Tak nějak by se stručně dalo shrnout to, co prezident Trump vzkazuje Evropě v otázce rozhovorů o ukončení války na Ukrajině. Z evropské strany se pak ozývá pláč převeliký, mohutné výčitky a stížnosti na osud a na nového „ředitele“ světa. Krokodýlí slzy se valí jako bouřlivé potoky po jarních deštích z očí evropské elity – tedy těch, co si sami myslí, že jsou evropská elita. Jak oni se snažili, co všechno pro to udělali, a jak to mysleli co nejlépe atd. atd.
Po mnohaletém jednotném chóru, který zněl v celém západním euroamerickém prostoru, že za všechno můžou jen ti odporní Rusáci a my nic, my muzikanti, se konečně objevují hlasy, že ono to všechno bude nějak podstatně složitější, čímž nemíním ani na vteřinu omlouvat Rusko a rozebírat proč a jak americké a evropské prsty zasahovaly do „arabského jara“, různých barevných revolucí a speciálně paní Nulandová do krize na Ukrajině. Ale chtěl bych se podívat kousek za oponu. Válka na Ukrajině není, jak tvrdí rusofilové, jen otázkou toho, že Američané chtěli dostat svoje armády pod hlavičkou NATO až na dostřel k Moskvě. A že tudíž Moskva musela reagovat stejně tak, jako kdysi Washington na to, když Chruščov rozmisťoval rakety na komunistické Kubě kousek od samotných Spojených států. To je jenom jedna část problému. Věci bývají daleko složitější a klíč k nim nám může ukázat u nás skoro zapomenutý boj vedený z USA proti provozování plynovodu Nord Stream jedna a dokončení větve Nord Stream dvě. viz https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-usa-kvuli-plynovodu-nord-stream-2-uvalily-dalsi-sankce-40378790. Neboť v takovýchto střetech jde vždy o moc, o území, o…, o… no hlavně o peníze.

Plynovod Nord Stream byl jenom maličkou ukázkou toho, že nejen Spojené státy, ale také některé evropské státy se silně obávaly, že plynovod Nord Stream je ve skutečnosti jen novou tváří nebo fází staletého souboje a také spolupráce mezi Německem a Ruskem o ovládnutí Evropy. My dnes známe tuto „nenávistnou lásku“ – (hasserfüllte Liebe, jak jí říkají Němci), hlavně pak jako pakt Molotov – Ribbentrop. Což ovšem byl jenom poslední zoufalý pokus udržet dlouholeté spojenectví mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem v meziválečném období, kdy se snažili společně o ovládnutí celé střední a východní Evropy. Z geopolitického hlediska je to naprosto jasné. Po neúspěšném pokusu, kdy se Německo snažilo za první světové války dobýt Rusko a Rusko se zároveň pokoušelo obsadit co nejvíce států střední Evropy – viz například manifest cara Mikuláše podepsaný zástupci československého odboje v roce 1914 o vytvoření, jistěže po vítězné válce z hlediska Ruska, „Československého království“ pod vlivem ruského cara.

K tomu byly položeny základy vytvořením československé armády bojující na straně Ruska pod názvem „Česká družina“. Nikoliv jen shodou okolností se tak stalo 12. srpna 1914 v Kyjevě (sic), přičemž v té době v Rusku žilo okolo 100 000 Čechů a přesně nezjištěný počet Slováků. Čili docela silný základ pro vytvoření bojeschopné jednotky.

Samozřejmě předtím už probíhal pokus Německa, které již 150 let blouzní o své intelektuální a morální převaze nad celým světem, o vytvoření tzv. velkého Německa, viz https://flexibooks.cz/zrod-nemeckeho-nacionalismu/d-75270/ , které by sahalo od Francie až po Ukrajinu a dolů na Balkán na místo styku s tehdejší Osmanskou říší (dnes Turecko) a kde by vládla německá ideologie a německý průmysl. Po skončení první světové války obě strany pochopily, že tudy cesta momentálně nevede, ale že jejich zájmy ve východní a střední Evropě jsou velice podobné. To, že císařské Německo vyhledalo Lenina a zaplatilo a pomohlo organizovat bolševickou revoluci 1917 nebylo náhodné, m. j. také proto už v roce 1922 Německo a Sovětský svaz podepsaly tzv. Rappalskou smlouvu, v níž se zřekly navzájem náhrady válečných škod a přiznaly si doložku nejvyšších výhod. Byla to první mezinárodní smlouva, uzavřená Ruskem po Říjnové revoluci. Pak následovalo to, o čem se za komunistů, a i dneska nerado mluví, a to že Německo technicky i finančně pomáhalo zajistit v Rusku elektrifikaci, což jak správně odhadl Lenin, je úplný základ k tomu, aby se stát mohl stát průmyslovou velmocí a zvýšit svoji politickou sílu. Z tohoto hlediska byl asi tak stokrát chytřejší než celé slavné vedení EU dneska. Dále Němci začali vyvážet do Ruska strojírenské závody, konstruovat tanky a letadla, zkoušet zbraně a zároveň na území Sovětského svazu pořádat velká vojenská cvičení, což všechno neslo peníze potřebné na rekonstrukci a vyzbrojení Wehrmachtu. Sovětský svaz pak zásoboval surovinami a potravinami a naftou atd. na oplátku Německo.

