Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tento článek mluví o autorově zdravém rozumu a smyslu pro férovost a realitu. Tak to mám ráda. Šťastný a úspěšný nový rok, pane Křečku. 🙂

Ale to on dokazuje už hodně dlouho a je to rozdíl oproti tomu co tam bylo před ním.

Rozdíl mezi předválečným Československem a současnou Ukrajinou je zásadní. Rusko souhlasilo s existencí neutrální Ukrajiny v roce 1994 a garantovalo dokonce její hranice, Německo nikdy hranice a existenci Československa neuznalo. Rusko mělo zájem o politickou a hospodářskou spolupráci s Ukrajinou, Německo nikdy takový zájem neprojevilo. Byla to Ukrajina, kdo odmítal hospodářskou i politickou spolupráci s Ruskem. Ukrajina dlouhodobě vydírala Rusko blokováním tranzitu dodávek energií do Evropy, Československo nikdy žádný podobný čin neučinilo. Ukrajina od roku 2000 vyhrožuje Rusku vstupem do NATO a umístěním Rusku nepřátelských jednotek na svém území, Československo Německu nikdy vojensky nevyhrožovalo. Československo si do své ústavy nezahrnulo závazek, že je jeho cílem umístění Německu nepřátelských francouzských, britských či amerických vojáků na svém území. V Československu neproběhl státní převrat, jehož cílem bylo zastavení politiky neutrality a nastoupení nepřátelské protiněmecké zahraniční politiky. V československých volebních kampaních nezaznívaly názory, že je budoucnost českého národa ve válce s Německem a že Československo má hrát ve střední Evropě velmocenskou roli na úkor Německa. Československo se také nespojilo s Polskem, aby vytvořilo novou velmoc ve střední Evropě atd.

Československo bylo v úplně jiné situaci, který byla beznadějná. Ukrajina si všechny problémy vyvolala hloupostí svých politických elit a válku s Ruskem vyvolala vědomě. Československo na rozdíl Ukrajiny netvrdilo, že si může dělat, co chce, a že nemusí na své sousedy brát jakkoliv ohled. Československo chtělo mít dobré vztahy se sousedy a bylo připraveno jednat, Ukrajina si přeje konflikty a válku a jednat ochotna nebyla a není.

Dalším rozdílem mezi Československem a Ukrajinou je skutečnost, že Československo bylo demokratickým fungujícím státem, kdežto Německo bylo zločineckou diktaturou. Mladí Ukrajinci z Prahy se dnes shodují na tom, že v čele Ukrajiny vládne podobná sebranka jako v Rusku. Mladí Češi byli ochotni za Československo bojovat a položit za něj život, dnešní mladí Ukrajinci za Ukrajinu ochotni bojovat nejsou a ukrajinské úřady musí lovit mladé muže, aby je odvedli na frontu. Ukrajinští vojáci dnes masivně dezertují a za Zelenského bojovat odmítají.

Připojuji se k poděkování panu Křečkovi za statečný postoj.

Aa k těm pofdobnostem s Mnichovem a meziválečným Československem. Ano, tehdejší českoslovenští politici se dopustili ve vztahu k německé menšině řady chyb - dosazování českých úředníků do čistě němockojazyčných oblastí, ignorování silnějšího dopadu hospodářské krize na půmyslové Sudety, "sanitární kordon" kolem německých politických stran. A nacisté toho pochopitelně využili k radikalizaci českých Němců a k vytvoření obrazu Čechů jako nepřítele.

Ale nevím nic o tom, že by Češi ostřelovali Sudety raketami, vraždili Němce včetně malých dětí, upalovali je zaživa, zakazovali jim mluvit ve veřejném prostoru německy...

No jo, no. On prostě těch pověstých "pět rozdílů" najde jen člověk dostatečně inteligentní, aby je vůbec hledat začal.

Někde to začalo a Češi se k Němcům nechovali nijak zle a na rozdíl od Ukrajiny je opravdu nevraždili a nezakazovali jim němčinu a německé školy a když už něco chcete, tak pan ombudsman ještě na něco zapomněl a to je Halič, Bukovina a Volyň tedy území, jehož příslušnost k Ukrajině je silně pochybná a rovněž bylo získáno agresí vůči sousedům a jeho okupace byla potvrzena v Jaltě.

