Kanadské oposiční strany tvrdí, že ano a že federální vláda konservativce Stephena Harpera porušila zákon.

Což o to, od oposice se očekává, že nebude souhlasit, když vládní strana řekne, že to máme dneska pěkné počasí. Povinností oposice je s vážnou tváří tvrdit, že kolem parlamentu sice dejme tomu září slunko, ale na druhém konci zeměkoule padají trakaře, takže vládní strana zase neví, o čem mluví.

V tomto případě to ale je zajímavější.

Konservativní, čili dnes vládní, strana si objednala televizní reklamy, v nichž používá záběrů z politických debat během nedávné kampaně Liberální strany, která si hledala nového vůdce. Onu soutěž tenkrát vyhrál Stephane Dion a konservativci zmíněných záběrů používají k tomu, aby národu názorně předvedli, jak moc je Dion nerozhodný slaboch a jak vůbec nemá ponětí o otázkách životního prostředí, což jsou otázky, jak zjišťují průzkumy veřejného prostředí, které nás, Kanaďany, zajímají ze všeho nejvíce. Osobně sice říkám, že mě se nikdo neptal a kdybych měl odpovědět na otázku, co mám v tuto chvíli za nejdůležitější, životní prostředí by asi nevedlo, ale to je jedno. Skutečností zůstává, že mě se nikdo neptal, tudíž, že já jsem neodpovídal, a že politici věří výsledkům průzkumu veřejného mínění.

Nejdůležitější ale v tuto chvíli je, že oposiční strany začaly ječet, že záběry patří skupině televizních sítí v čele s Cable Public Affairs Channel a že tato skupina se domluvila, že jakékoliv využití jiné než ve zpravodajství musí odsouhlasit všichni členové skupiny a že tradice říká, že k použití k televizním reklamním útokům by jistě nikdo nedal souhlas.

Konservativní mluvka Ryan Sparrow odmítl říci, odkud jeho strana ty záběry získala. Jenom dodal, že to, co se nakonec vysílalo, schválil kanadský televizní výbor (TVB, čili Television Bureau of Canada). To je skvělé a zní to strašně hrdě. Až na to, že TVB není žádný úřední podnik, ale dobrovolné sdružení všech soukromých televizních stanic a sítí, které vysílají pro veřejnost.

Kromě toho, dodal šéf TVB Jim Patterson, úkolem výboru není posuzovat, zda předložená reklama porušuje zákon o autorském právu čili nic. Naopak, vysvětlil Patterson, ke schválení reklamy patří i to, že televizní síť či stanice podepíší prohlášení, které potvrzuje, že TVB neodpovídá za žádné právnické průšvihy, které mohou nastat, když dotyčná stanice nebo síť odvysílá schválenou reklamu. Na přímou otázku Patterson potvrdil, že konservativci tento formulář podepsali.

Je samozřejmě možné, že některá ze sítí zmíněnou metráž konservativcům prostě prodala jako se prodávají v lesích stromy nastojato, takže všechny sítě i stanice si teď kontrolují knihy objednávek a splatných i splacených účtů.

Je také ovšem možné, že si nějaký člen Konservativní strany zašel do sálu, kde se debatovalo, našel si místo, pohodlně se usadil, vytáhl z kapsy kameru a začal zcela otevřeně a nepokrytě natáčet.

To je všechno ovšem strašně zajímavé, ale neodpovídá to na základní otázku: je kanadský zákon o autorských právech sepsán správně čili nic?

Totiž: třeba v takových Spojených státech by bylo ticho po pěšině, protože tamní zákon výslovně hovoří o tzv. “doktríně férového použití”.

Jak poznamenal Michael Geist, jeden z předních kanadských právníků právě přes autorská práva: “Mělo by být mimo veškerou pochybnost, že kdokoliv smí použít krátkých záběrů z veřejných schůzí politických stran.”

Pan Geist má ovšem pravdu, i když nezdůraznil, že by to mělo platit obzvláště v případě politické strany, která se domnívá, že jí v posledních volbách vládní mandát utekl pouze náhodou a že se to hned v příštích volbách zase všechno obrátí k dobrému. Chce-li taková strana zasahovat do věcí veřejných, jsou i záznamy z jejího Čekání na Godota věcmi veřejnými, potvrzuje pan Geist: “Tohle právě zahrnuje doktrína férového použití. Není dobře, že právě v tomto bodu v kanadském zákoně panuje nejistota.”