Logika dějin a postupu ideologií zvláště totalitních pak musela vést ke vzniku konfrontace a ono následné vypuknutí druhé světové války. V tomto konfliktu bylo Německo na hlavu poraženo, ale Západ rozhodně nevyhrál. Hlavně ztráty geopolitické utrpěla západní Evropa, Velká Británie a Francie. Spojené státy pak musely zachraňovat západní Evropu Marshallovým plánem. Celá střední Evropa až po Berlín se dostala pod sovětskou okupaci. Ovšem opět se rychle projevilo to, že Rusové neměli dostatek technických kádrů ani zkušenosti s řízením moderní společnosti a Sovětský svaz začal hospodářsky upadat. Toho si byli Sověti i tehdejší Západní Německo velice dobře vědomi. A už od dob kancléře Willyho Brandta se snažilo Západní Německo co nejvíce napojit svůj průmysl na Rusko a získávat odtamtud co nejlevnější suroviny. To mu pomáhalo získávat vedoucí úlohu v EHS a později v EU, a tím vlastně začít ovládat celou Evropu. Po sjednocení Německa a nástupu Angely Merkelové a Vladimira Putina se ve skutečnosti, i když nikoliv s veřejnými fanfárami, pokračovalo v geopolitickém utužování svazku mezi Německem a Ruskem. Za celou dobu „budování socialismu“ nebyl SSSR schopen uspokojit potřeby svého obyvatelstva ani vytvořit vlastní technicky vyspělý průmysl. Navíc přišel po roce 1989 o velkou část svého impéria. Z hlediska Rusů má Putin pravdu, když říká, že pro ně to byla největší katastrofa dějin. Na druhé straně Německo ke splnění jednoho ze svých pomatených snů o své intelektuální a morální nadřazenosti, když to nevyšlo s nacionálním socialismem a válkou s cílem vraždění milionů a zotročení Slovanů, tak začalo snít o multikulturalismu a dobytí Evropy pomocí ideologie a peněz. V obou případech o tom, že právě oni jsou osudem předurčeni ukazovat lidstvu směr, nepochybovali a nepochybují.