Tohle je velice odvážný článek od pana Křečka. A "bobříka odvahy" si zaslouží také Neviditelný pes, že něco takového plné "kacířských" myšlenek zveřejnil.

S názory pana Křečka málokdy souhlasím, ale teď je to souhlas 100-ní %.

Doníkova inaugurace je stále blíž a blíž... Ovšem pravdu říct, v jistém směru z ní mám čím dál větší obavy.

Hlas zdravého rozumu, u politiků Západu je zakázaný.

Je rovněž namístě si uvědomit, že do kouta zahnaní politici jsou ochotni obětovat kohokoliv a jen velmi naivní spoluobčané se tím cítí být zaskočeni.

O Mnichovské dohodě na Ukrajině hovoří ti, kdo nechtějí návrat k normálnosti, Budapešťskému memorandu, Minským dohodám, demokratickým volbách a k civilizovaného menšinovému zákonu.

O Ukrajině se žádná Mnichovská dohoda nechystá, v jakékoli dohodě však bude mít větší slovo ten silnější.

Západní Evropa se už nemůže spoléhat na bezvýhradnou pomoc USA. Pro USA se Ukrajina stane odepsanou investicí, tím rychleji, čím více bude růst tlak v Tichomoří. Evropa se tedy musí sama stát relevantní silo vojenskou, ale v prvé řadě ekonomickou, bez které se ta vojenská nepořídí.

Místo toho páchá sebevraždu rádoby sociálními a rádoby lidskoprávními nesmysly a absurdní mírou regulace všeho. Její elity staví obyvatelstvo proti sobě všemi myslitelnými způsoby od ekonomiky šité jen pro bohaté /viz ta tzv. "ekologická" opatření/ přes právní systém, který se opět staví proti spořádanému občanovi a zvýhodňuje nepřizpůsobivé a věčné potížisty /viz ta "lidská práva"/ až po represivní opatření proti svobodě slova.

Výsledkem současného kurzu bude jen Evropa coby zkrachovalý skanzen s rozhádaným obyvatelstvem, která jako ten slabší bude muset přistoupit na diktát, stejně jako ta Ukrajina, kterou hubou podporuje, ale praktickými kroky se zbavuje možnosti ji podporovat doopravdy.

Kromě toho, Ukrajina byla vnitřně rozdělena dávno před vpádem Ruska. Je naivní očekávat, že tomu i při zcela nerealistickém scénáři stažení Ruska ze všech ukrajinských území bude jinak. Smysl má uchránit tu část Ukrajiny, kde obyvatelstvo cítí víceméně společně, tedy tu část západní. Východní inklinovala k Rusku odjakživa a ve společném státu to prostě dobrotu dělat nebude. Ostatně, Československo se také rozdělilo a oproti tomu, co se dělo a děje na Ukrajině to byla procházka růžovým sadem.

Je take dobre zminit, ze ta vychodni cast Ukrajiny inklinuje k Rusku z toho jednoducheho duvodu, ze jeji obyvatele jsou Rusi. Miliony Rusu, kteri chteji mluvit Rusky a orientovat se na Rusko. Kdo by jim to mel za zle, krome Ukrajiny? Jinak to sedi.

Fiala chce stale prokazovat bezvyhradnou sounalezitost k tomuto "zkrachovalemu Skanzenu", podle Fialy "demokratickemu a prosperujicimu Zapadu" - bez sluvka kritiky. Pritom se jedna o "dluhovou unii" s prvky dystopie o jakych se ani Orwellovi nesnilo a to jsme vubec jeste nezminili denni islamisticke utoky a silne nakroceni nekterych zemi EU ke kalifatu. Kde ten clovek, Fiala, vubec zije?

Opakuje se "zažraný" historický omyl, že Mnichovská dohoda připravila ČSR o Sudety.

Ve skutečnosti Británie a Francie zaslala české vládě nótu (ultimátum) požadující odstoupení území s více než 50 % německého obyvatelstva - jinak bude ČSR považovat za viníka případného konfliktu.

