JINÁ VÁLKA: Kybernetický boj
Vševědoucí Wikipedie vysvětluje pojem „cyberspace“, kyberprostor, jako „asociativní a v podstatě bezvýznamný“ módní termín, „odvozený z řeckého κυβερνήτης (kybernētēs, kormidelník, panovník, pilot, nebo kormidlo)“ a „označující globální síť vzájemně závislých informačních infrastruktur, telekomunikačních sítí a výpočetních systémů.“
„Kyberprostor se po zemi, moři, vzduchu a vesmíru stal pátou dimenzí pro vedení války,“ řekl generálmajor Amos Jadlin, náčelník izraelské vojenské rozvědky, na začátku roku 2010 na sympoziu v Tel Avivu. Válka v kyberprostoru „má dnes pro vojenství stejný význam, jako měl ve 20. století vývoj v ovládnutí vzdušného prostoru.“
Infrastruktura, proti které je tato válka zaměřena, se nezměnila: zemědělství a průmysl, zdroje potravin a energie, dopravní systém, zásobování vodou a kanalizace, komunikační systémy, finančnictví a v neposlední řadě zdravotnictví. Nic z toho dnes nefunguje bez podpory počítačů. Kyberprostor je místem, odkud je možné ovládat nervovou soustavu našeho moderního světa. V nejúčinnější podobě může kybernetický útok poškodit informační technologie státu natolik, že se jeho ekonomické a vojenské struktury zcela zhroutí. „Útok z internetu by mohl vést ke kolapsu celého státu, kdyby neměl připravené obranné prostředky,“ varuje Meir Šitrit, předseda Výboru pro vědu a techniku v Knessetu. „Dnes je možné dostat zemi na kolena bez letadel a tanků a žádná vojenská síla na světě tomu nemůže zabránit.“
V kybernetické válce se snad jako v žádné jiné oblasti vojenství uplatňuje princip, o kterém vojáci v kuloárech neustále mluví: zbraň nebo strategie, o které se ví, je k ničemu. Proto si také kdokoli, kdo se o kybernetickou válku začne hlouběji zajímat, připadá, jako by tápal ve tmě. Zeptá-li se odborníka, nejspíš se mu dostane úsměvu a dvojznačné odpovědi – a může se pak jen dohadovat, jestli jeho protějšek nechtěl říci něco, co ví, nebo jestli jen „blafoval“, aby nemusel říci, že neví.
Je známo, že hackeři v posledních letech byli schopni vyvolat zmatek v brazilské energetické síti a zaútočit na bankovní systémy Estonska a Gruzie. V roce 2008 musely být na nějaký čas odstaveny webové servery izraelské státní banky. Během války v Gaze na přelomu let 2008-2009 bombardovali izraelské webové stránky příznivci Hamásu z islámských zemí. Něco podobného se dělo také po zadržení flotily do Gazy 31. května 2010.
Webové stránky izraelských vládních organizací jsou pod stálými útoky „kyber-džihádistů“ a „hacktivistů“, sdělil Institut pro potlačování terorismu v interdisciplinárním centru v Herzliji v listopadu 2010. Před deseti lety to ještě byli hlavně Palestinci, občas podporovaní ruskými hackery. Dnes většina kybernetických útoků na Izrael přichází z Íránu.
Ve svém projevu na rozloučenou v květnu 2011 mluvil náčelník izraelské vnitřní rozvědky Juval Diskin o „otiscích“ a „stopách“, které pokusy o kybernetické útoky zanechaly a které se „zpracovávají“. Brzy poté ohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, že byla vytvořena zvláštní jednotka na obranu zájmů Izraele proti útokům z internetu.
O několik týdnů později oznámili zaměstnanci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), že běhěm inspekce v Íránu někdo pronikl do jejich mobilních telefonů a notebooků. Koncem května se objevila zpráva, že byl zmařen „závažný masivní útok“ na informační systémy firmy Lockheed Martin v USA. Lockheed je největším světovým výrobcem letadel a jeho nejvýznamnějším partnerem je americké ministerstvo obrany. Vyrábí letouny F-16, F-22 a F-35, systémy pro bitevní lodě a jiné zbraňové systémy. O tom, odkud tento útok přišel a jakých informací se týkal, nepadlo ani slovo.
Následně se ukázalo, že útoků na systémy bezpečnostních organizací, vládních laboratoří a firem spolupracujících s ministerstvem obrany byla celá řada. Útoky zaznamenaly Citigroup, Sony a Google. Jednou z posledních známých obětí kybernetického útoku je Mezinárodní měnový fond, ve kterém je 187 zemí. Útok, ze kterého americký kanál Bloomberg News podezírá „cizí vládu“, vedl ke ztrátě „velkého množství“ dat včetně dokumentů a e-mailů.
Počátkem června 2011 v Singapuru naznačil americký ministr obrany Robert Gates, že v budoucnosti se kybernetické útoky budou považovat za vyhlášení války. Brzy nato hovořil ředitel CIA Leon Panetta v americkém Kongresu o tom, že vidí „reálnou možnost“ ochromujícího kybernetického útoku. „Příštím Pearl Harborem,“ prohlásil šéf CIA s poukazem na důvod pro vstup USA do 2. světové války v prosinci 1941, „může být kybernetický útok, který poškodí naši energetickou soustavu, naši rozvodnou síť, bezpečnostní systémy, finanční sektor nebo vládní struktury.“ Šéf izraelské vojenské rozvědky Jadlin se vyjádřil v tomto směru překvapivě optimisticky. Kyberprostor poskytuje malým státům i jednotlivcům moc, která byla dosud výsadou těch velkých. „Je možné ve zlomku vteřiny zaútočit, aniž by bylo třeba riskovat životy vlastních mužů. Všechno se odehrává lokálně, bez zahraniční pomoci, a v oblasti, kterou mladí Izraelci dobře znají.“
Součástí izraelské vojenské rozvědky je tajemný „útvar 8200“. Všeobecně panuje přesvědčení, že právě ten je odpovědný za úspěšný útok na počítačové systémy íránského jaderného programu. Zpětně se spekuluje také o tom, jestli Izraelci nestojí za kolapsem celého počítačového systému syrského letectva v momentě, kdy pravděpodobně izraelské letouny 6. září 2007 v poušti severní Sýrie zničily objekt syrského jaderného programu. „Židovský stát se v kybernetickém boji stal světovou špičkou,“ prohlašuje generálmajor Amos Jadlin. Mluví se o tom, že kromě Izraele mohutně vylepšují své kybernetické obranné prostředky také Spojené státy, Velká Británie, Německo, Francie a Čína.
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil -mk-
www.israelnetz.com