K tomu je však potřeba mít rozvinutý průmysl – což Němci také díky poválečné pomoci USA měli – ale hlavně mít prakticky monopol na dovoz surovin od plynu a nafty přes uhlí zlato a diamanty z největšího státu na světě do Evropy a tzv. zelený plyn – samozřejmě laciný z Ruska, jehož oba konce společně ovládali. Na jedné straně Rusko vrty, a na druhé straně Německo, skutečný vládce EU, zásobníky. Faktický monopol na energie – protože jadernou energii i naftu zakážeme za pomoci „zelené ideologie“. To vytvářelo dokonalý „duopol“, kde Německo bylo ta silnější část. Jediná „pokroková“ energie – prohnaná přes průmysl bývalých států komunistické východní Evropy, byla základem politiky podobné politice Velké Británie v 18. a 19. století. To znamená: vůdčí silou ovládaná dodávka levné suroviny, zpracovaná na podřízených územích, v případě Angličanů Indie a z hlediska Německa bývalé východní Evropy, kde se udržují u moci „přátelské vlády“. Zásadou je, že se do „koloniální mocnosti“ odebírají výrobky z podřízeného státu za mimořádně nízké ceny a monopolně se pak prodává s několika set procentní přihláškou do světa. To znamená, že ovládající stát stále bohatne a ovládané státy nedokáží dohnat jeho životní a technickou úroveň. Jak vidíme sami na sobě.
Pak to ovšem, jak se zdá, Němci i Rusové s tím pokusem o ovládnutí Evropy už přehnali. Angela jezdila k Vladimírovi prakticky na každý druhý víkend, budovala se stále vyšší a vyšší propojenost Ruska a Německa, takže hrozilo to, že tyto dva velké státy propojí celou Evropu a Rusko v jeden průmyslový a politický konglomerát. Že budou v obou částech této Nové Říše platit pro obyvatele různých částí různé zákony a různá práva, třeba tak jako za fungování britské východoindické společnosti (East India Trading Company), se považovalo za samozřejmé. Tehdejší anglická, ale dneska ani německá a ruská šlechta přece nemohou mít vůbec žádný zájem, aby tehdy nějací Indové a dnes burani z ekonomicky porobených států východní Evropy měly stejný nárok na životní standard a práva, jaká měla či má vládnoucí šlechta. Ovšem nějak při tom svém „milostném vztahu“ zapomněli na okolní svět. Dlouhou dobu jim to procházelo. Protože už od doby Cartera a Bushe, a hlavně Obamy Amerika také trpěla levicovým zápalem mozkových blan a Evropa to „obdivovala“. Dlouho se jim dařilo předstírat, že je to normální.
Na základě této politiky ovšem musely vznikat i ekonomické a společenské tlaky, které nebylo možno donekonečna držet pod hladinou. USA začaly prohrávat na všech vojenských a ekonomických frontách. Svobodomyslnější, méně líná a „vyžraná“ Evropa se pomalu začala bouřit (tedy nejprve bývalá postkomunistické Evropa ale postupně také „politicky zaostalá“ část obyvatel na Západě). Spojené státy si prožili ekonomické a duševní dno (tedy vládu duševně unaveného prezidenta Joa Bidena) , ale nakonec se to zlomilo. Protože však EU, respektive její vedení ví, že každé přiznání takového pokusu o ekonomické ovládnutí celé Evropy a přitom „ofiko“ tajená tvrdá spolupráce s totalitním Ruskem na vzájemně výhodné ovládnutí Evropy musí skončit po tom, když jim do toho někdo „hodil vidle“ na Ukrajině, jejich odchodem do zapomnění, je jasné, že nastal bod zlomu. Spojené státy se konečně rozhodly použít sílu (což nás bude bolet, a ne že ne!). Také Rusko, které se obecně postupně dostává pomalu do bezvýchodné situace. Nejen na Ukrajině. Ale rozhodně také Ukrajině, kde jim skupina doslova „kašparů s politickým IQ tykve“, jak se ukázalo na konferenci v Mnichově a před pár dny v Paříži, do řešení tohoto zásadního problému začala žvanit. Ursula von der Leyen, Macron a další pomatenci vůbec netuší a nepřipouští si, že se hraje vysoká hra, ve které jsou pokladem suroviny a technologie a trumfy jaderné zbraně. Navíc velikou neznámou jsou nově nastupující velmoci s miliardovým obyvatelstvem a zásobami surovin a sebevražedně aktivním obyvatelstvem, jako je Čína a Indie ale také Jižní Amerika, Afrika a celý arabský svět.
Doufejme, že Donald Trump a Vladimir Putin tuto vysoce nebezpečnou a riskantní hru dohrají tak, aby neohrozili celou naši kulturu a naši civilizaci. Sedí-li dvě plně vyzbrojené posádky, každá ve svém tanku a míří na sebe, mají možnost buď vystřelit a zničit se navzájem anebo se nějak domluvit. Že my se domníváme, že ta druhá strana je ta strana zlotřilá, a ta druhá strana se domnívá, že zlotřilí jsme my, není v tomto okamžiku vůbec relevantní. Teď je relevantní palec na červeném tlačítku „Pal!“. A všichni, kteří řvou jak v Moskvě, tak na Západě o tom, že oni mají pravdu a že je nutno zločince (vždycky ty na druhé straně) příkladně potrestat a zničit a zničit a zničit, by potřebovali svěrací kazajku.

No a aby bylo možno vůbec o něčem jednat, je nutno utnout všechny ty magory, co vykládají, jak se má Putin „dobrovolně“ vzdát a padnout na kolena. A my Evropané musíme být jednotní, JEDNOTNÍ, a ještě víc JEDNOTNÍ. A vykládat jim, že jsou ulítlí magoři „je to marný, je to marný, je to marný…“ Pravda je taková, že zatímco jedni Evropané na nějakou Ukrajinu a východní Evropu kašlou, ať si je zase Rusko sežere a bude aspoň klid, jako to bylo „za zlatých časů“ železné opony, jiní sní vlhké sny, že když to budou dlouho vykřikovat a pořádat konference na nic a dávat bacha, aby ani náhodou ta Ukrajina někde nezačala vítězit, tak že ten Nord Stream opraví. A zářivě zelené Německo a eko-Evropa bude stát v čele „pokrokového světa“ . Zatímco jiní přemýšlí, že by vůbec nebylo špatné, kdyby kus Ukrajiny dostalo Rumunsko a Polsko by si posunulo východní hranice, třeba jako byly v roce 1922. A Poláci by mohli vytvořit Polsko-Litevskou unii + přibrat Pobaltí atd. atd. Navíc ty hranice mezi Polskem a Německem taky tady nejsou furt, zvlášť ty na Odře… A budou, pokud je někdo pustí k nějakému jednání mlátit do stolu mapami, jak to bylo dřív.

Trump může vypadat se svými nápady někdy jako šílenec. Ale představa, že by o míru jednaly USA, Rusko, Ukrajina a do toho by jim kafralo 27 unijních států je ještě šílenější. Nechceme-li skončit v celosvětové válce, musí platit: „Šílená Evropo, vypadni!“