21. září česká vláda tuto nótu přijímá = z mezinárodního hlediska se v té chvíli ČSR tohoto území vzdalo.

Že pak vláda odstoupila nebo že to neschválil parlament bylo pro Brity a Francouze naprosto irelevantní.

29. září Mnichovská dohoda stvrzuje na úrovni velmocí ztrátu území.

Pro Chamberlaina byl důležitý dodatek k této smlouvě - prohlášení o vzájemném neútočení a míru. To byl totiž ten papír, kterým Chamberlain při příletu mával.

Dne 19. září 1938 schválila britská a francouzská vláda text společné nóty o odstoupení pohraničí Československa tak, jak to bylo dojednáno dne 15 září 1938 na Obersalzbergu. Beneš text obdržel téhož dne ve 14:00 hod. a svolal kabinet. Svolal ministry šesti koaličních stran a nejvyšší generály a začali nad textem jednat.

Protože odpověď od naší vlády nepřišla do 20 září 1938 byl Chamberlain byl nucen odložit návštěvu Hitlera plánovanou na 20 září 1938 v Bad Godesbergu, kde měl Hitlerovy sdělit, zda jeho podmínky jsou splněny anebo ne. Vyslal za Benešem jak svého velvyslance, tak velvyslance Francie, aby Beneše přemluvili k podepsání dohody o odstoupení Československého území.

Dne 21 září 1938 svolává Beneš vládu a seznamuje s textem tehdejšího premiéra Hodžu, následně Hodža svolává vládu. Prezident Beneš členům vlády dal najevo, že se anglo-francouzským návrhům podřídil už před jednáním vlády a předkládá jej ke schválení. Vláda bez větší diskuze text schvaluje ve 14:00 hod. Nikdo z politiků nebyl schopen národu oznámit postoupení našeho území Hitlerovi. Pověřili proto herce Národního divadla Zdeňka Štěpánka, a ten 21. září 1938 v 19:00 hod. do rozhlasu řekl, že vláda se rozhodla v bezvýchodné situaci postoupit naše území. Byla to čistá kapitulace

Dne 22. září 1938 Prahou zmítají demonstrace a Hodžova vláda podává demisi, tak jak to bylo dohodnuté s Benešem. Hodža za svého nástupce navrhuje generála Syrového. Jmenování generála je veřejnosti prezentováno jako nahrazení neodvahy odvahou. Jako náhrada kapitulantství vůli bojovat pod vedením nového Jana Žižky. Nový premiér z balkonu Národního shromáždění ubezpečí demonstrující, že se nevzdáme a budeme bojovat. Demonstranti se rozcházejí.

Pozitivní příklad poválečného řešení máme z Německa. Po porážce nacismu tam vítězové rozmístili své vojáky, kteří zajišťovali, aby proběhla denacifikace. Někteří vojáci tam jsou dodnes.

Západ něco takového rovněž občas naznačuje. Akorát jeho návrh se podobá tomu, jako kdyby na denacifikaci poraženého Německa měli dohlížet vojáci z Itálie a Japonska.

Jalta měla pro naši zemi mnohem negativnější důsledky nežli Mnichov. Především nás na bezmála půl století nás krutě uvrhla pod nelidskou stalinskou totalitu a s ní související likvidaci soukromého podnikání, a o narušení všech historických souvislostí českého státu ani nemluvě. Hořká pravda, která dodnes zanechává svými setrvačnými důsledky svůj takřka mrtvolný pach nad mnohými politickými událostmi. Jedním příkladem za všechny je trapný fakt, že se nám na hradě usadil bývalý renegát sovětské nadvlády. Tož tak

Jalta znamenala pro Čechy možnost odsunout sudetské Němce z Čech a tím zachránit existenci dnešní České republiky. Naši předci chápali tehdejší vývoj jako vítězný konec stoleté války se sudetskými Němci o podobu Čech. V porovnání se zachráněnou českou státností jsou strasti komunismu pouze nepodstatnou epizodou v historii našeho národa.

Češi jsou v podstatě největšími vítězi druhé světové války.