Jižní Korea, alias Korejská republika, je dlouhodobě demokratickou zemí. Proto bylo vyhlášení stanného práva ranou z čistého nebe a jak se ukazuje, prezidentovi to nemusí projít.

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám pomáhajícím KLDR. Vyvolalo to pozdvižení u poslanců, kteří rychle vyzvali k odvolání stanného práva. V parlamentu v Soulu, kde vypukly protesty a střety s policií, se začali hemžit vojáci. Stáhli se poté, co se prezident rozhodl dbát vůle poslanců a stanné právo odvolat. V zemi platilo zhruba šest hodin, než ho vláda zrušila.

I oněch šest hodin bylo dostatečné k tomu, aby podle médií nastal chaos. Velmi „zásadní důvod“ pro vyhlášení stanné práva byl podle korejského prezidenta stav politiky, protože jihokorejská opozice je nakloněna Severní Koreji a jejímu vůdci Kimovi. Nicméně, parlament stanné právo zrušil a učinila tak i jihokorejská vláda.

Jihokorejské zákony stanoví, že vláda musí stanné právo odvolat, pokud o to v parlamentu požádá většina poslanců. Právě to se ve středu brzy ráno místního času (v úterý večer SEČ) stalo, všech přítomných 190 poslanců ze 300 hlasovalo pro okamžité zablokování stanného práva.

Reakce jihokorejské opozice i odborů se nechala tušit: Jihokorejské opoziční strany chtějí odvolat prezidenta Jun Sok-jola, který v úterý krátce vyhlásil v zemi stanné právo. Už předložily patřičný návrh. Demisi požadují také odbory, které hrozí generální stávkou. Šéf Junovy kanceláře a další jeho spolupracovníci už odstoupili. Prezident vyhlásil v zemi stanné právo, které odvolal po šesti hodinách. „Pokud prezident Jun okamžitě neodstoupí, zahájíme proces jeho odvolání,“ citoval Jonhap z prohlášení strany.

Něco se tedy v Jižní Koreji „nepovedlo“. Je podle mého soudu pochopitelné, že politika Severní Koreje na čele s Kimem je na jihu poloostrova vnímána negativně. Vyhrožování válkou je ostatně celosvětový problém a netýká se jenom Koreje. Nicméně, pokus řešit v demokratické Korejské republice situaci společnosti ala severní část, tj. stanným právem a likvidací „nepohodlných názorů“, se evidentně minul cílem. Jihokorejská společnost je zřejmě skutečně rozdělená a zřejmě i tam jsou „chcimíři“ a „chciválkové“. Vždyť to dobře známe i u nás z politických šarvátek v poslanecké sněmovně. Ale stanné právo zřejmě skutečně neprošlo i z toho důvodu, že to byla „silná káva“ i pro politiky jednoznačně kritizující severokorejský režim.

A je to dobře i pro nás, protože bychom zřejmě zažili i zemětřesení v rozhodování o dostavbě Dukovan. Firma ze státu, v němž platí stanné právo, by byla mnohým u nás trnem v oku. A smlsli by si na tom i neúspěšní uchazeči o tuto zakázku z Francie a USA.