Ať už si o „mýdlových operách“ můžeme myslet cokoliv, seriál korejské televize SBS „Milenci z Prahy“, který byl vysílán v roce 2005, přiblížil Korejcům Českou republiku (a zejména Prahu) víc než drahá masivní reklamní kampaň. Přitom nešlo o nic víc než sladkobolný příběh lásky mezi dcerou korejského prezidenta a statečným korejským policistou, kterým ve štěstí brání záludná Japonka – to vše v pozadí s Karlovým mostem a panoramatem Hradčan. Po jeho odvysílání pak musely Korean Air posílit spoje hned na tři přímé lety Inčchon-Ruzyně týdně v zimě (a dokonce čtyři v létě) – a tak to už zůstalo. S malou nadsázkou (ale opravdu jen malou) lze Korejce rozdělit na dvě skupiny – na ty, co v Praze už byli, a na ty, kteří Prahu touží navštívit. Korea je tak asi jednou z mála mimoevropských zemí, kde na otázku „Odkud jste?“ nemusíte sáhodlouze vysvětlovat, že v Česku se neválčí, že jsme evropská země a že hladomory byly vymýceny již za Marie Terezie.

Není proto divu, že náhlého zájmu o Prahu a vše české se chopili místní podnikatelé. V Soulu tak najdete už čtyři restaurace „Castle Praha“. Nejen, že nabízejí (skoro-) českou kuchyni, ale najdete v nich i minipivovar, kde se podle českých receptur vaří tři druhy piva – světlé, granát a tmavé. Castle Praha patří mezi vyhlášené restaurace (aby ne, lepší točené pivo jinde v Koreji sotva koupíte), takže pozváním svého korejského partnera do Castle Praha rozhodně nic nezkazíte. Ta první (v obchodní čtvrti Gangnam) není zvenku nijak výjimečná, tu druhou (ve čtvrti Hongdae) ale rozhodně nepřehlédnete – inspirace Staroměstskou radnicí a pražskou gotikou vůbec se nezapře. A od listopadu 2009 v této budově ve třetím patře sídlí i České informační centrum.

České info centrum v Soulu poznáte velmi snadno

K dispozici je tu nejen knihovna moderní české literatury v angličtině i korejštině (Milan Kundera, Karel Čapek, Bohumil Hrabal…) či letitá česká skripta korejského jazyka od profesora Vladimíra Pucka (mimochodem, je zábavné sledovat Korejce, jak v těchto skriptech louskají běžná slovíčka používaná v 80. letech v KLDR – jako např. „předseda závodního výboru“ – a snaží se uhodnout jejich smysl), ale info centrum zároveň pořádá výstavy nebo filmové produkce. V současné době je tak možné navštívit výstavu „Nezapomenutelný podzim 1989“ o historii a pádu „Železné opony“ (mimochodem, korejská Demilitarizovaná zóna je k nerozeznání od toho, co bylo k vidění na Šumavě“) nebo přehlídku dokumentárních filmů o lidských právech – včetně „českého“ pohledu na život v KLDR od režisérky Lindy Jablonské „Vítejte v KLDR!“

Osobně jsem rád, že česká ambasáda v Soulu využila této „korejské vlny zájmu o Prahu“ a na základě nabídky majitele Castle Praha zřídila toto Informační centrum. Pro (jižní) Korejce totiž „jedinou západní kulturou“ byla až donedávna ta americká. A bylo by vhodné, kdyby České info centrum v budoucnu seznámilo korejskou veřejnost i s českými vynálezy nebo s největším z českých velikánů – Járou Cimrmanem, i když asi žádnou z jeho her překlad do korejštiny nečeká. Není zatím známo, že by v Koreji kdy pobýval – i když je možné, že ji navštívil během své cesty po východní Asii, kdy mj. v Japonsku demonstroval efektivnost příboru (ve srovnání s hůlkami).

Poznámka: Pokud vás dění v Českém infocentru zajímá případně jste zvědaví na interiéry nebo byste , tak aktuální informace najdete na www.mzv.cz/seoul, www.czechinfo.or.kr nebo www.castlepraha.co.kr.

Převzato z blogu autora