Proč to nepřiznat. Není většího potěšení pro přítele Izraele a signatáře petice One Jerusalem, než si 7. června 2017 připomenout 50. výročí sjednocení města. Skromně, neokázale, také tímto textem.

Dívám se na Jeruzalém z Olivetské hory každý den. Už více než dvacet let. Na zdi vedle PC stolu mám velký snímek od přítele – pohled na Staré město. Tři tisíce let už je židovskou duchovní a národní metropolí. Bez ohledu na to, jak příznivé či nepříznivé pro lid Izraele byly dějiny, jimiž procházel.

Město získal pro svůj národ král David. V Druhé knize Samuelově, páté kapitole čteme, že táhl král s lidem svým proti Jebuzejskému, který si byl jist: „Nevejde sem David.“

Stal se pravý opak: „A však vzal David hrad Sion, toť jest město Davidovo. (...) I bydlil David na tom hradě, a nazval jej městem Davidovým, neboť vystavěl je David vůkol od Mello (stará tvrz – pozn. LS) až do vnitřku.“ A ve stejné kapitole je uvedeno: „Ve třiceti letech byl David, když počal kralovati, a kraloval čtyřicet let. V Hebronu kraloval nad Judou sem let a šest měsíců, a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let nade vším Izraelem a Judou.“

Od té doby je Jeruzalém srdcem Izraele. Zde byly vystavěny oba Chrámy, Jeruzalém opěvovali bibličtí žalmisté, nad pádem Jeruzaléma po babylonském nájezdu plakal prorok Jeremiáš, o Jeruzalém šlo, když Chrám znesvětili helenističtí Řekové a vyvolali makabejské povstání, stejně tak šlo o Jeruzalém při dalších dvou povstáních za svobodu národa a víry – v prvním a druhém století našeho letopočtu.

Jeruzalém byl vždy v centru pozornosti lidu Izraele, byť dnes hovoříme o lidu židovském, správně by mělo být judejském, ale respektujme zažitý český překlad hebrejského slova Yehudim. Tak se označují příslušníci poexilního Izraele (období izraelských dějin po návratu z babylonského zajetí). Byť není třeba bránit se termínu Judejci.

Město zažilo slávu i pád, ale nikdy nepřestalo být tím, čím od Davidových času bylo, což ještě podtrhlo vybudování Prvního chrámu za jeho syna Šalomouna. Po návratu z babylonského zajetí, tedy na začátku zmíněného poexilního období, bylo prvořadou starostí Judejců – Židů totéž, o co usilovat král David, ale uskutečnil jeho syn: vybudovat v Jeruzalémě Chrám.

Oba Chrámy (někdy se hovoří o třech, neboť poměrně skromný Druhý chrám zrekonstruoval o několik století později král Herodes, a to do „obdivuhodné nádhery“, jak uvádí znalci) stály na dnešní Chrámové hoře – a skutečnost, že v období, které nebylo pro Židy příznivé, byly na tomto místě zbudovány islámské pamětihodnosti – mešita Al Aksa a svatyně Skalní dóm – nemění nic na tom, že Chrámová hora je nejposvátnějším místem židovského náboženství.

V moderní době se stalo něco, co nikdy v historii, ačkoli osud byl vůči Jeruzalému a jeho judejským obyvatelům někdy hodně krutý: proti vší přirozenosti bylo město rozděleno. Naštěstí ne na dlouho. Po necelých dvou desetiletích (1948-1967) byl Jeruzalém opět sjednocen – a jak mnozí věříme, už navždy. Dnes, sedmého června, je tomu (podle našeho kalendáře) přesně padesát let, co jednotky Obranného vojska vstoupily do Starého města a Jeruzalém se stal tím, čím byl od časů Davidových: jedním městem.

Slyšíme ozvěnu Davidova Žalmu 122, kde slavný král Izraele píše: „Jistě je Jeruzalém ušlechtile vystavěn a jako jedno město k sobě vespolek připojen.“

Tak tomu bylo před třemi tisící lety, je tomu tak dnes a bude tomu tak už napořád.

Pozvedněme číši a připijme: na fantastický úspěch izraelských vojáků z roku 1967. Jeruzalému popřejme to, co obsahuje jeho název: pokoj, mír, šalom. Plníme tím současně přání krále Davida, který v onom 122. Žalmu také napsal:

Žádejte pokoje Jeruzalému řkouce: Dějž se pokojně těm, kteří tě milují.

Pro inspiraci: hlavička webu One Jerusalem.

Jedna dívka, jedno triko, jeden nápis - jeden Jeruzalém. (Zdroj: Home of Judaica)

Logo k 50. výročí znovusjednocení na webu Congregation Etz Ahaim.

Legenda izraelské armády, generál Moše Dajan. U jeruzalémské Západní zdi. (Zdroj: Web Sizzle)

Záběr z oslav 50. výročí sjednocení, které se podle židovského kalendáře konaly o několik dní dříve - od večera 23/5 do západu slunce 24/5. (Zdroj: Jewish Press/Times of Israel)