Od pádu apartheidu v roce 1994 už uplynulo už skoro čtvrt století, značné množství tamějšího obyvatelstva všemožných ras, zejména s vyšším vzděláním, již opustilo svou rodnou zemi. Mnohými směry zamířili, přitažlivým cílem z důvodů jak politických i meteorologických se stala nejen Austrálie.
Moc politická vesměs připadla organizaci ANC, Africal National Congress, která si udržela nejrozsáhlejší mocenský monopol ve všech částech země s výjimkou
Cape Province, oblasti nejjižnější, jejímž centrem je ovšem Capetown - Kapské Město.
Tam většinou obyvatelstva nejsou domorodci z všelijakého množství kmenů, ale tzv. Coloreds, rasa míšenců vzniklá v 17. století zásluhou zájmu a počínání holandských přistěhovalců. Tito míšenci jako svou přirozenou řeč přijeli onu afrikaans, tak jak si ji časem vytvořili oni kdysi původní Evropané. (Za našeho pobytu v tamějších končinách domorodci pokládali moji Priscillu za jednu z jejich vlastních.)
Významným činitelem jihoafrické, Moskvě stoprocentně věrné komunistické straně, býval významný právník, běloch se zajímavým jménem Joe Slovo. Pokládán za hlavního organizátora občasných sabotáží, explozí za doby apartheidu, navíc měl hodnost plukovníka sovětské KGB. Jeho neméně revoluční manželka s rovněž zajímavým jménem soudružka Ruth First, obdržela dopis, který při otevření vybouchl a Slovo rázem ovdověl a nedlouho poté rovněž zesnul. ANC se vydává za organizaci „nekomunistickou, ale nikoliv antikomunistickou“.
Prvním prezidentem státu zbavivšího se apartheidu se ovšem stal Nelson Mandela, autentický otec této nezávislosti. Mandelovým pokračovatelem v čele státu se stal Thabo Mbeki, respektovaný, aniž by ovšem dosáhl prestiže, všeobecného respektu svého předchůdce.
Před rokem, v únoru 2018, se zapisuje do dějin tohoto státu, poněvadž dosavadní prezident Jacob Zuma, původem z provincie Kwazulu-Natal, těsně ve volbách prohrál
a tím vznikla naděje, že by mohla skončit éra nehorázného politického počínání, rozkrádání, korupce, vůbec nezastírané otevřenosti všelijakých prosadivších se dravců neváhajících s přiznáním, že do takové kariéry se přece pustili, aby pořádně zbohatli. Vesměs tvorové
bez autentického talentu. Což též byl případ prezidenta Zumy, pro něhož ani formální monogamie neplatila. Rovněž, jak dokázal hlavní prokurátor země, pod přísahou lhal. Zuma si vybíral své kádry především podle jejich loajality a nikoliv jiných kvalit.
- - -
Jeho přemožitelem se stal Cyril Ramaphosa, o jehož osud jsem se zajímal už delší dobu. Dělal dojem schopného, poctivého funkcionáře, v jehož primárním zájmu bylo prosazovat blaho národa a nikoliv ten svůj vlastní. Druh generace odvážných nesobeckých pionýrů, jejichž řady se věkem ale příliš spěšně zmenšovaly. Ramaphosa dává zřetelně najevo, že nelze zreformovat Jižní Afriku bez schopných a poctivých administrátorů. Do nejvýznamnějších funkcí - jako finance a trestní justiční systém - dosadit osobnosti, které může kontrolovat on, hlava státu, a také parlament. Významný britský týdeník The Economist. 24. února 2018 ve svém komentáři Ramaphosovi jako urgentní krok doporučuje vyhodit celý jeho kabinet.
Rovněž přichází s odvážnou novinkou do významných pozic jmenovat i cizince.
Což by ovšem i znamenalo, že kmenová příslušnost či dokonce i rasa kandidáta by neměla být primárním kritériem.
Nový rozpočet obsahuje určitě nepopulární daňové zvýšení, což bude znamenat zvýšení veřejného dluhu až do roku 2023. Ramaphoza dychtí po popularitě. Jeho předchůdci dávali přednost rychlé jízdě v limuzínách. On dává přednost rannímu pochodu v pět hodin ráno, s doprovodem svých obdivovatelů..
Velmi mu přejme, aby ho nedoprovázeli nevlídně motivovaní mordýři.
KONEC