19.3.2024 | Svátek má Josef


KANADA: A zase mají pravdu!

1.10.2019

Tak nám kanadské dětičky už zase šly za školu a zastavily provoz ve větších městech, ve jménu boje proti údajným klimatickým změnám. Ale tentokrát také bojují, pod vlivem dívenky se závažnými psychologickými problémy, také se staršími generacemi. Které je údajně připravily o dětství, o budoucnost, o planetu, vlastně o vše. A jak jsem ty nevzdělané, dogmatické, věku přiměřeně bojovné a sebejisté dětičky poslouchal, s hrůzou jsem si uvědomil, že vlastně mají pravdu. Můžeme za to. I když v podstatně jiném smyslu, než si myslí a z čeho nás obviňují.

Ti protestanti jsou veskrze zkažení naprosto nebývalým luxusem hmotným, přemrštěnou ochranou psychologickou, prolhaným relativismem morálním, a přece mají zdravou teenagerskou potřebu se něčemu opřít a vymezit své „já.“ Jenže když jsou všechny ty cestičky už tak pěkně vymetené, překážky odstraněné a ti starší opatrovníci připraveni přiskočit na pomoc, kdyby přece jenom… No, nenaštvalo by vás to taky?! Všechnu srandu ti starci zkazí; ale to jim nedarujem! „Jak si to dovolujete?!“ pravila rozhněvaná záškolačka Greta.

Myslím, že na začátku sedmdesátých let minulého století uspořádal rakouský etolog Otto Koenig zajímavý pokus s hejnem volavek. Poskytl ptákům hojnost potravy a pití a vše potřebné k hnízdění. Ptáci neměli nepřátele, žádné přírodní katastrofy, ba ani nepříznivé počasí, žádné starosti. A brzy bylo celé hejno „demoralizované“, včetně deviací v chování považovaném za „instinktivní“. Dospívající ptáci stále vyžadovali, aby je rodiče krmili, a odmítali opouštět hnízda a osamostatňovat se. V jednom hnízdě byla často vejce různých párů a to často vedlo k nesoustavnosti v sezení a někdy i k bojům o vejce. Mnohdy bylo rozbito neobvyklé množství vajec, a také jindy srdnatá obrana hnízda byla slabá, takže nebyl žádný problém vejce z hnízda vybrat. Zatímco ve volné přírodě se sousedící páry volavek obvykle vyhýbaly bojům, Koenigovi ptáci se rvali divoce. Množilo se znásilňování sousedních samiček a mladistvých. Koenig tomuto rozpadu sociálního života začal říkat – v anglickém překladu – „waywardness of luxury“. A bohužel, neznám a neumím ani dobrý český překlad tohoto termínu. Snad „scestnost luxusu“ nebo také „svévolná, vzpurná vrtošivost luxusu“, něco na ten způsob, asi mi rozumíte.

A asi také chápete, jak a proč jsem si na ten experiment s překrásnými ptáky vzpomněl. A zajímalo by mě, jak by to asi vypadalo, kdyby protestující dětičky nesměly opustit střed města, dokud by ho po sobě neuklidily. Kdyby pro ně nikdo nepřijel v rodinném SUV, ony neměly svá vlastní auta k dispozici a domů musely dojít pěšky. Doma by nebylo zatopeno, plyn a elektřina vypnuté, kdepak horká vana, a už vůbec ne horká večeře. Pračka také mimo provoz. Tedy konečně „0 carbon emission“, pokud by dětičky nestačily vyrubat všechnu zeleň a vyhodit domácí rostliny. Ale o fotosyntéze toho moc nevědí, takže to se nepočítá. To snad ani není. A to nejhorší - asi i telefonům by brzy začaly docházet baterie, právě tak jako počítačům a odvozeným vymoženostem. A maminka a tatínek, starý papriky, co nás na to všechno navykli, také mimo provoz. Snad dokonce trucují a nenechávají si nadávat, jako si nechávají darmožrouti v OSN nebo kanadský premiér, a ještě zatleskají.

Tak vidíte, starý kovadliny, můžeme za to, ty dětičky mají zase pravdu!