku nejspíš na vídeňské ambasádě Kanady, musí být stejně tak politicky korektní neudělit mu přímo v Kanadě azyl. Jako ony „dobré důvody“ musí postačit pouhá skutečnost, že ČR je součástí EU, která jako celek oficiálně funguje na demokratickém a občanském, tedy antirasistickém základě a kde jsou politické a náboženské svobody, jakož i lidská a občanská práva garantována zákony.

Že to v praktickém životě tak úplně nefunguje a Romové u nás se mohou stát obětí toho či onoho individuálního excesu, je jistě pravda – žádná společnost není ideální. Což můžeme vztáhnout i na výzvu kanadské strany, abychom s romským exodem jako stát „něco dělali“. Jistě, Praha může slíbit, že udělá maximum pro jejich bezpečí a tento slib pak může v rámci možností dodržovat. Žádat víc by bylo stejně iluzorní jako představa, že kanadské úřady mohou garantovat všem českým Romům stoprocentní bezpečnost a zajistit, že se nikdy nestanou obětí rasistického či jinak motivovaného útoku tamních bělochů.

Jedním dechem ovšem musíme dodat, že v ČR nemají problémy pouze někteří Romové uvnitř většinové populace, ale také jednotlivci z majoritní populace s některými členy romské komunity. Je snad na místě, abych každý bílý Čech, který kdy byl okraden či napaden Romem, řešil takovouto záležitost odletem za Atlantik a hledáním azylu v lůně kanadské společnosti? A i kdyby takto bílí Češi uvažovali, kdo jim zaručí, že je dejme tomu v Hamiltonu neokrade imigrant z Portorika? V těchto a dalších případech platí, že se jedná o politováníhodné excesy, které nemají nic společného s politikou ani kanadské, ani české vlády.

Není od věci zeptat se, co by dělala rodina romských Čechů v Kanadě, kdyby se stala obětí odsouzeníhodného žhářského útoku provedeného skupinou bělochů odmítajících oficiální politiku multikulturalismu. Znovu by to řešila azylem? A kde? Zase v některé bohaté západní zemi se štědrým sociálním systémem, anebo raději v chudším státě Karibské oblasti, kde jsou ale běloši v menšině a tudíž nebezpečí rasistických útoků proti Nebělochům je relativně nižší? Kdo ví?

Co na to Brusel?

Bude-li vízová povinnost na české občany kanadskými úřady uvalena, ukáže se, jak funguje bruselská solidarita, jsou-li ve hře vyšší zájmy. Zavede EU jako celek vízovou povinnost pro Kanaďany, anebo od toho dá ruce pryč? A jelikož my sami reciproční opatření spustit nemůžeme, je zřejmé, že tato okolnost může být přesně tím množstvím vody, kterou potřebuje tuzemský euroskeptický mlýnek, aby se roztočil na plné obrátky.

***

Zkusme si představit, že by na zahradě našeho domu přistál Paroubkův Marťan a zeptal se nás, jaký vlastně smysl má zavedení kanadských víz pro české občany. Snadná odpověď: Formou byrokratické buzerace všech dosáhnout toho, aby v Zemi javorů ubylo žadatelů o azyl z řad členů romské komunity přilétajících z ČR.

„Okay,“ odpověděl by náš host a pátral by dál: „Ale proč to dělat takto? Nestačilo by, aby Kanaďané při zachování bezvízového režimu zpřísnili podmínky pro udělování azylu?“

Také si myslíte totéž?

Stejskal.estranky.cz